Mnohokrát bylo publikováno, že ďáblovi pohůnci používají v boji proti Kristu a jeho Církvi „salámovou metodu“, tj. postupné osekávání zjevené pravdy, kterou Spasitel přinesl na svět.
Ještě přesnější bude, když přirovnáme tuto taktiku Božích odpůrců k postupu jeskyněk ze známé pohádky Boženy Němcové o Smolíčkovi pacholíčkovi. V obou případech stojí na začátku úmyslná lež, že respektují daný řád a pravidla, chtějí pouze nepatrnou výjimku jako „nutné zlo“. Když toho dosáhnou, tak agresivně postupují dál a z „nutného zla“ se náhle stane obecné dobro a z dobra zlo. Tím se odhalí sami jako podvodníci a lháři, ale už je pozdě.
Konkrétní příklady Když v 60. letech minulého století liberální a levicoví zákonodárci v jednotlivých státech tlačili na legalizaci potratů, tak nepopírali evidentní pravdu přirozeného mravního řádu, že potrat je zlo. Tvrdili jenom, že se vyskytují krajní případy ohrožení života nebo zdraví matky, znásilnění, psychické nezralosti rodičů apod., kdy je třeba potrat provést, i když je zlem, jedná se prý pouze o „nutné“ zlo.
Jenže dnes již potrat v jejich pojetí není vůbec ani obecným, ani „nutným“ zlem, nýbrž tzv. „právem ženy“, „lidským právem“, tudíž „dobrem“. Obránci nenarozeného života jsou naopak prohlašováni za násilníky, odpůrce práv člověka, fanatiky atd. Odmítání potratů, které ještě před pár desítkami let bylo dobrem, se dnes naopak stalo „zlem“.
Biskup Jeho Excelence Mons. Joseph Strickland z diecéze Tyler v Texasu v USA reagoval veřejně na film ukazující rozsah arogance samozvaných „bohů“ ze Světového ekonomického fóra. Tento hierarcha proslulý svými odvážnými výroky vyzval všechny křesťany k odporu proti organizovanému zlu, které se nazývá „velký reset“.
Britský web The People’s Voice publikoval na YouTube materiál na téma „božských” aspirací Světového ekonomického fóra (World Economic Forum – WEF). „Bůh zemřel“ a WEF získává „božskou moc” – tak zmíněný web shrnul aktuální poselství ředitele WEF Klause Schwaba a jeho spolupracovníků v čele s „prorokem globalistů“ a sodomitou Yuvalem Noahem Hararim.
Ředitele Klause Schwaba vidíme ve filmu, jak bez servítků říká v jednom rozhovoru pro média, že se mu podařilo infiltrovat polovinu vlád světa, které plní příkazy a agendu jeho fóra. – Tito tyrani se nyní stávají arogantní a přesvědčeni o vlastním úspěchu. Neskrývají se již ve stínu, netahají už za provázky v úkrytu za oponou – uvádí komentátor filmu.
Ve filmu se rovněž objevily zlomky Harariho výpovědí, mj. to, jak komentoval svoji knihu, v níž tvrdil, že „Bůh zemřel, jenom je pro něho těžké zbavit se těla“. O co tomu šílenci šlo, ukazují jeho následující slova, že teď WEF „získává božskou moc“ a bude „povyšovat lidi na bohy“.
Čínský komunistický režim ukazuje sdružení „Demokratické hnutí“ v Hongkongu červenou kartu. Staví před soud a odsuzuje jednu z nejskvělejších osobností, která mu stojí blízko. Kardinál Joseph Zen a pět aktivistů tohoto sdružení byli odsouzeni k peněžitému trestu, neboť prý založili v rozporu s předpisy Fond na podporu rodin zatčených demonstrantů. Místo doživotního vězení, které původně hrozilo, se režim nakonec spokojil „jenom“ s peněžitým trestem.
91letý kardinál Zen byl spolu s jinými obžalovanými v květnu zatčen. Na tuto bezpříkladnou represi se neozval žádný adekvátní výkřik protestu západního světa, i Vatikán se držel nápadně zpátky. Tyto signály Peking pozorně registroval.
