Vatikán publikoval závěry prací synodálních komisí, které připravují gruntovní „reformu“ Katolické církve. Jedná se mj. i o diakonát žen, vzdělávání kněží a homosexualismus.

R. 2021 papež František zahájil globální synodální proces. Dosavadní debaty skončily v listopadu 2024 zveřejněním tzv. „finálního dokumentu“, který papež František podpořil svojí „doprovodnou nótou“. Nepřineslo to žádné konkrétní výsledky. František přikázal „decentralizaci“ Církve v oblasti disciplíny, doktríny, liturgie a pastorace, ale zůstalo to bez konkretizace. Ta přichází teprve nyní.

František povolal do života více než 10 komisí, jimž svěřil zpracovat v synodální perspektivě daná témata. Další 2 komise potom ustanovil Lev XIV. Celkem jich pracuje 14. Nyní předložily výsledky svých prací. Materiály byly zaslány do Vatikánu již několik měsíců předtím. Předkládáme čtenářům některé návrhy synodálních komisí.

Změny mají nastat ve formaci kněží. Seminaristé prý potřebují změny v synodálním duchu, především větší kontakty s věřícími včetně žen. Formace má být „lépe zakořeněna v živé zkušenosti Božího lidu s jeho různými charizmaty a službami“. K tomu příslušná skupina zamýšlí vydat zvláštní dokument.

Jiná komise se zase zabývá změnou způsobu nominace biskupů. Má být údajně dotazován na mínění o daném kandidátovi podstatně větší počet osob než dosud, hlavně laiků. Konkrétní propozice budou teprve vypracovány.

Komise, která se zabývá „kontroverzními otázkami“ doktrinálními, pastoračními a etickými, se zaměřuje na problém homosexualismu. Chce jej předložit jak v kontextu Písma sv., tak i v kontextu antropologie a současné vědy. Tato skupina mluví o nutnosti změny paradigmatu v teologii a respektování různosti, prozatím ale neříká, jak to konkrétně provést. Pokud bychom ale přijali jako směr do budoucnosti ideje, jež jsou dnes módní v Katolické církvi Německa, USA nebo Itálie, tak by to znamenalo sice na jedné straně formálně negativní hodnocení homosexuálních styků, nicméně na druhé straně by se položil důraz na „konkrétní situace“ a „rozlišování“ jednotlivých případů tak, aby v praxi mohly být některé homosexuální vztahy akceptovány. V mnoha diecézích se to již děje, např. v Belgii, ve Švýcarsku nebo v Rakousku. Deklarace „Fiducia supplicans” o žehnání párů téhož pohlaví je mohutným krokem dopředu v tomto směru „inkluzivní pastorace“.

Zvláštní ohlas mají také témata, jimiž se zabývá ekumenická komise. Jde mj. o způsob uplatňování papežského primátu v synodální perspektivě, to znamená tak, aby bylo dosaženo nějakého „pokroku“ v ekumenickém dialogu. Dále probírá tato komise tzv. „eucharistickou pohostinnost“, kterou usiluje prohloubit teologicky, kanonicky a pastoračně, zejména v kontextu smíšených manželství. Může jít o nějakou formu uznání udělení sv. přijímání protestantům žijícím v manželství s katolíkem. Komise upozorňuje na „kritéria rozlišování v jednotlivých případech“, na „lokální pastorační přístup“, na „oboustranné porozumění a nejlepší praktiky“ apod. To se může vztahovat ke změnám, které nastaly v Církvi v Německu, kde byl vydán dokument připouštějící protestanty ke sv. přijímání pod podmínkou, že žijí v manželství s katolíkem a touží spolu s ním přijímat Eucharistii. Toto rozhodnutí německých biskupů získalo souhlas samotného papeže Františka.

Dále se tato komise zabývala vztahem k těm křesťanským komunitám, které nejsou součástí ani Katolické církve, ani nějaké konkrétní protestantské komunity, např. luteránské. Jedná se o fenomén charizmatických komunit. Vedou se konzultace mj. s ekumenickými hnutími Chemin Neuf nebo Taizé – které jsou velmi angažované v ekumenickém dialogu s letničním protestantismem.

Pracuje též liturgická komise, která se zabývá „synodalizací“ liturgie. Má se podle ní např. rozšířit aktivní účast všech věřících při mši sv., plánuje se též větší zapojení žen do ní.

Existuje také komise, jež se zabývá úlohou biskupských konferencí a různých naddiecézních orgánů. Již v průběhu synodálního procesu zde byly navrhovány daleko jdoucí změny, např. povinnost biskupa podřídit se kolektivnímu rozhodnutí většiny episkopátu dané země, což by v praxi totálně změnilo tradiční apoštolskou strukturu moci v Církvi.

