Nanebevstoupení Páně: Mimo Církev není spásy

Biblické a historické zdůvodnění Božský Spasitel čtyřicátý den po svém Zmrtvýchvstání končí veřejnou činnost na této zemi. Tento akt doprovázejí mimořádná znamení. Evangelista sv. Marek píše, že Pán Ježíš „byl vzat do nebe a usedl po pravici Boží“ (Mar 16,20). Sv. Lukáš zase sděluje, že „když jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se do nebe…“. Tentýž evangelista ve Skutcích apoštolů líčí, že „byl vyzdvižen před jejich zraky a oblak vzal jej z jejich očí…“ (Sk 1,9), a uvádí zjevení andělů. Četl jsem před lety v jakési internetové publikaci tzv. „vesmírných lidí“, že prý toto je důkaz o Kristově mimozemšťanství a kosmickém původu. Událost, kdy se odpoutal od země a zmizel apoštolům z očí, znamená prý, že ho vzalo UFO nebo kosmická raketa. Tato teorie je spíš pro kabaret než pro to, abychom se jí seriózně zabývali, nicméně musíme se ptát, co nám z hlediska katolické nauky toto sdělení obou evangelistů říká. Katechismus učí, že Kristus tím dovršil svoji veřejnou činnost mezi lidmi. Zázračné jevy doprovázející Nanebevstoupení jsou znamením faktu, že Kristus již není v nebi přítomen pouze se svým Božstvím, ale také se svým oslaveným lidstvím, tedy nejen jako Bůh, ale i jako Člověk, čili Bohočlověk. Od svého nanebevstoupení již Kristus nehlásá veřejně svoji nauku, ale svěřil tento úkol apoštolům a jejich nástupcům, tj.

Květen je mariánským měsícem

Mnoho měsíců v Církvi je určeno různým pobožnostem. V listopadu se modlíme za věrné zemřelé, v červnu se ponořujeme do oceánu milosrdenství Nejsvětějšího Srdce Pána Ježíše, květen je zasvěcen Matce Boží. Modlíš se za její přímluvu? Prosíš ji, aby tě vzala do své péče? Zasvěcuješ jí svou rodinu? Máš na to ještě čas – květen k tomu nabízí ideální příležitost. Sv. Ludvík Maria Grignion de Montfort psal o Matce Boží Královně všech srdcí jako o „arcidílu Božího stvoření“. Připomeňme si 10 způsobů, jak lze uctít Královnu všech svatých: Začni den s Marií! Prvním gestem je hned ráno modlitba zasvěcení Ježíši skrze Neposkvrněné Srdce Mariino. To je garance zdaru započatého dne! Matka Tereza z Kalkaty, která se vyznačovala velikou láskou k Panně Marii, sestavila tuto doporučeníhodnou modlitbu: Maria, Matko Krista, dej mi své srdce, tak krásné, tak čisté, tak nezkažené, tak plné .lásky a pokory, abych mohla přijmout Krista pod způsobou chleba, abych Ho milovala tak, jak ty ho miluješ a sloužila Mu v Jeho skrytém utrpení i v nejchudších z chudých. Anděl Páně S touto tradiční modlitbou se k Panně Marii obracíme v poledne, ale když se ti nepodaří z jakýchkoliv důvodů obrátit se k ní přesně ve 12 hodin, tak můžeš tuto modlitbu přesunout na jinou dobu.

Druhý hlavní hřích: lakomství

Kdo zná katechismus, tak ví, že v sedmeru hlavních hříchů je na druhém místě, hned po pýše, uvedeno lakomství. Francouzský dramatik Molière ve hře „Lakomec“ představuje chorobného maniaka, pro něhož jsou peníze láskou a vášní. Nedal by z nich nikomu ani halíř, neustále se o ně třese strachem. Jenže hříchem lakomství není pouze tato šílená závislost. Tím hřích lakomství nezačíná, tím totiž končí. Lakomec není jenom ten, kdo nechce druhému ze svého nic dát, jak se i někteří věřící lidé mylně domnívají. Podstata tohoto hříchu tkví mnohem hlouběji. Starořecký filozof Sokrates často chodíval na tržiště a dlouho setrvával u stánků, kde prodávali luxusní zboží: drahé oblečení, zlaté šperky apod. Nikdy si ale nic nekoupil. Když se ho ptali, proč tam chodí, odpovídal: „Zjišťuji si, kolik je na světě věcí, které k životu vůbec nepotřebuji.“ Těžko mohl někdo lépe vystihnout kořen hříchu lakomství. Ten začíná pokaždé tam, kde člověk shromažďuje pro sebe v nadměrném množství hmotné statky, které vůbec nejsou pro jeho život nutné. Každý samozřejmě má své potřeby, jež se v jednotlivých epochách dějin od sebe liší. Dnes například internet nebo mobil není žádným luxusem, nýbrž důležitým a někdy i nezbytným nástrojem komunikace s lidmi. Auto také přestalo být přepychem a pro některé osoby představuje dokonce životní nutnost.

