Obránkyně nenarozeného života odsouzena v USA k téměř 5 rokům vězení

Lauren Handyová se v říjnu r. 2020 účastnila pokojné mírové protestní akce u jedné potratové kliniky hlavního města Washington. Za to byla letos 14. května odsouzena k 57 měsícům (téměř 5 let) vězení nepodmíněně a třem letům ochranného dohledu. Sdělila to katolická Thomas More Society věnující se právní ochraně odpůrců potratů na svých internetových stránkách. Tato organizace právně zastupuje paní Handyovou. Oznámila, že podá proti rozsudku odvolání, napadá ho jako protiústavní. Lauren Handyová byla soudem v hlavním městě Washington shledána vinnou, neboť prý spáchala zločin „spiknutí proti zákonu“. Příslušný zákon totiž stanoví, že ke všem zdravotnickým zařízením musí být zajištěn volný přístup. Potratové kliniky jsou podle zákona rovněž „zdravotnickými zařízeními“. Handyová však údajně toto ustanovení zákona vědomě a úmyslně porušila, čímž spáchala trestný čin pohrdání zákonem. Žalobu podalo přímo americké ministerstvo spravedlnosti. Horní hranice trestu ve smyslu příslušného zákona je 11 let. Ministerstvo požadovalo pro obžalovanou šest a půl roku. Soud na základě tlaku obhajoby nakonec rozhodl o trestu 57 měsíců. Během soudního líčení obhájci poukázali na nenásilné počínání paní Handyové a na její humanitární úmysl zasadit se za život nenarozených dětí, který je v USA ohrožen podstatně více než život kterékoliv jiné menšiny. Protestní akce před potratovou klinikou Santangelo (ten název je přímo rouhavou ironií, pozn.

Věda potvrzuje exaktní přesnost Bible a katolické Tradice

Ježíš Kristus byl bezpochyby nejvýznamnější člověk v celé historii lidstva, který se narodil na naší domovské planetě. Protože Ježíš Nazaretský, který byl označen řeckým pojmenováním Kristus, se vskutku narodil jako pravý člověk, i když byl pravým Bohem. I proto o něm mluvíme jako o Bohočlověku. V Katolické církvi se více zabýváme Božskou podstatou a učením Ježíše Krista, protože Ježíš byl v první řadě náš Spasitel a Jeho nejdůležitějším posláním byla spása lidských duší. Musíme se však zajímat i o pozemský život Spasitele, protože je zdrojem poučení a inspirace pro nás všechny. Mnohé údaje o pozemském životě Ježíše Krista nacházíme v Bibli a Tradici Katolické církve. Ne všichni lidé však tyto údaje akceptovali. Zvláště nepřátelé Ježíše Krista a Katolické církve, ale i skeptici všemožného ražení a pseudovědci zpochybňovali základní údaje o Ježíši Kristu, nacházející se v Bibli a katolické Tradici. Vzpomeňme alespoň některé z nich. Tradice Katolické církve hovoří jednoznačně o tom, že dnem narození Ježíše Krista je 25. prosinec. Mnozí skeptici, kteří chtěli být „chytřejší“ než katolická Tradice, však datum narození Spasitele soustavně zpochybňovali. Jenže lidská věda začíná stále důsledněji potvrzovat pravdivost událostí, popsaných v katolické Tradici. Je sice fakt, že datum narození Krista není přesně uvedeno v Písmu svatém a nepatří k hlavním, neomylným pravdám katolického učení, ale přesto začínají vědci potvrzovat to, co hlásala Katolická církev po celá staletí.

Duch Svatý se nenechá sesadit z trůnu!

