Směrodatným interpretátorem Písma svatého je Církev. Nelze oddělit text Písma sv. od katolické Tradice. Mluvil o tom Sv. otec Lev XIV.

Papež Lev XIV. přednesl ve středu 28. ledna svoji čtvrtou katechezi na téma II. vatikánského koncilu. Soustředil se na koncilové konstituci Dei Verbum.

Tato katecheze papeže Lva se nemohla líbit ani protestantům, ani tzv. progresivním katolíkům, kteří chtějí oddělit četbu Písma sv. od posvátné Tradice Církve. Podle slov náměstka Kristova existuje úzká vazba mezi Písmem a Tradicí – proto Katolická církev je oprávněným interpretátorem Písma, které vykládá ve jménu samotného Ježíše Krista.

V 19. století se objevila tzv. historicko-kritická exegeze Písma sv. Odděluje Písmo od církevního kontextu a chápe je tak jako jiné literární texty, což vede k tomu, že Písmu se podkládají interpretace, které jsou Církvi cizí. Tato metoda analýzy Písma byla nejdříve populární u protestantů, později však ji převzalo i mnoho katolíků. Dnes se jí používá např. ke zpochybnění dogmat – např. pravdy o Zmrtvýchvstání Pána Ježíše.

Obsahem nejnovější katecheze Lva XIV. je odmítnutí takové četby Písma sv., která odporuje autoritě Katolické církve. Papež je zde plně ve shodě s tím, jak Písmo četl Benedikt XVI. Papež Ratzinger věnoval mnoho pozornosti kritice vzpomínané historicko-kritické metody. Poukazoval na její zásadní nedostatky a dožadoval se prvenství Tradice. To činí i papež Lev XIV.

Sv. Otec se odvolal na evangelia a poukázal na „těsný svazek mezi slovem hlásaným Kristem a tím, jak ono se po staletí šířilo“. Z konstituce Dei Verbum citoval slova, jak chápat Písmo sv. ve světle Tradice:

„Posvátná tradice a Písmo svaté jsou tedy ve vzájemném těsném spojení a sdílení. Obojí vyvěrá z téhož božského pramene, splývá jaksi v jedno a směřuje k témuž cíli. Písmo svaté je totiž Boží řeč, písemně zaznamenaná z vnuknutí Ducha svatého; posvátná Tradice pak předává Boží slovo, které svěřil Kristus Pán a Duch Svatý apoštolům a jejich nástupcům, aby je osvěcováni Duchem pravdy ve svém hlásání věrně uchovávali, vykládali a šířili“ – říká Dei Verbum (b. 9).

Lev XIV. se též odvolal k Otcům Církve a ke katechizmu: „Písmo sv. je více zapsáno v srdci Církve než na pergamenu.“ Dále poznamenal, že „Boží slovo není zkamenělina, ale živá a organická realita, která se rozvíjí a vzrůstá v Tradici. Tradice zato díky Duchu Svatému přijímá Boží slovo v bohatství Jeho pravdy a vtěluje je do neustále proměnlivých událostí dějin“. Zdůraznil také podle sv. Pavla a Dei Verbum, že výklad pokladu Božího slova byl svěřen „živému Učitelskému úřadu Církve, který autoritativně koná ve jménu Ježíše Krista“.

„ ‚Poklad víry‘ je termínem, který ve svém významu má právní povahu a ukládá tomu, kdo ho střeží, povinnost zachovat obsah, jímž je v tomto případě víra a její předávání v neporušeném stavu,“ řekl papež. Na závěr katecheze ještě jednou připomenul, že Dei Verbum zdůrazňuje „úzkou vazbu Písma sv. a Tradice“.

Zdroj: Článek „Ważna katecheza Leona XIV. Nie spodoba się protestantom i progresistom“ in www.pch24.pl 29. 1. 2026