Reakce na bouři ve sklenici vody, reakce na skutečnou bouři ale chybí

Naše masmédia opět dostala „kanonenfutr“ proti Katolické církvi. V pražském Arcibiskupském paláci proběhla prezentace knihy autorů Luboše Procházky a Radima Panenky „Spiknutí – pravda o pokusu odstranit prezidenta ČR“. Doslov napsal emeritní pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka, který se této prezentace osobně účastnil. Mainstreamová média okamžitě zahájila „těžkou palbu“. Kniha je prý plná lží a pomluv, exprezident Zeman se tak údajně chtěl pomstít svým protivníkům. Katolická církev tím, že se prezentace konala v Arcibiskupském paláci a kardinál Duka, autor doslovu ke knize, byl na ní přítomen, postavila prý de facto na stranu zla, manipulace a nenávisti, což je dlouhodobě spojováno s exprezidentem Zemanem. Zorganizovala se i protestní petice, pod níž se podepsaly údajně 3 tisíce katolíků. Naše Česká biskupská konference se této kampaně zalekla a šla „do kolen“. Vydala prohlášení, že se od akce distancuje a chápe pohoršení, které tím bylo vyvoláno, pražský arcibiskup mons. Jan Graubner se vyjádřil, že „neměl potřebné informace, o co se jedná“. Při objektivním pohledu na věc vzniká ale otázka: Bylo opravdu zapotřebí takhle ustupovat mediálnímu tlaku? Já osobně jsem uvedenou knihu nečetl a ani číst nehodlám, považuji to za ztrátu času, mám mnohem důležitější věci na práci než se zabývat údajnou snahou zbavit prezidenta Zemana jakéhokoliv vlivu využitím jeho hospitalizace.

Excelentní perspektivy aplikace ekumenismu návratu a nekapitulantského dialogu katolíků s nekřesťany

Nesprávně aplikovaný ekumenismus a dialog s nekřesťany způsobil současné Katolické církvi nesmírné škody. Přitom nejde o to, zda má Katolická církev vést dialog s jinověrci. Zde je odpověď bezpochyby kladná. Jde však o to, jak ten dialog vést, aby jeho výsledkem byl růst Katolické církve díky přílivu konvertitů z řad jinověrců. Nesmí to být kapitulantský dialog, tedy dialog, při kterém se katolíci v zájmu dosažení jednoty zříkají jedině pravé katolické víry. Toto je zaručená cesta do pekla. Jedině správně aplikovaný ekumenismus návratu a nekapitulantský dialog s nekřesťany, který přivádí do Katolické církve konvertity z řad jinověrců, je skutečným požehnáním, ale i pravým posláním Katolické církve. O příklady správně aplikovaného ekumenismu návratu a nekapitulantského dialogu s nekřesťany z minulosti i současnosti není nouze. Když Titanic po srážce s ledovcem v noci ze 14. na 15. duben roku 1912 začal nabírat do svých útrob vodu a bylo jasné, že na jeho záchranu není naděje, spolu s lodí se potápěl také anglický katolický kněz Thomas Byles. Vyrostl v protestantské rodině, ale 18 let před svou smrtí konvertoval ke katolicismu a nakonec se stal i katolickým knězem. Kromě něj zahynuli na Titanicu i další dva katoličtí kněží, Otec Juozas Montvila z Litvy a Otec Josef Peruschitz (Perušić), OSB, který se narodil chorvatským rodičům ve Straßlachu u Mnichova, ale Byles je nejznámější z katolických kněží, kteří našli smrt při potopení Titanicu.