Arcibiskup mons. Marcel Lefébvre napsal knížku pod názvem „Oni Ho sesadili z trůnu!“ Měl na mysli Ježíše Krista. Spis je o neomodernistické hierarchii a heterodoxních teolozích, kteří na Druhém vatikánském koncilu a zejména pak po něm rozmělnili dosavadní katolickou nauku o Kristu jako jediném Spasiteli a věčném Králi. Bůh je ale, jak říká katolický katechismus, jedné podstaty ve třech osobách. Proto když se někdo modlí k jedné Božské osobě, modlí se zároveň i k dalším dvěma, neboť mezi nimi existuje bytostná jednota. Pouze akt Vykoupení je dílem druhé Božské osoby, Syna, i když tajemná součinnost Otce a Ducha Svatého je také tady nepopiratelná. Proto tedy, když neomodernisté podle mons. Lefébvra „sesadili z trůnu Boha Syna“, sesadili též Otce a Ducha Svatého, trojjediného Boha. Nový mešní řád vyhlášený papežem Pavlem VI. r. 1969 (dále jen NOM) to dokazuje svým církevním kalendářem, v němž je Duch Svatý svým způsobem „vytlačen na okraj“. Tradiční římský ritus, jak se celebroval dlouhá staletí, má po všech třech Hodech Božích oktáv. Existuje vánoční oktáv Narození Páně, oktáv velikonoční a oktáv svatodušní. Z kalendáře NOM byl svatodušní oktáv vypuštěn. Podle pokoncilních liturgistů prý je zbytečný, neboť Hod Boží svatodušní předchází novéna. Ta ovšem je i v kalendáři tradičního ritu a není žádný rozumný důvod, proč by kvůli novéně musel být odstraněn po slavnosti Ducha Svatého svatodušní oktáv.

Před 25 lety Jan Pavel II. políbil korán

Centrální pravda o spáse pouze v Kristu má své důsledky, k nimž náleží i zásadový postoj vůči jiným náboženstvím: lze – a často je i vhodné je tolerovat – ale nikdy ne uznat. Evangelizaci nutno začít hned od prvopočátku: od prvního přikázání. To nesnáší žádné kompromisy v duchu relativismu. 14. května r. 1999 papež Jan Paveł II. políbil korán. Sv. Otec tenkrát přijal ve Vatikánu delegaci muslimů z Iránu. Ti mu dali jako „prezent“ právě „svatou knihu“ islámu. Papež ji spontánně políbil. Snímek z toho oběhl celý svět a vyvolal vlnu diskusí. Není to nic divného, neboť asi žádná jiná událost nezobrazila tak výrazně patologii ekumenismu pokoncilní epochy. Papežové samozřejmě jsou neomylní, ale určitě ne v každém svém slovu a gestu. Políbení koránu Karolem Wojtylou je těžké hájit – a to bez ohledu na to, jaké měl papež úmysly. Tvrdí se, že tím chtěl pouze dát najevo úctu ke svým hostům. Možná, ale je těžké nevidět v tom ještě něco víc. Přímo se vnucuje myšlenka, že políbení koránu má souvislost – ať už vědomě či nikoli – se snahou posvětit liberální dogma o náboženské svobodě: to bylo přijato do dokumentů II. vatikánského koncilu na základě diktátu z relativistických USA. U příležitosti tohoto „podivného“ výročí políbení koránu je vhodné říci, že můžeme tady vidět zřetelnou niť spojující mnoho událostí v době koncilu i po něm: zjevnou nechuť papeže Pavla VI.

Osm států na lavici obžalovaných za zločiny proti lidskosti

Americký Institut Charlotty Lozierové sestavil pořadí jednotlivých států na základě zákonodárství ve věci potratů. Srovnával potratovou legislativu v USA a v jiných členských státech OSN. Z výzkumů vyplývá, že v zemi „svobody“ a „neomezených možností“ spolu s dalšími sedmi státy byly nenarozené děti chráněny nejméně na světě, dokud před třemi lety se Nejvyšší soud neusnesl o právu každého členského státu USA samostatně a suverénně rozhodnout o této věci. Toho některé státy využily k legalizaci téměř úplného zákazu zabíjení dětí v mateřském lůně. OSN tvoří celkem 193 států. V osmi z nich zákon dovoluje vraždit děti pod srdcem matky na pouhé přání bez jakýchkoliv omezení. V USA sice (srvn. výše) na základě vzpomenutého rozhodnutí Nejvyššího soudu menšina států potraty téměř zcela zakázala, nicméně žel většina setrvává na tzv. „právu ženy“ na potrat bez omezení. V nechvalné „osmičce“ se nachází také komunistická Čína, kde dokonce podle zákona stát může potraty povinně nařídit, do nedávna to bylo v případě druhého dítěte v rodině, teď (za stavu vážné demografické krize) se „povoluje“ rodinám mít „maximálně“ tři děti. Také komunistická Severní Korea umožňuje pro ženy neomezené potraty na přání až do porodu a provádí povinné potraty v koncentračních táborech pro politické vězně. Zabíjet nenarozené děti bez omezení až do porodu legalizují také Kanada, Austrálie, Mexiko (jednotlivé členské státy Mexické unie), Vietnam a malý africký stát Guinea-Bissau.

