– Náš zákon dovoluje zabít dítě v 9. měsíci těhotenství
– Ano, vím…

Tak vypadal dialog mezi redaktorem televize Polsat a náměstkyní ministra zdravotnictví Polska Urszulou Demkowovou poté, co média informovala o usmrcení malého Felka ve 37. týdnu jeho života pod srdcem matky. K těmto strašlivým událostem došlo v okresní nemocnici v Olesznici. Hlavní vinu nesou zastánci tzv. „psychiatrických důvodů“ k provedení potratu.

Smrtící injekce pro všechny případy

Uspořádejme si nejprve fakta. Celý příběh má svůj počátek v říjnu r. 2024, ačkoliv média se jím začala zabývat teprve v dubnu r. 2025 po obsáhlém článku v deníku „Gazeta Wyborcza”, kde matka malého Felka detailně popsala cestu, jež vedla ke vstříknutí chloridu draselného do srdce jejího dítěte.

U Felka byla diagnostikována v prenatální fázi vrozená lámavost kostí. Dopad této nemoci může být různý u jednotlivých osob a nikdy nelze s jistotou tvrdit, jak se projeví u narozeného dítěte. Jsou případy mírné, kdy je možný téměř normální život, ale bývají i případy těžké, dokonce smrtelné. Nikdy se nedozvíme, jak bude vypadat ten konkrétní, dokud člověku nedáme šanci.

V dopise Fundaci Pro – Prawo do Życia pan Adam, který nejen sám bojuje s touto chorobou, ale má také dva syny stejně nemocné, napsal: „O tom, v jakém stupni postižení se dítě s lámavostí kostí narodí, se dozvíme teprve po porodu. (…) Žádná prenatální vyšetření nejsou schopna stanovit, v jakém stupni je dítě nemocné. V případě popsaném paní Anitou (matkou Felka) máme co do činění spíše s mírnou fází… Paní Anita byla hospitalizovaná v Lodźi – v jednom z nejlepších zařízení k léčbě osteogenesis imperfecta v Polsku. Oni tam potvrdili, že dítě bylo možné zachránit a zahrnout péčí, což znamená, že mohlo klidně žít.“

Paní Anita se ale neoctla pouze ve specializované nemocnici v Lodźi, ale také v rukou gynekologů provádějících potraty. Nakonec požádala o okamžité ukončení těhotenství z důvodů ohrožení jejího psychického zdraví. Tak jí to také bylo navrženo. Prof. Sieroszewski, vedoucí I. katedry gynekologie a porodnictví lékařské univerzity v Lodži, ji sice přemlouval k „okamžitému řešení císařským řezem…“, ona však podepsala na základě návrhů jiných lékařů žádost o potrat. Nemocnice v Lodźi to ale odmítla s odůvodněním, že usmrtit dítě v 9. měsíci je v rozporu se zákonem.

Felkova matka proto opustila toto zařízení a na radu lékařů přemlouvajících ji k potratu se nechala hospitalizovat v Oleśnici, kde mohla počítat s „pomocí“ lékařky, která takové „zdravotní úkony“ nikomu neodpírá. Do bijícího srdce 9měsíčního dítěte vstříkla chlorid draselný. Poté vyvolala porod již mrtvého děťátka.

Co by čekalo na Felka, kdyby se narodil?

V případě mírné formy nemoci by Felek normálně žil, potřeboval by však lékařskou péči a rehabilitaci. Intelektuálně by se ale vyvíjel jako každé jiné normální dítě, tj. chodil by do školy a hrál si se sourozenci a spolužáky.

V případě té nejhorší varianty by se Felkovi dostalo náležité lékařské péče, byly by mu podávány léky utišující bolest a dovoleno odejít z tohoto světa v pokoji, bez utrpení a vraždící jehly. Jeden z lékařů anesteziologů řekl v rozhovoru pro týdeník „Przewodnik Katolicki“ k tomuto případu: „Nikdy nelze tvrdit, že takto postižené dítě bude po narození trpět. Ve většině situací jsme schopni to zvládnout. Jsem anesteziolog a specialista na paliativní medicínu. Pracuji jaké lékař už 38 let. Ještě nikdy jsem se nesetkal při léčení bolesti a při paliativní pediatrické péči s pacientem, jemuž bychom nedokázali pomoci. V řídkých krajních případech používáme tzv. terminální sedativa k eliminaci bolesti – zcela ve shodě s lékařskou a katolickou etikou. Proto tvrzení, že je třeba zabít nenarozené dítě, protože po narození bude trpět, pokládám za falešné a demagogické.“

Potrat v termínu porodu

Felek byl pohřben, ale jeho příběh nelze jednoduše zapomenout. Jeho smrt otřásla polským veřejným míněním a vyvolala vyšetřování prokuratury v Oleśnici. Předmětem je otázka, jestli nedošlo podle polských zákonů ke spáchání trestného činu potratu v situaci, kdy dítě již dosáhlo schopnosti samostatného života mimo organismus matky. Trest za to je stanoven zákonem od 6 měsíců do 8 let.

