V neděli 19. října papež Lev XIV. kanonizoval skupinu 7 svatých. Jsou to dva mučedníci: Ignac Maloyan, arcibiskup Arménské katolické církve z doby genocidy Arménů Turky za I. světové války, a Peter To Rot, laický katecheta z Papui-Nové Guineje, který r. 1945 položil život při obraně křesťanského manželství. Dále byli zařazeni mezi svaté salesiánka a misionářka v Ekvadoru Martia Troncattiová (20. stol.), zakladatelka Institutu sester milosrdenství z italské Verony Maria Poloniová (19. stol.), zakladatelka Sdružení Ježíšových služebnic z Venezuely Carmen Martinezová (20. stol.), laik, apoštol sv. růžence a zakladatel svatyně v italských Pompejích Bartolo Longo (19. stol.) a José Hernández Cisneros, lékař a učenec z Venezuely zvaný „lékařem Božím“ (19. stol.).

Papež Lev při této příležitosti pronesl kázání, v němž zdůraznil, že „nejcennější v očích Pána je víra, která představuje pouto lásky mezi Bohem a člověkem. Převyšuje všechna dobra materiální a kulturní, vědecká i umělecká. To vůbec neznamená, že bychom těmito dobry měli pohrdat, ale to, že bez víry ztrácejí svůj smysl.“ Dále řekl, že „kdyby víra ze světa zmizela, v našich srdcích by již nezůstala žádná naděje. Svoboda by byla přemožena smrtí, touha po životě by se ponořila do nicoty. Bez víry v Boha není žádná naděje na spásu, která je darem Otce, Syna a Ducha Svatého,“ řekl papež.

Mezi novými světci si zaslouží zvláštní pozornost Bartolo Longo. Narodil se r. 1841 v italském Latianu v bohaté rodině. Vystudoval práva a stal se advokátem v Neapoli. V té době probíhala v Itálii válka o sjednocení země pod vedením Garibaldiho, jejíž obětí se stal r. 1870 Papežský stát. V čele stáli svobodní zednáři. Longo na studiích ztratil víru a zapojil se plně do útoků proti Katolické církvi. V 60. letech vstoupil do satanistické sekty – satanismus byl součástí ideologie italských liberálů, v Turíně visel dokonce prapor s nápisem „Vítej, satane!“ a byla složena hymna na jeho počest. Longo byl nakonec „vysvěcen“ na satanistického kněze.

Ďábel ale nikdy nedává člověku radost. Brzy nato se u Longa projevily úzkostné deprese a pokusy o sebevraždu. Na radu rodinného přítele se obrátil na dominikánského kněze Alberta Rudenteho, který nad ním vykonal slavný exorcismus a doporučil mu modlitbu sv. růžence. Longo konvertoval, stal se dominikánským terciářem a apoštolem růžencové modlitby, založil též r. 1873 Bratrstvo sv. růžence. Cestoval po Itálii a tuto modlitbu horlivě šířil spolu s dobročinnými aktivitami vůči chudým a potřebným, zejména vůči dětem vězňů. V Pompejích uviděl chátrající kostel, opravil jej tedy na své náklady a učinil sídlem svého Bratrstva sv. růžence. Dnes je tento chrám bazilikou Panny Marie Nejsvětějšího růžence v Pompejích.

Na radu papeže Lva XIII. se Longo r. 1885 oženil se svojí spolupracovnicí hraběnkou Marianou de Fusco. Uzavřeli tzv. svatojosefské manželství, tj. s tím, že nebudou mít spolu pohlavní styk. Oba dva věnovali veškerou svoji aktivitu horlivému šíření modlitby sv. růžence a charitě. Longo je iniciátorem tzv. Pompejské novény spočívající v tom, že věřící katolík se modlí 54 dny každodenně všech 15 desátků, tj. celý radostný, celý bolestný a celý slavný růženec s tím, že prvních 27 dní předkládá prosby, druhých 27 dní potom děkuje a chválí. Sv. Bartolo Longo zemřel r. 1926. Na jeho přímluvu došlo k řadě zázračných uzdravení, některá se uskutečnila ještě za jeho života.

Jeho životní příběh ukazuje, že nikdo, dokud žije na této zemi, není ztracen a Bohem „odepsán“, ani když se zasvětil ďáblu. I satanista se může obrátit a – jak ukazuje případ sv. Bartola Longa – stát se dokonce velikým světcem. Všemohoucí a dobrý trojjediný Bůh nikdy neodepře svoji milost tomu, kdo se upřímně zřekne zlého ducha a jeho lákadel, i kdyby jeho hříchy byly sebe těžší. Naopak z takových obrácených hříšníků – jak ukazují dějiny Církve – bývají často největší světci.

Psáno podle článku „Nawrócony kapłan satanistycznej sekty, który stworzył Nowennę Pompejańską. Kościół ma nowego świętego“ in www.pch24.pl 20.10.2025