Kardinál přitom žádný zákon neporušil. Fond podpory 612 Humanitarian Relief Fund pro rodiny zatčených zástupců Demokratického hnutí byl zřízen podle platného hongkongského práva. Komunistickému režimu se stal ale trnem v oku. R. 2020 učinil režim opatření, aby Demokratické hnutí zardousil a podnikl represe proti kardinálu Zenovi – a to způsobem, který je výsměchem právnímu státu. Kardinál a jeho spolupracovníci byli na základě nového zákona, vyhlášeného komunistickým režimem, obviněni „z tajné spolupráce se zahraničními nepřátelskými silami“, za což jim hrozilo doživotní vězení.
Na základě tohoto nového zákona „o národní bezpečnosti“ režim tvrdě udeřil na Demokratické hnutí. Téměř všichni jeho exponenti, kteří vedli r. 2019 protesty, byli zatčeni s výjimkou těch, kteří uprchli do zahraničí.
P. Doc. ThDr. Štefan Mordel je pravověrný slovenský katolický kněz, původně učil na teologické fakultě, kde se stal nepohodlným pro své zásadové postoje. Dnes působí jako farář. Je mediálně známý svými nekompromisními kritikami politických i vnitrocírkevních liberálů. Odhaluje především pravou tvář těch, kteří se prohlašují za katolíky, ale nemají žádný problém prosazovat zákony lGBTI zjevně odporující katolické nauce. Se souhlasem autora publikujeme na našich stránkách jeho nedávný otevřený dopis prezidentce Zuzaně Čaputové:
Reagujem na Vaše slová, ktorými ste hodnotili kázeň poznaňského metropolitu arcibiskupa Stanislava Gadeckého, predsedu Konferencie biskupov Poľska, ktorú predniesol na národnej púti v Nitre 5. júla 20211. Z Vašej reakcie na kázeň pána arcibiskupa Gadeckého je zrejme, na ktorej strane barikády stojíte. Vaše srdce je na strane liberálov, ktorí chcú pretvoriť spoločnosť podľa svojho schizoidného liberálneho konceptu. Dobro je to, čo im vyhovuje; zlo zase to, čo im nevonia. Nemajú zmysel pre Božie veci, nie sú schopní rozoznávať dobro a zlo podľa prirodzeného zákona a svedomia. Sú to ľudia telesní, ktorým, ako hovorí Písmo, „brucho je bohom a hanba slávou“. Hlásajú slobodu, ale len pre seba, pre svoje sebecké a zištné ciele.
Takže sa Vám, pani Čaputová, reč arcibiskupa nielenže nepáčila, ale dokonca ste ju aj odmietli, pretože ste „rozpoznali“ čo nebolo v kázni správne v kontexte kresťanskej vierouky.
Církev nebyla dva tisíce let na cestě omylu, aby ji teprve v našich dnech 21. stol. osvítil a lépe poučil synodální proces. K tomu nepotřebujeme ani III. vatikánský koncil, ani jakousi náhradní instituci, jež se nazývá „Synod o synodalitě“. Tím mám na mysli, jak říká titul článku, že téma „synodality“ se stalo novým modus operandi Církve. Jenže ve skutečnosti se jedná o stejný, od 70. let neustále nabízený stejný klobouk na krámě: demokracie, participace, podíl na moci, ženy ve všech funkcích a jejich diakonát, případně i jejich kněžské svěcení; revize sexuální morálky ve vztahu k mimomanželskému poměru, novým sňatkům a homosexualitě, pryč s knězem v centru liturgie atd. To všechno známe. Tyto opakované požadavky se jen zas a zase přelévají do nových lahví, na nichž se nyní objevují nálepky „Naslouchání“, „Inkluzivita“, „Vítání“, „Rozmanitost“ a „Rovnost“ ve formě marketingové kampaně, která to včerejší prodává jako dnešní a mile nabízí muži i ženě. Máme prý být inkluzivní (všeobjímající) a nikoli exkluzivní (výluční). Jsou to navenek krásně znějící a emočně pozitivní pojmy, ale ve vztahu k pravdě nebo ke správnosti postoje, o kterou se konkrétně jedná, prázdné formulace. Krom toho „exkluzivita (výlučnost)“ je v evangeliu naprosto zřejmá a nachází se dokonce v ústech Ježíšových.
Bezprostředně poté, co Elon Musk navrhnul řešení rusko-ukrajinského konfliktu, které bylo příznivější zájmům Moskvy než Kyjeva, následovala zpráva, že za 44 miliard dolarů koupil přední světovou sociální síť Twitter. V konzervativních kruzích to posílilo Muskův obraz ikonoklastického vizionáře odporujícího globalistickým elitám, jež vládnou světu. Je tomu však opravdu tak?
