P. Pat Fitzgerald působí jako katolický duchovní v irském Dublinu. Je známý svými neomodernistickými postoji, které často přecházejí až v urážky tradičních katolíků. Nedávno např. při kázání řekl, že přijímání vkleče a do úst je „jako krmení zvířat“, což ještě několikrát zopakoval. A nezůstalo jenom u toho. Dále prohlásil doslova: „Nepřicházíme na mši proto, abychom vzdávali chválu Bohu, ale proto, abychom se společně dělili jídlem…“ (srvn. ¹)

O tom, proč přijímáme Tělo Páně vkleče a do úst a nikoli vstoje a na ruku, jsme na našich stránkách psali v článcích ², ³, ⁴, ⁵ a dalších. Při podávání na ruku ulpívají částečky konsekrované hostie na rukách komunikantů a padají na zem, když ti jdou zpět do lavice. A my víme z věrouky, že Kristus je celý přítomen jak v hostii, tak i v jejich částečkách. Lidé pak po úlomcích Těla Páně šlapou, což znamená hrubé zneuctění Vykupitele. Toto je důvod, proč Církev v minulosti podávala Eucharistii výhradně do úst a proč my, katolíci věrní Tradici, odmítáme formu sv. přijímání „na ruku“. Tak je to náležitě vysvětleno v uvedených článcích. Biskup mons. Athanasius Schneider považuje přijímání na ruku za nejhorší z 5 novodobých ran Kristu Pánu v liturgii NOM (ministrantky, oltáře čelem k lidu, odstranění latiny ze mše sv. a nahrazení církevních modliteb k obětování stolní modlitbou před jídlem převzatou z Talmudu, přijímání na ruku je však podle něho tou nejtěžší ranou).

Přijímání na ruku však není jenom zneuctěním a urážkou Spasitele. Tato forma má své další následky. Kdo si na ni zvykne, postupem času přestává věřit v reálnou přítomnost Krista v Nejsvětější svátosti. Potvrdil to sociologický průzkum provedený univerzitou Williama Patersona w USA¹. Zatímco u přijímajících do úst 60 % vyznalo svoji víru, že konsekrovaná hostie je skutečným Tělem Páně, u přijímajících na ruku to bylo pouze 30 %. U katolíků chodících na tradiční mši sv., kde se zásadně na ruku nepodává, víra v reálnou přítomnost Pána v Eucharistii je ale stoprocentní.

Zmíněný irský P. Fitzgerald vyjádřil též jasně souvislost mezi přijímáním na ruku a odpovědí na otázku, co je to mše svatá. V homilii nejprve hrubě dehonestoval přijímání do úst, aby hned v dalších větách popřel nejen obětní, nýbrž vůbec náboženský charakter katolické liturgie, která je podle něho pouhou hostinou („abychom se společně dělili jídlem“ – srvn. výše).

Přijímání buď do úst nebo na ruku se tak stává symbolem toho, jak katolík smýšlí o Kristově přítomnosti v Eucharistii, potažmo pak vůbec o pravdách katolické víry. Negeneralizuji, neodsuzuji ty, kteří při liturgii NOM přijímají na ruku. Většinou tak činí bezmyšlenkovitě jen proto, poněvadž to církevní autority u nás již v 90. letech povolily a protože to údajně více odpovídá požadavkům „hygieny“ (což je mimochodem nesmysl). Odpovědnost za tuto ránu uštědřenou Spasiteli nesou hlavně reprezentanti Magisteria, kteří k tomu dali své svolení.

Nicméně to, jak kdo přijímá Krista v Eucharistii, přece jen do jisté míry leccos vypovídá o jeho víře. Nelze popřít, že přijímání na ruku se stalo jakýmsi symbolickým gestem neomodernistické orientace, někdy též přímo apostaze ve formě odmítnutí většiny katolických dogmat, zatímco přijímání do úst signalizuje, že dotyčný katolík přece jen má přinejmenším dobrou vůli akceptovat neměnnou nauku Církve, danou Božím zjevením v Kristu Ježíši.

Existují žel duchovní, kteří odmítají podávat Tělo Páně jinak než na ruku a vstoje, ačkoliv je to v rozporu se samotnými předpisy NOM, kde je stanoveno, že katolík má právo přijímat buď na ruku vstoje, nebo do úst a vkleče. Kněz nemá absolutně žádnou pravomoc odmítnout podat do úst a vkleče a pokud se tak stane, věřící by se měl nebát a kategoricky se ohradit. Vím o případech, kdy kněz neomaleně ženu nebo muže, kteří si při podávání Těla Páně klekli, vyzval k povstání se slovy: „Nedělejte se zbožnější než jiní.“ Nejde o nic jiného než o duchovní terorismus. Odkud tento služebník oltáře ví, že dotyčný komunikant tak činí proto, poněvadž chce vypadat „zbožněji“ než druzí? Co když jeho motivace plyne z úcty ke Spasiteli, z vnitřních zábran, které mu nedovolují přijmout Pána vesmíru vstoje a na ruku?

Mylně by se někdo domníval, že na tradiční nebo řeckokatolické mši sv., kde se na ruku samozřejmě nepodává, se toto stát nemůže. V době nedávné covidové tyranie a hysterie dokonce někteří řeckokatoličtí biskupové na Slovensku nařídili povinné podávání na ruku bez ohledu na to, že liturgické předpisy východního obřadu toto vůbec neumožňují. A v České republice v jedné diecézi na samotném počátku covidového šílenství biskup přikázal podávat pouze na ruku, což se týkalo i tradiční mše sv. jím povolené, alespoň takto to bylo chápáno a vynucováno.

Dnes jsme v situaci, kdy nestačí pouze nepřijímat na ruku a vstoje (výjimku přijímat vstoje mají pouze ti, kteří si ze zdravotních důvodů nemohou kleknout). Vnitřní nepřátelé Církve, kteří dnes v hojném počtu v ní zastávají rozhodující pozice, se snaží neuctivý a rouhačský způsob přijímání navozující představu, že se jedná o pouhou hostinu a nikoli oběť, vnutit celé Církvi. V západních zemích jsou leckde ještě dál, zavádí se „eucharistická samoobsluha“, kdy si komunikanti jednoduše sami vezmou rukama na připraveném stole vedle oltáře konsekrovanou hostii.

Braňme proto přijímání do úst a vkleče všude, kde máme možnost a příležitost, a nebojme se v rozhovorech otevřeně demaskovat rouhačský a apostatický charakter tzv. přijímání na ruku. A když to na mši NOM bude někomu odepřeno, ať jde po skončení obřadu ihned do sakristie a brání se, neboť kněz tady jasně překročil svoji kompetenci. A také prosme a povzbuzujme ty kněze, kteří si uchovali pravou víru, aby, když celebrují NOM, měli odvahu nepodávat na ruku a náležitě vysvětlit farníkům věroučné důvody.

Odkazy: