Zapnul jsem si v úterý 20. 2., abych byl „v obraze“, druhý program ČT. Vysílali v devět večer pořad „Právo volby“. O čem? Samozřejmě o potratech, konkrétně o „antihumanismu“ nedávného rozhodnutí polského Ústavního soudu, který prohlásil zabíjení nenarozených dětí s diagnostikovanou vadou za protiprávní. Pořad informoval o organizaci, která se zabývá zprostředkováním provedení potratu Polkám, jež tak nemohou učinit doma, v České republice. Odvysílali též rozhovor se třemi polskými ženami, které své děti nechaly usmrtit na českých klinikách. Mimochodem – zajímavé bylo, že pořad de facto nepopřel realitu postabortivního syndromu, i když poněkud komicky v něm zaznělo, že něco jako výčitky svědomí po provedeném potratu neexistuje, pouze prý „psychická traumata“. Nevysvětlili už ale, jak je možné, že po jakémkoliv jiném chirurgickém zákroku (žlučník, slepé střevo…) pacienti žádnými „psychickými traumaty“ netrpí, pouze po potratu. Prý se s tím každá žena musí „vyrovnat“ sama, potrat je její „lidské právo“ a „svobodné rozhodnutí“, což prý nezbytně patří k životu demokratické společnosti.

A další mediální zpráva pochází od polské Fundace Pro-Prawo do źycia. Její aktivista Mariusz Dzierźawski byl odsouzen k pokutě 10 tisíc zlotých za dotaz gynekologovi, jenž prohlásil potraty za „pomoc ženě“. Pan Dzierźawski se lékaře zeptal, jestli si opravdu myslí, že vražda může být pomocí ženě. Za tuto „hrubou urážku“ váženého profesora gynekologie s několika tituly se octl znovu před soudem (předtím byl odsouzen k jednomu roku veřejných prací za výrok o spojitosti homosexuality s pedofilií) – a byl uznán „vinným“.

A do třetice z tohoto výčtu mediálních informací: Rakouský katolický tištěný měsíčník tradiční orientace „Glaube und Kirche“ přinesl zprávu, že od letoška v Holandsku platí zákon, dle něhož už narozené děti v nemluvněcím a batolecím věku, když je jim zjištěno tělesné nebo duševní postižení, mohou být v rámci programu eutanazie usmrceny na pouhou žádost rodičů nebo na základě doporučení příslušného lékařského kolegia. Legalizované vraždy se tedy již netýkají pouze nenarozených dětí, ale už i narozených. Přesně jako v antice, kde otec rodiny rozhodoval o životě a smrti novorozeněte, přičemž postižené bylo ihned usmrceno.

Ano, toto je realita současné demokracie, která se honosí tím, že vypustila z legislativy trest smrti pro těžké kriminální delikventy. Ve skutečnosti během posledních cca 50 let (od doby, kdy demokratické země po tzv. sexuální revoluci zahájily proces postupné legalizace potratů) byly povražděny cca 2 miliardy lidských bytostí. Tato genocida již daleko překonala genocidu totalitních režimů nacismu a komunismu (i když oba tyto zločinné systémy prováděly legální potraty také, Leninův Sovětský svaz s nimi začal r. 1920 jako první). Nyní – jak ukazuje výše uvedený případ Holandska – hranice mezi nenarozeným a narozeným životem padla, nota bene eutanazie, která se stává legální ve stále větším počtu států, usmrcuje staré a postižené lidi jak na běžícím pásu.

Nejhorší ale na tom všem není ten hrůzostrašný počet takto vražděných lidských bytostí. Rozdíl současné tzv. demokracie a obou zmíněných moderních totalit spočívá v tom, že zatímco nacisté a komunisté své zločiny pečlivě skrývali před veřejností, novodobí demokraté ve jménu „svobod a lidských práv“ se jimi honosí a vydávají je za ctnost. Hitlerovský režim sice organizoval masivní nenávistnou antisemitskou kampaň, ale nikdy neříkal, že chce všechny Židy vyvraždit, plynové komory a další zařízení k jejich likvidaci před německou i světovou populací ukrýval. Také eutanazie duševně a nevyléčitelně tělesně chorých byla v nacistickém Německu prováděna opatrně a ve vší tichosti. Ani komunisté netvrdili, že chtějí tzv. „třídní nepřátele“ fyzicky likvidovat v gulazích (táborech nucených prací), naopak jejich existenci rozhořčeně před světem popírali. Ani potraty, jež byly v komunistických zemích legální, neprezentovala jejich propaganda jako „dobro“, ale jako „nutné zlo“.