Magnát původem z Jihoafrické republiky, který založil například společnost Tesla vyrábějící elektromobily či SpaceX, která chce dobývat jiné planety, je podle magazínu Forbes nejbohatším člověkem na světě a podobně jako Bill Gates se prezentuje jako filantrop, jehož cílem je zlepšit svět. Mezi jeho cíle patří omezení globálního oteplování za pomoci využívání obnovitelné energie a založení lidské kolonie na Marsu.
V panelové diskusi věnované sci-fi seriálu Westworld 10. března 2018 Musk řekl:
„Musí existovat něco, co vás inspiruje, co způsobí, že se ráno probouzíte s radostí z toho, že jste součástí lidstva.“
Aby tuto myšlenku zdůraznil a vysvětlil svůj plán na dobytí kosmu, dodal ještě:
„Byl jeden člověk, jmenoval se Konstantin Ciolkovskij, jeden z prvních ruských raketových vědců. Je autorem skvělého výroku: ,Země je kolébkou lidstva, ale v kolébce nemůžete zůstat napořád. Je čas jít kupředu, stát se civilizací létající ke hvězdám, být tam mezi hvězdami, rozšiřovat dosah a rozsah lidského vědomí.
Poslední neděli církevního roku se při liturgii v brněnské diecézi četl pastýřský list Jeho Excelence Mons. Pavla Konzbula na téma kněžských povolání. Pan biskup zde vyzývá k intenzivní modlitbě za ně, přeje si, aby po této nedělní mši sv. proběhla v chrámech adorace před Nejsvětější svátostí na tento úmysl.
Takovou iniciativu nelze než přivítat a ujistit pana biskupa, že tradiční katolíci se pravidelně a vytrvale za nová kněžská a řeholní povolání modlí. Situace je opravdu vážná. Podle sdělení tohoto pastýřského listu se v současné době připravuje za brněnskou diecézi ve všech ročnících semináře dohromady ke kněžskému svěcení pět mužů, další tři jsou v konviktu, kde zkoumají, jestli mají či nemají povolání. Přitom ještě na počátku 90. let bylo za brněnskou diecézi v semináři několik desítek kandidátů. V jiných českých a moravských diecézích je situace buď stejná, nebo ještě horší. Na jih a západ od našich hranic již některé diecéze léta letoucí nemají jediného bohoslovce.
Stačí ale ke zrození nových povolání jenom modlitba? Budeme-li analyzovat současný stav Církve, tak odpověď musí být záporná. Problémem totiž není nedostatek rukou sepjatých k modlitbě na tento úmysl, mnoho věřících katolíků neustále Pána prosí, aby – řečeno slovy Kristovými – „poslal dělníky na svou žeň“. Jestliže je přesto neposílá, pak je „jádro pudla“ nepochybně někde jinde.
Umělý potrat, který byl poprvé uzákoněn r. 1920 v sovětském Rusku, byl po tzv. sexuální revoluci r. 1968 masově legalizován ve většině států světa jako tzv. „právo ženy na svobodnou volbu“. Papež Jan Pavel II. (1978–2005) – i když my, tradiční katolíci, nesouhlasíme s jeho nekritickou adorací II. vatikánského koncilu a s teatrálními gesty vstřícnosti k nekřesťanským náboženstvím – se v této záležitosti zachoval opravdově katolicky, což mu slouží ke cti. V encyklice „Evangelium Vitae“ (par. 58) píše: „Mezi všemi zločiny, které může člověk páchat proti životu, má právě úmyslný potrat zvláštní znaky, které z něho činí přestoupení zvláště závažné a opovrženíhodné.“ Odvolává se též na II. vatikánský koncil, který v konstituci „Gaudium et Spes“ (par. 51) uvádí: „Potrat a usmrcení nemluvněte jsou hanebné zločiny.“
Podle papeže Jana Pavla je tedy umělý potrat výjimečný mezi zločiny proti lidskému životu, což je v souladu s katolickou naukou už od prvopočátku. Křesťanský spis Didaché z přelomu 1. a 2. stol. po Kr. hodnotí tento hřích podobným způsobem. Proto Katolická církev v posledních dekádách 20. stol. učinila z boje proti potratu prioritu své humanitární angažovanosti a svého morálního postoje k současnému světu. Za tím účelem papež Jan Pavel ve spolupráci se známým francouzským lékařem a obráncem nenarozeného života Jeromem Lejeunem založil r.
Apologie Církve