Mezinárodní kampaň za úplnou svobodu tradiční liturgie

Být v roce 2024 katolíkem není jednoduché. Masivní dechristianizace Západu pokračuje v takové míře, že se zdá, že katolictví mizí z veřejného prostoru. Jinde nepřestává růst počet křesťanů pronásledovaných za svou víru. Církev se navíc zdá být postižena vnitřní krizí, která se projevuje ústupem od praktikování víry, úbytkem kněžských a řeholních povolání, snižováním počtu udělených svátostí a dokonce sváry mezi kněžími, biskupy či kardinály, které by byly v minulosti nemyslitelné. K prvkům, které mohou přispět k vnitřní obrodě Církve a k obnově její misijní horlivosti patří především důstojné a svaté slavení její liturgie, jemuž může mocně napomáhat příklad a přítomnost tradiční římské liturgie. Přes všechny pokusy docílit toho, aby zmizela, zejména za současného pontifikátu, tato mše svatá nadále žije, šíří se a posvěcuje křesťanský lid, který k ní má přístup. Nese evidentní plody zbožnosti a nárůstu povolání a konverzí. Přitahuje mladé lidi, je zdrojem mnoha vzkvétajících děl, zejména ve školství, a doprovází ji solidní katecheze. Nikdo nemůže popřít, že je nástrojem zachování a předávání víry a náboženské praxe v prostředí, kde víra slábne a věřící odcházejí. Tato mše svatá se díky svému úctyhodnému stáří může také chlubit tím, že posvěcovala duše po staletí. Mezi jinými živými silami, které se v Církvi dosud projevují, ta, jež představuje tento bohoslužebný život, přitahuje pozornost svou strukturou, kterou jí dává nepřerušený lex orandi.

Obrácení pornohvězdy na katolickou víru

Bývalá americká pornohvězda Bree Solstadová se o letošních Velikonocích stala katoličkou. O své konverzi psala na sociálních sítích již nějakou dobu předtím. Byla známá z různých pornopředstavení jako Miss B. Od počátku letošního roku se ale prezentovala na sociálních sítích jako „Miss B Converted“, tj. „Miss B konvertující“. „Můj život už nikdy nebude tak jako předtím,“ řekla v rozhovoru pro časopis The Daily Signal. „Plakala jsem radostí, když jsem poprvé přijímala Tělo a Krev Krista.“ 1. ledna 2024 napsala na X: „Rozhodla jsem se skoncovat s povoláním sexuální pracovnice. Lituji všech svých dosavadních hříchů. Vzdávám se dosavadního života plného hříchů, bohatství a ješitné posedlosti sebou samé. Je to pokořující zkušenost a já od nynějška odevzdávám svůj život Ježíši.“ Na zesměšňující internetové komentáře odpověděla: „Váš posměch vede jen k tomu, že já svoji lásku k Ježíši chci ještě více sdílet.“ Solstadová ještě v mladistvém věku byla získána pro pornoprůmysl, deset let pózovala a nakonec skončila jako producentka. V osmi letech byla pokřtěná a vyrostla v jedné protestantské denominaci. Po studiu v jedné koleji ztratila jakýkoliv vztah k víře a vedla život plný alkoholu, drog a promiskuitního sexu. Před několika lety zažila osobní tragédii, jak sama vypráví. „Tehdy jsem se modlila, ale Ježíš nic neučinil.