SOS! Pošlete ihned sanitku k Ústavnímu soudu, soudci se zbláznili!

Ano, přesně tak tomu je, ač se to zdá být neuvěřitelné. Ústavní soud (ÚS) ČR se sídlem v Brně na Joštově ulici ve svém nejnovějším verdiktu rozlišuje dva typy mužů a dva typy žen. U mužů jde o ty, kteří mohou počít a porodit dítě, a o ty, co nemohou. U žen zase se jedná o ty, které mají penis a o ty, jež ho nemají. To zní jako z některé brněnské psychiatrické léčebny. Proto ihned volám pohotovost: Okamžitě přijeďte na Joštovu před budovu Ústavního soudu a odvezte soudce k hospitalizaci! Konkrétně ale: Ústavní soud, složený většinou z lidí navržených prezidentem Petrem Pavlem, se usnesl, že osoby, které si chtějí změnit pohlaví, se napříště nebudou muset nechat přeoperovat z muže na ženu nebo naopak. Takže když muž se jednoduše rozhodne, že od určitého data chce být ženou, tak není třeba podstupovat žádné lékařské zákroky, pouze byrokratické na úřadě – a musí mu být vyhověno. Pak má zákonné právo používat i dámské toalety. Totéž platí opačně o ženách, jež se „cítí“ být chlapy. Pak ale po tomto rozhodnutí ÚS úředně oštemplovaný muž zcela logicky klidně může počít a porodit dítě a úředně oštemplovaná žena může normálně mít penis. Ještě před pár desítkami let by autoři takového projektu opravdu skončili v jistém léčebném zařízení, dnes však tuto šílenost legalizuje přímo ÚS.

Španělský biskup zamyká ústa kontrarevolučnímu knězi

P. Francisco Jose Delgado je tváří kontrarevolučního projektu „la Sacristia de la Vendee” – těšícího se na sociálních sítích obrovským zájmem, má tisíce odběratelů. Tento kněz diecéze Toledo jednoznačně brání katolickou ortodoxii a demaskuje zlo, které přináší civilizační revoluce. I když zástupy věřících španělského jazykového prostoru projevují obrovskou vděčnost za odvážnou službu tohoto duchovního, jeho představení mají jiný názor. Navzdory faktu, že mnoho nepřátel víry mluví dnes zcela svobodně v chrámech od ambon, pravověrný kněz musí na základě rozhodnutí místního ordináře ukončit svoji činnost. „Kněžský kontrarevoluční podcast“ – tak byl nazván kanál La Sacrisitia de La Vendee w servisu Youtube. V době vydání biskupského zákazu měl 77 tisíc příjemců.1 Na jeho stránkách každý čtvrtek ve 21 hodin P. Delgado spolu s jinými duchovními stejného smýšlení komentoval politickou, kulturní – a samozřejmě i církevní realitu. Pohostinsky tam vystupoval i sesazený biskup americké diecéze Tyler mons. Joseph Strickland. Autoři programů odhalovali revoluční tendence v Církvi i ve světě a poukazovali na hereze těch, kdo pohrdají magisteriem Církve. Pravověrný postoj tohoto kněze a vzrůst jeho popularity se stal také solí v očích liberálních kruhů uvnitř Církve. Především jim vadila kritika bludů pontifikátu papeže Františka. Do biskupské kurie bylo zasláno několik kanonických žalob a biskup začal uplatňovat sankce…

Podepište petici!

