Autorem této meditace je španělský světec Antonín (šp. Antonio) Maria Claret. Narodil se r. 1807 v prosté rodině ve městě Sallent jako pátý z deseti dětí, původně pracoval jako tkadlec, r. 1829 vstoupil do semináře v Barceloně, kde byl o šest let později vysvěcen na kněze. Působil jako lidový misionář a napsal několik duchovních knih. Založil také kongregaci misionářů Neposkvrněného Srdce blahoslavené Panny Marie (klaretini). R. 1850 ho papež bl. Pius IX. jmenoval arcibiskupem v Santiagu na Kubě (tehdy španělské kolonii). Zde si získal lásku lidí svým asketickým způsobem života a dobročinností k nejchudším. Za epidemie cholery navštěvoval nemocné bez obav z nákazy, zpovídal, uděloval poslední pomazání a pomáhal i jako ošetřovatel. Nebojácně kázal proti svobodným zednářům a jiným nepřátelům Církve, kteří na něho zorganizovali celkem 15 atentátů, z nichž ten poslední r. 1857 mu způsobil vážné zranění. Atentátník se rozhodl světce zlikvidovat proto, poněvadž zavázal ve zpovědi jeho milenku, s níž žil, ačkoliv byl řádně ženat, k ukončení tohoto hříšného poměru. V důsledku uvedeného zranění se musel sv. Antonín vrátit do Španělska, královna Isabella II. si jej poté vybrala za svého zpovědníka. Při antiklerikální zednářské revoluci r. 1868 emigrovala do Paříže a světec s ní. R. 1869 se účastnil I. vatikánského koncilu v Římě, tam vážně onemocněl a při cestě zpět zemřel r. 1870 v cisterciáckém klášteře Fontfroide ve Francii.

V uvedené meditaci jakoby hovoří Kristus k duši člověka, jenž přišel adorovat před vystavenou Velebnou svátostí.

Není nutno mnoho vědět, aby ses mi líbil – stačí, že mě velmi miluješ.

Takže zde se mnou mluv tak, jako bys mluvil s tvým nejlepším přítelem.

Chceš za někoho, o něco poprosit?

Řekni mi jeho jméno a potom mi pověz, co chceš, abych teď pro něho udělal. Vypros si mnoho, neváhej prosit. Mluv ke mně jednoduše a upřímně o chudých, které chceš utěšovat, o nemocných, které vidíš trpět, o zbloudilých, které toužíš vrátit na správnou cestu. Řekni mi o každém alespoň slovo.

A potřebuješ nějakou milost pro sebe?

Jestli chceš, napiš mi něco jako listinu se vším, co potřebuješ. Přijď a přečti ji v mé přítomnosti. Řekni mi otevřeně, že jsi snad pyšný, sobecký, nestálý, nedbalý… a potom mě popros, abych ti přišel na pomoc. Zbav se toho všeho s větším nebo menším úsilím, tak jak chceš. Nestyď se! Je mnoho spravedlivých, mnoho svatých v nebi, kteří měli přesně ty stejné chyby. Ale oni se pokorně modlili… a později se od hříchu osvobodili. A neváhej také prosit o své zdraví, jakož i o šťastné dokončení své práce, obchodu nebo studií. Vše to ti mohu dát a tobě dám. A přeji si, abys mě o to prosil, jestliže to není proti tvojí svatosti, ale pro ni a její podporu. Co potřebuješ zrovna dnes? Co pro tebe mohu udělat? Kdybys viděl, jak moc si přeji ti pomoci.

Máš právě nějaký plán?

Vypravuj mi ho. Čím se zabýváš? Na co myslíš? Co si přeješ? Co mohu udělat pro tvého bratra, pro tvoji sestru, pro tvé přátele, pro tvou rodinu, pro tvé představené? Co pro ně chceš udělat? A co já: nepřeješ si, abych byl veleben? Nechtěl bys udělat něco dobrého pro své přátele, které máš velmi rád, a kteří možná žijí bez myšlenky na mě? Řekni mi: co budí dnes hlavně tvoji pozornost? Co si toužebně přeješ? Co děláš proto, abys toho docílil? Řekni mi to, když se ti něco nepovede, a já ti povím důvod tvého neúspěchu. Nechceš si mě získat pro sebe? Jsem Pán srdcí a s mírným násilím je přivedu tam, kam chci, aniž bych narušil jejich volnost.

Cítíš se snad smutný, nebo máš špatnou náladu?

Pověz mi ve všech detailech, proč jsi smutný? Kdo tě zranil? Kdo urazil tvoji sebelásku? Kdo tebou opovrhoval? Řekni mi všechno a brzy se dostaneš tak daleko, že mi řekneš, že podle mého příkladu všechno odpustíš, všechno zapomeneš. Jako odplatu přijmeš moje utěšující požehnání. Máš strach? Cítíš ve své duši neurčitou zádumčivost, která je sice neoprávněná, ale přesto ti nepřestává rozdírat tvé srdce? Vrhni se mé prozřetelnosti do rukou! Jsem u tebe, na tvé straně. Vidím všechno, slyším všechno, a ani na okamžik tě neopustím. Cítíš odpor u lidí, kteří tě dříve měli rádi, kteří na tebe teď zapomněli a oddálili se od tebe, a to bez nejmenšího důvodu? Pros za ně, a já je přivedu zpět na tvou stranu, jestliže nebudou překážet na cestě tvojí svatosti.

Nechceš mi sdělit nějakou radost?

Proč se mi nesvěříš, jsem přeci tvůj přítel? Pověz mi, co od poslední návštěvy u mě utěšilo tvoje srdce, co tě přivedlo k smíchu? Třeba jsi zažil příjemné překvapení. Možná, že jsi obdržel radostné zprávy, dopis, znamení náklonnosti. Možná, že jsi překonal nějakou těžkost a dostal ses z beznadějné situace. To vše je moje zásluha.

Jednoduše mi řekni: DĚKUJI, MŮJ OTČE!

Nechceš mi něco slíbit?

Čtu si v hlubině tvého srdce. Člověk se dá lehce oklamat, ale Bůh ne. Takže se mnou mluv zcela upřímně. Rozhodl jsi se už nehřešit, zříci se toho předmětu, který ti škodí, už nečíst tu knihu, která dráždila tvoji představivost, už se nestýkáš s člověkem, který zmátl mír tvé duše? Budeš k tomu jinému člověku, na kterého ses dosud díval jako na nepřítele, a který tebou opovrhoval, zase mírný, laskavý a ochotný?

Dobře, běž zase zpět k svému obvyklému zaměstnání. K své práci, ke své rodině, ke svému studiu. Ale nezapomeň na tu čtvrthodinku, kterou jsme zde oba strávili. Zachovej si, pokud je ti to možno, mlčení, skromnost, vnitřní koncentraci a lásku k bližnímu. Miluj mou Matku, která je také Matkou tvojí. A přijď zase se srdcem, které je ještě více naplněno láskou, a které se ještě více obětovalo mému duchu. Potom najdeš v mém Srdci každý den novou lásku, nové dobrodiní, nové útěchy.