Vykoupení
Dnešní člověk využívající všechny vymoženosti, jež moderní doba nabízí, má poněkud ztíženou možnost setkat se osobně s tím, co to znamená se za někoho obětovat. Ne že by to pochopit nebo zakusit nemohl, ale díky tomu, že tato společnost vytěsnila nejen smrt, nýbrž i trest jaksi mimo zorné pole lidského vnímání, setkává se namnoze s těmito skutečnostmi až tehdy, když se to týká bezprostředně jej samotného, potažmo jeho nejbližších, jinak si žije svým poklidným životem a o možnostech trestu neuvažuje.
Vezměme si však epochu starověku či středověku. Lidé se běžně setkávali ve svých městech s veřejnými popravami, veřejným bičováním, pranýřováním, utínáním údů či oslepováním coby tresty za nějaký přečin. Trest smrti vykonávaný před jejich očima budil dozajista hrůzu a jakkoli na fyzické potrestání zločinců mohli reagovat souhlasným přikyvováním, přeci jen bouřili nadšením, když se některá panna dle tehdejšího úzu uvolila zahalit odsouzencovu hlavu do svého závoje na znamení toho, že jej pojme za svého chotě a od trestu smrti jej tak uchrání.
Oč víc pak musel působit akt Kristovy výkupné oběti?! Asi nepřemýšleli tak, že by někdy na pranýři či na popravčím špalku mohli skončit i oni, nicméně třeba jen mimoděk si mohli uvědomit, že On za ně podstoupil smrt, k níž byli původně odsouzeni oni. Kněz z kazatelny před ně klidně mohl stavět tyto příklady viny a trestu a přimět je k představě, že věčné zavržení se rovná věčnému vsazení na pranýř a že se i nad nimi už už vznášel obří katovský meč, ale byli vysvobozeni Kristovou smrtí na kříži. Jak takovéto vysvobození vypadá v praxi a jak na to reagují ti zachránění, mohli vidět na vlastní oči.
Apologie Církve