Největší emoce vzbuzuje ale otázka žen. Na tom pracují 2 skupiny. Jedna z nich podléhá přímo Dikasteriu pro nauku víry. Ta se zabývá problematikou připuštění žen ke svátostnému diakonátu. Své výsledky bude publikovat během několika měsíců. Zdá se pravděpodobným, že ty budou prezentovány jako dokument samotného Dikasteria – může se jednat o konkrétní rozhodnutí ve věci jáhenství žen.

Je těžko předvídat, co rozhodne kardinál Fernández, ale zatím to nevypadá, že by Vatikán v dohledné době povolil diakonát žen. Skeptický vůči tomu byl i papež František. A Lev XIV. v rozhovoru s Annou Elisou Allenovou z média „Crux” prohlásil, že má tentýž názor. V Německu a v Rakousku nicméně značná část biskupů podporuje připouštění žen nejen k jáhenské službě, ale dokonce i ke kněžství. Podobným směrem kráčelo i vedení synody o synodalitě. Sám její předsedající kardinál Mario Grech označil r. 2024 tento požadavek za „vůli Pána“. Generální relátor synodu kardinál Jean-Claude Hollerich zase otevřeně podporoval „německou“ perspektivu problematiky žen. Nicméně ani Hollerich, Grech nebo Němci či Rakušané nemají bezprostřední vliv na Dikasterium pro nauku víry. Kardinál Fernández bude o tom rozhodovat spolu s papežem Lvem XIV., konečné rozhodnutí může být negativní navzdory očekávání výše jmenovaných hodnostářů.

Není ale pochyb, že nějaké změny ve věci úlohy žen v Církvi budou provedeny. Synodální komise je prezentuje v 7 bodech:

• Představit významné ženské postavy v dějinách Církve;
• Osobní svědectví žen, které aktuální zastávají v Církvi vedoucí pozice;
• Osobní svědectví žen, které pracují v římské kurii;
• Mariánské a petrovské principy v jejich významu a hranicích;
• Církevní moc, její charakter a uplatnění;
• Klíčové napětí spojené s klerikalismem a mužským šovinismem;
• Přínos papežů Františka a Lva XIV., týkající se úlohy žen v Církvi.

V praxi to může znamenat souhlas s vytvořením nových nesvátostných služeb pro ženy, posílení jejich možnosti zaměstnání na rozhodujících pozicích v diecézi, zdůraznění jejich role při liturgii a v pastoraci a snad i umožnění kázání. Konkrétní rozhodnutí mohou být ale jiná, nicméně nepochybně budou znamenat rozšíření prostoru pro aktivity žen v Církvi.

Úvodní zprávu o své činnosti předložila však i komise pro polygamii, zabývající se problémem omezeným výlučně na Afriku. Hledá nějaké pastorační řešení vůči osobám, pro něž je údajně těžké z ekonomických, sociálních nebo kulturních důvodů vzdát se života v takových svazcích.

Podstatná je též práce komise pro reformu kanonického práva. Jedná se o změnu nejméně více než 10 paragrafů Kodexu kanonického práva tak, aby prý „nové zákony lépe odrážely synodální skutečnost“. Je logické, že eventuální změny v záležitostech žen v Církvi, volby biskupů a úlohy kněze musí najít svůj odraz v právních dokumentech.

Kdyby se někdo domníval, že pontifikát Lva XIV. bude znamenat „vyhasnutí“ synodality, je na omylu. Papež Prevost pokračuje v tom, co započal papež Bergoglio – a nerezignuje na žádnou z jeho iniciativ. Možná jim dá více uspořádanou podobu, ale nemá vůbec v úmyslu zastavit mašinérii uvedenou do chodu jeho předchůdcem. Katolická církev 21. stol. musí být synodální – a co to konkrétně znamená, se dozvíme pravděpodobně již za několik měsíců, až 14 komisí představí celkové výsledky svých prací. Potom uvidíme konkrétnější náčrt projektu synodální církve.

Pozn. redakce: Bože, chraň nás prosíme před synodalismem! Taková církev by se stala pouze jakýmsi demokratickým grémiem na způsob profánních institucí, byť s křesťanským nátěrem.

Zdroj: Článek „Pawel Chmielewski: Nadchodzi Kościół Synodalny. 14 Komisji ujawniło swoje prace. Co planują?“ in www.pch24.pl 19. 11. 2025