Promulgování deklarace Dikasteria pro nauku víry Fiducia supplicans 18. prosince 2023 a reakce, které následovaly, nám poskytují možný klíč k nadcházejícímu konkláve.

Autorem deklarace je blízký spolupracovník papeže Františka a autor jeho textů Victor Manuel Fernández, který byl 1. července 2023 jmenován prefektem Dikasteria pro nauku víry a 30. září téhož roku kardinálem. Papež František dokument podepsal ex audientia způsobem, který ho činí neodvolatelným. Za normální situace by byl vyjádřením řádného magisteria Církve, veškerý „magisteriální charakter“ však ztrácí v důsledku odklonu od církevní nauky.

Fiducia supplicans nicméně představuje skutečně „bergogliovský manifest“ vzhledem k vlastnosti typické pro modernismus: tvrdí o sobě, že je věrný magisteriu Církve, zatímco církevní nauku pomocí bezskrupulózního intelektuálního eskamotérství staví na hlavu. Fiducia supplicans zejména popírá, že by se homosexuální vztah kdy mohl stavět na roveň manželství, ale schvaluje ho tím, že umožňuje mu žehnat, a v tomto budě protiřečí magisteriu, které hřích proti přirozenosti vždy odsuzovalo. Uklidňujícím tónem prohlašuje, že jde o požehnání mimoliturgické, avšak poněvadž žehnat (bene dicere) je možné jen něčemu, co je samo o sobě dobré, připouští, že vnitřně dobrý je i homosexuální vztah. Odmítá žehnání homosexuálnímu svazku jako takovému, ale protože se nežehná jednotlivé osobě, nýbrž údajnému „páru“, od něhož se nepožaduje, aby nedovolený vztah ukončil, žehná se svazku, v němž se oba „partneři“ hříšně spojují.

Jak může někoho překvapovat, že kardinál Gerhard L. Müller, emeritní prefekt Kongregace pro nauku víry, toto požehnání nazval svatokrádežným a rouhavým aktem?

Prohlášení kardinála Müllera bylo důrazné a jednoznačné, není však jediné, které se v posledních týdnech objevilo. Novou skutečností, která nám nabízí klíč k interpretaci nadcházejícího konkláve, je pohled do pole biskupů a kardinálů, kteří nikdy dřív nedávali najevo zmatek ani kritiku papeže Františka. Dosud vlastně nejvýznamnější reakce na směřování Bergogliova pontifikátu představovala Supplica filiale, kterou v roce 2015 podepsaly statisíce signatářů z celého světa, Correctio filialis skupiny katolických teologů a intelektuálů z roku 2017 a dubia předložená řadou předních kardinálů včetně Raymonda Lea Burkea a Waltera Brandmüllera v letech 2016 a 2023.

Tentokrát je to jiné. Nesouhlasné hlasy teď patří biskupům z Ghany, Zambie, Malawi, Toga, Beninu, Kamerunu, Keni, Nigérie, Konga, Rwandy, Angoly a São Tomé, prakticky všech afrických biskupů, přičemž Panafrická biskupská konference vydala výzvu ke koordinované akci, kterou podepsal kardinál Fridolin Ambongo, metropolita arcibiskup z Kinshasy, jenž kardinálský purpur obdržel od papeže Františka 5. října 2019.

K těmto kritickým hlasům se přidali polští biskupové, ukrajinští biskupové obou ritů – latinského i řeckokatolického –, biskupové arcidiecéze Astana v Kazachstánu a mnohých dalších jednotlivých diecézí roztroušených po světě, například Montevidea. Kardinála Daniela Fernanda Sturlu, arcibiskupa z Montevidea, učinil 14. února 2015 kardinálem rovněž papež František, a stejně jako kardinál Ambongo je jedním z elektorů na nadcházejícím konkláve.

Dá se říci, že se jedná o menšinu, a tak tomu také je. Na druhou stranu ještě menší menšina biskupů vyjádřila deklaraci Dikasteria pro nauku víry výslovnou podporu. Je však zajímavé si všimnout, že nejsilnější kritika Fiducia supplicans přichází právě z těch „periferií“, které papež František tak často vzývá jakožto nositele autentických náboženských i lidských hodnot, zatímco filosofii dokumentu chválí některé biskupské konference, například belgická, německá a švýcarská, které reprezentují světštější a problémům „periferií“ vzdálenější episkopáty.

Velká většina biskupů a kardinálů se buď nevyjádřila vůbec, nebo pokud tak učinili, navrhovali interpretovat Fiducia supplicans v linii konzistentnosti, nikoli diskontinuity s Katechismem katolické církve a s předcházejícím responsem Kongregace pro nauku víry k možnosti žehnání stejnopohlavním svazkům z 15. března 2021. Pozice těchto kardinálů a biskupů je jak věroučně, tak pastoračně neudržitelná. Důvody jejich lavírování lze patrně hledat v obavách, aby se nedostali do otevřeného konfliktu s papežem Františkem a mediálními mocnostmi, které ho podporují.

Tento magmatický a zmatený střed však není „bergogliovský“ a svou orientací tvoří váhající „třetí stranu“ mezi oběma skupinami, které se střetnou na nadcházejícím konkláve: na jedné straně pól věrný nauce Církve, na druhé straně pól věrný „novému paradigmatu“. Ke střetu dojde v situaci sede vacante, kdy bude papež František již pryč ze scény, média budou mlčet a každý elektor bude sám před Bohem a vlastním svědomím. To stačí k tomu, abychom odhadovali, že příští konkláve bude bouřlivé, nikoli krátké a možná nikoli bez zvratů.

Zdroj: MATTEI, Roberto. “Fiducia Supplicans” and the Upcoming Conclave. Rorate Caeli [online]. 2023-12-27. Dostupné z: https://rorate-caeli.blogspot.com/2023/12/fidelis-supplicans-and-upcoming.html