Zpráva ne pouze z Brazílie

Nedávno jsme publikovali článek o tom, že v Brazílii byl do parlamentu podán návrh na zavedení „Dne tradiční mše“. Pan Cleber Fereira přímo z Brazílie nám k tomu poslal tuto doplňující informaci: „Kostel, kde se sloužila tradiční mše, byl na příkaz arcibiskupa Doma Justina a představeného redemptoristů uzavřen. Představený nařídil otci Bráuliovi Rógerovi Martinsovi Nunesovi Pereirovi, CSsR, aby sloužil jiné komunitě v jiném brazilském státě… více než 200 rodin bylo bezmocných.“ Jde o další z mnoha zákroků církevní hierarchie ve světě, která – čest a chvála výjimkám – na základě dokumentu papeže Františka Traditionis Custodes pronásleduje kněze sloužící mši sv. všech věků, jak je právem nazývána. Přitom ale v naprostém protikladu k tomu jsem ještě nikde nezaznamenal informaci, že by některý biskup ve světě stejným způsobem zakročil proti duchovním, kteří ze mše NOM dělají kabaret, rubriky jsou pro ně trhacím kalendářem a dávají přednost vlastní kreativitě. Stejně tak mi není známo, že by církevní představený káral kněze za to, když přetváří liturgický prostor v taneční parket pro představení těžkého rocku přímo ve mši, jak se běžně v západních zemích děje. A nemusíme jezdit na západ od našich hranic. Nedávno jsem dostal video ze mše P. Václava Vacka v Mistrovicích ve východních Čechách, které je možné shlédnout platformě YouTube.

Německý biskup „jmenoval“ 13 žen „jáhenkami v duchu“

Pomocný essenský biskup Ludger Schepers učinil další krok směrem k rozvratu. Jmenoval totiž třináct žen „jáhenkami v duchu“, čímž završil tři a půl roku trvající kurs pořádaný organizací Netzwerk Diakonat der Frau (Síť jáhenství žen), jehož se dámy účastnily a úspěšně jej završily. Essenský biskup se v minulosti podobně „vyznamenal“ již vícekrát. Předloni se např. svou přímou účastí podílel na „žehnání“ stejnopohlavním párům, jež v Německu proběhlo v 80 farnostech. Schepers ovšem v rámci ekumenismu zavítal pro tyto účely do protestantského kostela Martkirche, čímž vlastně dlouho dopředu vyšel intuitivně vstříc požadavkům nešťastné Fiducia supplicans, protože tento akt „žehnání“ vykonal „mimo obřady předepsané liturgickými knihami“. V zemi našich západních sousedů je též oficiálním delegátem tamního episkopátu pro komunity queer (zahrnující osoby s jinou než heterosexuální orientací, tj. všechny ostatní). Během své homilie proslovené při mši sv. sloužené 13. dubna se tentokrát otevřeně vyslovil pro jáhenství žen, ježto se „ženy musejí cítit právem diskriminovány a vyloučeny, jedná-li se o jejich povolání“, neboť „ženy jsou taktéž povolány“. Na tom to neskončilo. U ambonu ho vystřídala s. Edith-Marią Magar, představená františkánek ve Waldbreitbachu. Ta podrobila kritice skutečnost, že „ženy nemohou být na rozdíl od mužů vysvěceny na jáhenky, a to jen kvůli tomu, že jsou ženami“.

Braňme Katolickou církev proti vnitřním nepřátelům!

Mediální i školské klima je už dlouhodobě zamořeno lží a pomluvou na téma církevních dějin. To víme. Jenže nejhorší je, že tyto dezinformace a hoaxy často vycházejí i z našich řad – od hlasatelů neomodernismu. Nemám ve zvyku polemizovat s články v jiných médiích, ale to, co publikoval magazín www.christnet.eu, přesahuje všechny meze. Je tam rozhovor s profesorkou katolické dogmatiky na univerzitě v německé Bochumi Gundou Wernerovou, který vedl jistý Felix Neumann. Má nadpis „Církev se zastává lidských práv – a sama je nedodržuje“. Jde o překlad z webu německé biskupské konference www.katholisch.de. Tedy podle všech údajů katolický web, nicméně za jeho pomluvy na adresu Katolické církve by se za komunistické éry nemusel stydět žádný lektor tzv. vědeckého ateismu (dříve narození si tyto osoby ještě pamatují). Přejdu k jednotlivým tvrzením paní profesorky na téma nedávného vatikánského dokumentu „Dignitas Infinita“. Říká mimo jiné, že prý „Církev dlouhou dobu lidská práva odsuzovala a teprve 15 let po deklaraci Spojených národů k nim našla pozitivní vztah… Úplně se ale vytrácí, že Církev až do roku 1963 – v encyklice Pacem in terris Jana XXIII. byl k lidským právům pozitivní vztah – výslovně argumentovala proti lidským právům. A teď se Dikasterium pro nauku víry tváří, jako by odjakživa stála na straně lidských práv a svět a společnost se přidaly teprve v roce 1948.