Jak ale mohlo dojít k tomu, že 4 roky po výroku Ústavního soudu, který jasně zakazuje zabíjet děti před narozením z důvodů jejich zdravotního stavu, se přesto v polských nemocnicích toto děje – a dokonce i v termínu porodu?

Za prvé: I tzv. obránci nenarozeného života jako předseda PiS Jaroslaw Kaczyński nebo i sám prezident Andrzej Duda schvalují potrat z důvodů tzv. ohrožení psychického zdraví ženy – je to podle španělského vzoru. Sem spadají i zcela absurdní tzv. psychické potíže ženy adaptovat se na novou situaci, např. na těhotenství.

Za druhé: Směrnice ministerstev zdravotnictví a spravedlnosti liberální Tuskovy vlády stanoví, že pokud těhotná žena předloží na gynekologii potvrzení o „ohrožení svého psychického zdraví z důvodu těhotenství“, musí jí být vyhověno, když žádá o potrat. Pokud nemocnice ho odmítne provést, riskuje finanční postih až 500 tisíc zlotých.

Za třetí: Beztrestnost těch, kteří přemlouvají matky k potratu, jakož i beztrestnost samotných matek jdoucích na potrat, vedou zákonitě ke zneužívání. Jestliže nikdo nebude souzen za vraždu na bezbranném dítěti, proč se tím zabývat? Zákon chrání všechny účastníky dramatu zabíjení dětí před narozením. Procesy ve věci potratů jsou řídkým jevem a dokázat někomu vinu hraničí se zázrakem.

V kontextu smrti Felka nutno ještě vzpomenout směrnice ministra spravedlnosti Adama Bodnara, který doporučil prokurátorům, aby žaloby vznesené ve věci potratů zastavovali s ohledem na „nízký stupeň společenské nebezpečnosti činu“. Máme tedy nejen děravé zákony, ale i směrnice ministerstva spravedlnosti, aby vraždy v matčině lůně byly brány na lehkou váhu. Oběť tedy nemá žádnou možnost bránit se a žádat spravedlnost.

Efekt je takový, že děti s podezřením na nemoc jsou v polských nemocnicích zabíjeny. Rozdíl proti dřívějšku je jen v tom, že předtím se lékaři drželi hranice schopnosti dítěte samostatně žít mimo organismus matky – dnes ale, jak jsme toho svědky v případu Felek – jsou zabíjeny i po 24. týdnu těhotenství.

Smrt Felka nebyla přitom jediná. V r. 2024 v Oleśnici bylo potratem usmrceno 159 dětí, z toho 25 (!) už po 24. týdnu těhotenství. Stačí jen papír od psychiatra, že těhotenství má škodlivý vliv na psychické zdraví pacientky. Není třeba přesvědčovat čtenáře, že takové potvrzení lze získat snadno a rychle, v době online dokonce ani není nutná fyzická návštěva lékaře. A to se jedná pouze o jednu jedinou nemocnici!

Co dál?

Případ Felek by s ohledem na pobouření, jaké vyvolal, mohl přinést zlom. Kdyby prokurátoři a soudci měli svědomí, tak by byli voláni k zodpovědnosti lékařka, která „vykonala potrat“, právník dozorující celému procesu a vůbec všichni, kteří „přesvědčovali“ matku k rozhodnutí ukončit život dítěte smrtící injekcí. Kdyby politici měli odvahu postavit se jednoznačně na stranu nejslabších, bylo by možné změnit směrnice pro lékaře a prokurátory a prosadit zákon, jenž by chránil ty nejmenší a trestal původce jejich utrpení a smrti.

Lékařka, která usmrtila injekcí malého Felka, jemuž vstříkla chlorid draselný do srdce bez umrtvení, se jmenuje Gizela Jagielska. Ministryně pro rovnost v Tuskově vládě Katarzyna Kotulová, členka strany Nová levice, se veřejně vyjádřila pochvalně o dr. Jagielské za to, že v Oleśnici provedla již mnoho potratů.

Protesty katolické veřejnosti jsou trestně stíhány. V souvislosti s údajně „urážlivými“ dopisy dr. Jagielské byly již zatčeny 4 osoby, mj. i katolický kněz z Krośna P. Grzegorz. Policie ho odvedla do vězení ráno 23. dubna – prý napsal této lékařce výhružný email, mj. ji nazval Mengelem.

Anna Szczerbata,
Mariusz Dzerźawski,
Krzysztof Kasprzak,
Fundacja Pro – Prawo do Życia

Zdroj: Článek „Kto zabił Felka? O egzekucji chorego dziecka w dziewiątym miesiącu ciąży“ in www.pch24.pl 15. 4. 2025, dále zpravodajství Pro-Prawo do źycia