Milí přátelé! Srdečně zdravím a přeposílám prosbu o podpis petice proti ideologizaci našeho školství (hlavně genderovou doktrínou). Já jsem ji ihned podepsal. Katolická nauka říká, abychom se bránili zlu všemi dovolenými prostředky, které máme k dispozici. Petice jsou jedním z nich. Přeji všem požehnané mariánské dny měsíce května a milostiplné prožití svátků Ducha Svatého. PhDr. Radomír Malý Zdroj: https://fatym.com/view.php?nazevclanku=jana-jochova-podepiste-petici-ne-ideologizaci-skol&cisloclanku=2024050015

Novéna Svatodušní

Dozněly večerní zvony svátku Nanebevstoupení Páně, Církev končí nešpory toužebnou antifonou: „Ó Králi slávy…“ a my spolu s apoštoly sestupujeme s hory Olivetské, abychom poslušni posledního rozkazu Páně tiše se připravovali na příchod slíbeného Utěšitele. Jest to první novéna, která kdy byla konána, a my ji konáme spolu s Neposkvrněnou Pannou – čest, o niž se s ní sdílí jedině novéna vánoční. Čím jest advent Vánocům, quadragesima Velikonocům, tím jest tato novéna Letnicím – dobou přípravy k přijetí co možná nejhojnějších milostí. Tam jsme se připravovali na příchod Syna Božího, Spasitele světa, zde se připravujeme na příchod Ducha sv., osvěcovatele a posvětitele našich duší. V jakém duchu máme tuto novénu konat? V duchu touhy. Božský Spasitel sám snažil se roznítit při poslední večeři v srdcích apoštolů co možno největší touhu po Utěšiteli, všechny modlitby Církve k Duchu sv. jsou proniknuty nejvroucnější touhou („Přijď, Duchu svatý…“), vzývání Ducha sv. koná Církev vždy kleče. Na modlitbách, po příkladě apoštolů. Milost Ducha sv. si můžeme jen pokornou modlitbou vyprosit, a čím usilovnější naše prosby, tím hojnější jeho dary. V duchu odloučenosti od světa, s myslí sebranou po příkladě týchž apoštolů, kteří očekávali jeho příchod v ústraní večeřadla na Sioně. Rozptýlenost, rámus a neklid nezřízených světských starostí, duši docela pohlcujících, uzavírá srdce příchodu a působení Ducha sv.

Nanebevstoupení Páně: Mimo Církev není spásy

Biblické a historické zdůvodnění Božský Spasitel čtyřicátý den po svém Zmrtvýchvstání končí veřejnou činnost na této zemi. Tento akt doprovázejí mimořádná znamení. Evangelista sv. Marek píše, že Pán Ježíš „byl vzat do nebe a usedl po pravici Boží“ (Mar 16,20). Sv. Lukáš zase sděluje, že „když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe…“. Tentýž evangelista ve Skutcích apoštolů líčí, že „byl vyzdvižen před jejich zraky a oblak vzal jej z jejich očí…“ (Sk 1,9), a uvádí zjevení andělů. Četl jsem před lety v jakési internetové publikaci tzv. „vesmírných lidí“, že prý toto je důkaz o Kristově mimozemšťanství a kosmickém původu. Událost, kdy se odpoutal od země a zmizel apoštolům z očí, znamená prý, že ho vzalo UFO nebo kosmická raketa. Tato teorie je spíš pro kabaret než pro to, abychom se jí seriózně zabývali, nicméně musíme se ptát, co nám z hlediska katolické nauky toto sdělení obou evangelistů říká. Katechismus učí, že Kristus tím dovršil svoji veřejnou činnost mezi lidmi. Zázračné jevy doprovázející Nanebevstoupení jsou znamením faktu, že Kristus již není v nebi přítomen pouze se svým Božstvím, ale také se svým oslaveným lidstvím, tedy nejen jako Bůh, ale i jako Člověk, čili Bohočlověk. Od svého nanebevstoupení již Kristus nehlásá veřejně svoji nauku, ale svěřil tento úkol apoštolům a jejich nástupcům, tj.