„Nemám čas… nestíhám… až zbude čas – jestli vůbec zbude…“ Snad ani neznám člověka, který by takové věty občas nevypustil z úst. A mnozí ani nepřemýšlejí nad tím, zda jim takový styl života vůbec vyhovuje. Hovoří se o uspěchané době a mnozí kult výkonnosti a užívání si přijali za svůj. A opět se můžeme podívat, zda je tento postoj biblický. Vezměme si knihu Kazatel:

A hned v další kapitole se píše, že všechno má svůj čas:

Bůh stvořil dostatek času, jen jej lidé neumějí (nebo nechtějí) účelně využít. Nemám teď na mysli extrémní situace, které se občas vyskytují u každého z nás – onemocnění malých dětí, stěhování, různé uzávěrky v práci – je jasné, že občas je nutné napnout všechny síly. Ale dlouhodobě to prospěšné není. Jak jsme do tohoto stadia dospěli ? Dnešní doba je v něčem jednodušší a v něčem složitější. Ubylo těžké fyzické práce, přibylo jiných starostí, přibylo příležitostí k seberealizaci a zábavě. A člověk zapomněl na jednu zákonitost: vždycky je něco za něco. Něco získám, něčeho se musím vzdát. A naopak. Jenže my si často myslíme, že můžeme jen získávat – další pracovní příležitosti, další věci, aktivity, činnosti… ale pokud se něčeho nevzdáme, hrozí nám úplné zahlcení. A tak, někdy i plíživě a nepozorovaně, se nám krátí rodinný život, mizí odpočinek, přibývá nemocí, napětí a nervozity. Prof.S.Kratochvíl to vyjadřuje lapidárně: „Tajemství úspěchu spočívá v rozhodnutí, na co se vykašlat.“

A jak účelně hospodařit s časem ? Nejprve je dobré si vůbec udělat čas k zamyšlení nad vlastním životem. Položit si otázky: jsem spokojený s tím, jak využívám čas ? Na co se mi jej nedostává, do čeho jej naopak investuji příliš mnoho? Nepřepínám své síly ? Kolik času věnuji rodině, koníčkům a odpočinku? Křesťané si ještě položí otázku: jak slavím neděli – den Páně? Není špatné si to třeba znázornit i graficky, např. pomocí kruhových výsečí.

Ještě jedna výborná rada pro chronické nestíhače, kteří některé věci odkládají na dobu, kdy budou mít čas – tj. na nikdy: vyhraďte si na tu kterou činnost čas a dodržte jej. Pokud např. plánujete odpočinek až na chvíli, kdy vám zbude čas, nejspíše Vám žádný nezbude. Stále je co dělat, co vylepšovat. Inspirujte se školou – tam zazvoní zvonek a je přestávka. I v životě je dobré mít určitou mez, kdy si řeknu: „Končím, zítra je taky den.“

Tohle všechno jsou samozřejmě známé věci, jenže jedna věc je něco znát, druhá věc to realizovat v životě. A obávám se, že problémy s realizací má snad každý. Marně přemýšlím, jestli jsem se vůbec kdy setkala s člověkem, který si nestěžoval na nedostatek času (nemám teď na mysli malé děti). Proč je tak těžké to realizovat ? Proč v éře takového pokroku a vědecko-technického rozvoje se tolik honíme? Kdo nebo co nás honí? A opět bychom se dostali k už probíraným tématům – závislost na práci, lenost, neschopnost odpočívat. Už tak často jsem se setkala s lidmi, které teprve pobyt na psychiatrii přiměl k zamyšlení nad svým životem. A je dobře, pokud se vůbec zamysleli. Ale těmto problémům se dá předejít. Jak?

Právě teď, v postním období, máme dostatek důvodů se nad sebou zamyslet. Nejde jen o půst v jídle, byť i ten je nejen pro duchovní život důležitý. Ale i o půst od zábavy, honby za majetkem, za zážitky. A takový “duševní půst” by rovněž nikomu neuškodil. Morem dnešní doby je závislost na elektronice. Je až děsivé pozorovat, jak jsou lidé závislí na telefonu a na počítači. Ne, nežijeme v době kamenné, takže bez elektroniky už to téměř nejde, ale jde o to, abychom se nestali otroky elektroniky. (Dobrý sluha, zlý pán.) Mnozí lidé se na telefon “třepou” jak alkoholik na láhev… a jeví rysy závislosti. A nejen u mých pacientů vidím, jak nesmírně těžké je této závislosti odolat.

Co s tím? My křesťané máme nejrůznější milosti Boží, které nám pomohou odolat závislosti. Účast na mši svaté, svátosti, svátostiny, modlitby… to vše nám může účinně pomoci. Dále určitá askeze: prostě si určit, kolik času chceme trávit (zabíjet) elektronikou. Pomůže nám i zdravý rozum: kolik času potřebujeme k přečtení (beztak zmanipulovaných a mnohdy nepravdivých) zpráv? Máme obavy, že prošvihneme útěk do úkrytu, kdyby na naši zemi nějaký šílenec poslal atomovou bombu? Nepřežijeme, pokud se nedozvíme, co zase kde jaká celebrita vyvedla za průšvih, jaké hlouposti zase vymysleli či provedli naši politici, která krasavice ve společnosti odhalila své intimní partie… ano, tohle všechno naši mysl nesmírně zahlcuje, pokud podlehneme pokušení a začteme se do zpráv. Proto je dobré si stanovit určitý limit, který s elektronikou strávíme a ten pak dodržet (nemyslím samozřejmě práci či přípravu do školy, myslím volný čas.)

Také je dobré mít naplánované jiné aktivity. Člověk závislý na elektronice nesnese ticho, prázdnotu. Proto je dobré si naplánovat nějakou činnost, ať už modlitbu, setkání s přáteli, vycházku do přírody…, aby nás to nesvádělo sáhnout po snadno dostupném a laciném uspokojení. Vnitřní prázdnota nás vede k naplnění. Tady je příležitost budovat vztah s Bohem. A pokud nejsme naplnění tímto vztahem, velmi snadno sklouzneme k náhradnímu uspokojení. Porovnejme si Boží lásku s počítačovými hrami – střílečkami, s mnohdy stupidními videi a přihlouplými vtipy. Co z toho zvolíme?

Použitá literatura: I. Burdová: Křesťan a normalita, křesťan a duševní nemoc