Obsluhoval mne papež sv. Pius X.
Italský úředník a diplomat Daniele Varé vydal v 50. letech minulého století svědectví o svém nezapomenutelném setkání s papežem a světcem Piem X. Tento Boží muž byl zcela proniknut láskou k lidem, jeho obětavá dobročinnost byla téměř identická se skutky známého „miláčka moravského lidu“ olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana na počátku 20. stol. Oba muže, kteří se osobně setkali, když „tatíček Stojan“ přijel do Říma r. 1912 s korunou pro Pannu Marii Svatohostýnskou, aby ji papež posvětil, spojovaly také prostý způsob života ve shodě s Evangeliem a obdivuhodná schopnost nečinit žádné rozdíly mezi lidmi, jednat laskavě, zdvořile a procítěně s každým bez ohledu na věk, původ nebo společenské postavení. D. Varé vypráví:
„Bylo to někdy na konci 90. let (19. stol., pozn. red.). Pracoval jsem jako mladý začátečník na jednom úřadě v Římě a měl služební cestu do Benátek. Jeden můj přítel mne prosil, abych se při té příležitosti zastavil na arcibiskupství, potřeboval vyřídit jednu banální záležitost, už si nevzpomínám, jakou. Tamním arcibiskupem, jenž měl titul patriarcha, byl tenkrát kardinál Giuseppe Sarto, pár let nato zvolený papežem, jenž přijal jméno Pius X. Protože bylo málo času, nezbylo, než se vypravit na arcibiskupství hned po obědě v době odpolední siesty včetně rizika, že v tuto dobu v kanceláři nikoho nezastihnu. Zazvonil jsem u zamčené brány. Za pár vteřin zarachotil v zámku klíč – a přede mnou se objevil sám kardinál Sarto. V ruce držel pohrabáč od kamen. Hned mne vlídně pozval dál do svého pokoje se slovy: ‚Jsem rád, že nebudu muset své kafe, které si dávám vždycky o siestě, pít sám.‘ Právě totiž vlastnoručně zatopil ve sporáku, aby si mohl kávu ohřát, a přitom pohrabáčem prohrabával uhlí, když jsem zazvonil. Bylo mi poněkud trapně, protože on, více než šedesátiletý, nadto vysoce postavený, mne, mladého muže něco přes dvacet, který společensky nebyl téměř ničím, obsluhoval jako číšník v kavárně: naléval z konvice kávu, krájel zákusky na talíři a servíroval.