V sobotu 25. 10. se italští biskupové sejdou na třetím, již posledním synodálním setkání v této zemi. V minulých dnech byl zveřejněn závěrečný dokument, o jehož přijetí budou biskupové s delegáty hlasovat. Najdeme v něm znepokojující pasáž: Diecéze mají aktivně potírat „diskriminaci“ LGBT, která je mezi katolíky podle autorů dokumentu velmi rozšířena. Dosavadní „nehybný“ postoj Církve má nahradit tlak na co nejširší „integraci“ cizoložníků, homo- a transsexuálů do života Církve, ovšem bez toho, aby se museli obrátit.

Kvas pokoje a naděje. Tak se nazývá onen výše zmínění synodální dokument. Jistý Tommaso Scandroglio tuto syntézu na internetovém portálu lanuovabq.it okomentoval slovy, že „pokračuje v úsilí o smíření homo- a transsexualismu s katolickou vírou“, jakož i v linii započaté papežem Františkem.

Text vybízí italské lokální církve, aby se v pastoraci zaměřily na „doprovázení, rozeznávání a integraci“ osob stojících na „periférii církevního a svátostného života kvůli jiné milostné a rodinné situaci, než je svátostné manželství (nové svazky, konkubinát, civilní svazky atp.). Není přitom bez zajímavosti, že autoři syntézy v textu jaksi opomněli, že existuje slovo „hřích“…

Scandroglio se dále zamýšlí nad tím, že tato pokračovací linie obsahuje tezi, že integraci do katolického společenství lze oddělit od života podle zásad víry a že v Kristově ovčinci má takto být místo nejen pro všechny, ale i pro všechno čili i pro jakýkoliv hřích.

Tento „inkluzivní přístup ke hříchu“ má podle něj zahrnout i subkulturu LGBT. Diecéze mají na jeho základě aktivně vyzývat ke společenské akceptaci osob s nenormální orientací, k bezpodmínečnému přijímání homosexuálního způsobu života věřícími i kněžími.

Italský publicista se pozastavuje nad tím, že italský episkopát zaujal pasivní postoj vůči lidem se sklony příčící se přirozenosti. Je to podle něj důsledek přijetí názoru, že vymáhat zanechání homosexuálního způsobu života kvůli možnosti přijímat svaté svátosti by se rovnalo nadužití a duchovnímu násilí. Samotná lidská důstojnost je dostačující pro to, aby se jedinec mohl aktivně podílet na životě Církve a měl v ní své místo.

Italský episkopát podle něj smýšlí takto: „Jsi homosexuál? V pořádku, nesmím ti nic říct, abych ti nezpůsobil křivdu.“

Synodální syntéza navíc podporuje modlitební a náboženské aktivity mající za cíl „boj s diskriminací“ osob s „neheterosexuální“ orientací. Scandroglio to vnímá jako schválení činnosti takových organizací, jako je jak La Tenda di Gionata, která má na svědomí nedávnou skandální homoheretickou „pouť“ LGBT do Svatopetrské baziliky.

Přijetí tohoto dokumentu by podle něj znamenalo, že italští biskupové v odpovědi na závažný morální problém v podobě expanze amorálních cizoložných, nesvátostných a homosexuálních svazků nacházejí způsob, jak hřích „smířit“ s katolickou identitou a náboženskou praxí.