Současná demokracie však prohlašuje bestiální vraždy a genocidu za „lidské právo“. Francouzský prezident Emmanuel Macron dosáhl dokonce zákonného schválení návrhu, aby legální potrat se stal „ústavním právem“ ženy. Kriminální zločinci a několikanásobní vrahové nesmějí být odsuzováni k trestu smrti, ale masové rozsudky smrti jsou vynášeny ne už jenom proti nenarozeným, ale i proti narozeným dětem a proti dospělým lidem ze „zdravotních“ důvodů. K trestu smrti jsou odsuzovány v masovém měřítku nevinné lidské osoby, v případě nenarozených i narozených dětí dokonce ty, které se ještě ani nemohly žádného trestného činu dopustit. Nikoli soudy na základě řádného procesu a nezvratných důkazů, nýbrž nejbližšími rodinnými příslušníky nebo lékařskými týmy. Popravišti nejsou už vězeňské dvory se šibenicemi, ale nemocniční pokoje.

Podle současného liberálního „humanismu“ jde o „lidská práva“. Odkdy ale má žena „základní právo“, jak zní současná definice, zabít své nenarozené dítě a řešit tím své problémy? Odkdy má člověk „základní právo“ sám si vzít život injekcí nebo ampulkou v nemocničním zařízení? Odkdy mají dospělé děti „základní právo“ žádat o smrt pro své nemohoucí nebo dementní staré rodiče, dodejme jen, že většinou v nedočkavé touze co nejdřív dědit? Všechno toto byly až do nedávna zločiny, dnes jsou naopak „lidskými právy“. Právě v tom je současná liberální a neomarxistická „demokracie“ horší než předchozí totality. Nacističtí a komunističtí diktátoři se vědomě a promyšleně dopouštěli krvavých masových vražd, ale nikdy je nevydávali za „dobro“, většinu z nich tajili. Demokratičtí mocipáni však je legalizují, honosí se jimi a oficiálně prohlašují za projev „svobody“ a za „práva člověka“.

Vzpoura proti Bohu je proto u „demokratů“ mnohem důslednější než u tzv. „totalitářů“. Největší revoluce proti Pánu totiž spočívá právě v tom, že Jeho morální zákony se prohlašují za zlo a naopak jejich přestoupení za dobro, jak už v ráji Had poučoval naše prarodiče. Tzv. demokraté v tom mají tradici už od Francouzské revoluce koncem 18. stol., na niž se odvolávají. Krvavá vláda jakobínů, jejíž hrůzné masové vraždy nazval Vittorio Messori „první moderní genocidou v dějinách“, má na svědomí cca půl milionu nevinných lidských obětí. Faktem ale je, že nacismus a komunismus jich mají několikanásobně víc. Jenže už tady je zřejmý rozdíl v tom, že zatímco Hitler, Lenin, Stalin a Mao své zločiny páchali většinou v utajení a mimo zorné pole veřejnosti, francouzští republikáni naopak pořádali ostentativní masové popravy gilotinou na náměstích měst, Robespierre, Danton a Desmoulins je velebili jako „akt revoluční a občanské ctnosti“, podobně jako Carrier ve Vendée, když nechal utopit na proděravělých bárkách tisíce katolických kněží a katolických rodin s malými dětmi.

Současní demokraté v tomto ostentativním vydávání zločinů za ctnost a ctnosti za zločin pokračují. Přesně jako zlý duch v ráji. Proto je přiléhavé nazvat současnou „demokracii“ poněkud jinak: démonokracií. A nejde už pouze o masové vraždy, ale i o to, co křesťanská a každá slušná lidská civilizace vždycky chápala jako neřest a zvrácenost: mimomanželský sex, homosexualitu, transgenderismus, umělé oplodnění… to vše jsou dnes „lidská práva“ a kdo s tím nesouhlasí a trvá na tom, že podle Božích zákonů pouze monogamní heterosexuální rodina je morálně žádoucí základní buňkou společnosti a homosexuální soužití „hanebným skutkem“ dle sv. Pavla (Řím 1. kap.), může se octnout bez zaměstnání nebo i před soudem a ve vězení, jak na tomto webu jsme už mnohokrát dokumentovali. Dosud se sice ještě můžeme veřejně vyjadřovat, nicméně přibývá případů postihů za tzv. „mluvu nenávisti“, k jejíž kvalifikaci pouze stačí zaujmout postoj Písma sv. a katolické Tradice. Přituhuje – a aniž bych chtěl strašit, tak vše směřuje k tomu, že osoby, které projeví v tomto směru křesťanskou, lidskou a občanskou statečnost, budou tichou cestou fyzicky likvidováni v tichých celách věznic nebo na lůžkách v nemocnici. Samozřejmě žádný trest smrti v legislativě nebude existovat.

Je možná proti tomu obrana, nota bene za situace, kdy se na vedení naší Církve, která má být hlasem svědomí současného světa, nemůžeme dnes spoléhat? Ano, je – a existovala vždycky: modlitba, půst a oběť, jak nás stále k tomu nabádá Boží zjevení. To ale samo o sobě nestačí, Boží zjevení také říká, že toto nutno spojit s odvahou veřejně projevit svůj názor, mluvit a zastávat se nebojácně pravdy všude tam, kam mne Pán postavil, abych byl Jeho svědkem. Vše ostatní už nechme na Něm.