Tak jsme se to kdysi učili. Církev prý odmítala vědecké poznatky, pronásledovala učence, tvrdila, že Země je plochá a nikoli kulatá, donutila Galileiho odvolat zjištění o Slunci a nikoli Zemi jako středu vesmíru atd. Tato propagandistická pseudodogmata dodnes platí a jakékoliv jejich zpochybnění se nepřijímá. Tím méně potom, že jde o vykonstruované lži.

V ČR byla r. 2008 v nakladatelství Res Claritatis vydána kniha Thomase E. Woodse „Jak Katolická církev budovala západní civilizaci“. Autor zde ukazuje na konkrétních prokázaných faktech, jak právě Katolická církev všemožně podporovala vědecké obory včetně exaktních, jak zakládala univerzity, jak kláštery (zejména benediktinské a cisterciácké) přicházely s novou, dokonalejší technikou obdělávání zemědělské půdy, jak katolické duchovenstvo a mniši se horlivě věnovali matematice atd. Dnes se na školách žáci a studenti vůbec nedozví, že vynálezcem globusu byl římský papež Silvester II., jinak proslulý matematik a astronom. Je tedy absolutním nesmyslem, že Církev hájila tezi o planetě Zemi jako ploché desce. Nikdy a nikde žádný církevní spisovatel toto nezastával, naopak v katolické literatuře starověku a středověku nechybí zmínky o tom, že Země je kulatá. Objevitelem lomu světla a vynálezcem optické čočky (a tím de facto brýlí) byl ve 13. století anglický františkánský řeholník Roger Bacon, prvním konstruktérem letadla v 17. století italský jezuita Francesco Lana de Terzi, vynálezcem bleskosvodu v 18. století český premonstrátský kněz Prokop Diviš (jsou spory, jestli byl prvním on nebo Američan Benjamin Franklin). Také lékařská věda zaznamenala ve středověku pod duchovním vedením Církve pokroky, zejména chirurgie.

Případ Galileiho není ve skutečnosti konfliktem vědy s vírou, neboť on ve své době svoji heliocentrickou teorii nemohl ještě dokázat. Vystoupili proti němu jako první nikoli církevní představitelé, nýbrž právě jeho kolegové – matematikové, fyzikové a astronomové (srvn. náš článek „Katolická církev a Galileo Galilei“). Církevní inkvizice tu pochybila tím, že rozhodovala v záležitostech, které jí nepříslušely, Galilei zase byl vinen arogancí, s níž urážel své odpůrce.

Církev v dějinách nikdy nekladla překážky vědě, naopak ji všemožně podporovala, pokud se držela svého poslání daného již Písmem sv.: Podmaňte si Zemi… (Gen 1, 27). Věda je zde k tomu, aby pomohla člověku rozšířit jeho poznání světa a vesmíru a žasnout nad velkolepým dílem Stvořitele, dále pak k tomu, aby člověku pomohla lépe a účinněji konat dobro a učinit život v přirozené rovině lepším a kvalitnějším. Jenže právě tomuto poslání se v posledních staletích věda zpronevěřila.

Vzpomínám si na scénu ze známého starého filmu Svěráka a Smoljaka „Jáchyme, hoď ho do stroje!“ Mladý František, hlavní hrdina, získal kondiciogram „šťastných“ a „kritických“ dnů vypracovaný počítačem. Jeho máma, prostá venkovská žena se zdravým selským rozumem, ho varuje: „Františku, ale to je přece pověra.“ On jí oponuje: „Ne, mami, to není pověra, to je věda.“

Tím uhodil hřebík na hlavičku. Film mistrně ukazuje absurditu tzv. scientismu, tj. bezbřehého spoléhání na vědu, která prý „všechno vyřeší“ a poskytne „správné a dokázané“ odpovědi na všechna tajemství včetně těch, která zahalují bezprostřední budoucnost jednotlivce. Tady opravdu dochází k úzkému kontaktu falešné vědy a falešné víry (pověry).

Člověku neprospívá ani jedna, ani druhá, naopak obě mu fatálně škodí. Víra, tj. obor lidského myšlení zabývající se nadpřirozenem, je blahodárná člověku pouze tehdy, když přijímá Boží zjevení v dějinách, které vyvrcholilo v Ježíši Kristu. Víra, jež mu odporuje a odmítá ho se stává buď modloslužbou, herezí nebo pověrou. Právě pověra se dnes šíří čím dál více. Podle lexikonů toto slovo znamená „iracionální, nepodloženou víru… k zajištění štěstí a k ochraně před neštěstím“, čemuž napomáhají též nejrůznější okultní praktiky a magie. „Štěstí“ je zde chápáno v čistě pozemském, materiálním slova smyslu, tj. pouze pro život na této zemi. Tato pseudovíra překračuje své hranice. Posláním pravé víry je připravovat lidi pro věčný život, nikoli chránit je před různými úskalími přirozeného života (pokud Bůh tady někde někdy zasáhne zázrakem, tak jen proto, poněvadž ví, že dotyčnému člověku to prospěje k věčné spáse). Když se ale tato „víra“ zaměří pomocí ezoteriky a magie na pouhé pozemské údajné „štěstí“, je to deformace a paškvil. Důsledky pro člověka bývají potom strašlivé.

Podobně věda je prospěšná člověku jen tenkrát, když respektuje své hranice. Má se zabývat čistě přirozenými skutečnostmi a nevměšovat se do reality nadpřirozena, což je vyhrazeno víře. Chtít se – podobně jako František z uvedeného filmu – chránit pomocí kondiciogramu (vědy) před eventuálním neštěstím, které může přinášet tento pozemský život, a dosáhnout údajného štěstí, rovněž čistě v pozemském životě, je zneužitím vědy, která se tak chce vměšovat do nadpřirozené sféry a stává se podobně jako různá věštění z kávové sedliny nebo dotazování se duchů na budoucnost toutéž „iracionální, nepodloženou vírou k zajištění štěstí a ochraně před neštěstím“, jako falešná víra. Pseudovíra a pseudověda si tady podávají ruce, lze dokonce říci, že splývají.

K falešné víře patří kromě pověry též hereze, modloslužba, panteismus, materialismus a další ismy. Jejich důsledky v duchovní a mravní rovině jsou příšerné, jak ukazují dějiny. A když tato pseudovíra pronikne do samotné Církve, jak je tomu dnes, potom se nedivme, masové vyprazdňování kostelů, seminářů a řeholních noviciátů je toho logickým důsledkem.

Není náhodou, že všechny tyto zmršené „víry“ argumentovaly „vědou“, samozřejmě tou falešnou. Zatímco pravá věda poctivě přiznává, že není nejmenšího důkazu o původu člověka ze zvířete a konstatuje, že mezi inteligencí člověka a zvířete existuje nepřeklenutelná propast, nejrůznější zastánci evolucionismu nepřestávají hlásat, že se člověk vyvinul z opice. Tím jej degradují na pouhé „nejdokonalejší zvíře“. Jeho život proto nemá vyšší hodnotu než život zvířete, čímž šlo ospravedlnit moderní genocidy Francouzské revoluce, komunismu, nacismu atd.

Falešná věda ve službách zločinců maximalizovala utrpení lidí ve II. světové válce a činí tak i dnes: bombardování, ničení celých měst pumami,. raketami, v současnosti také drony. Pseudověda popírá hodnotu nenarozeného a končícího života, což umožňuje legalizaci potratů a eutanazie, rovněž tak lživě předkládá falešný postulát o vrozené homosexualitě, ačkoliv její genom nebyl nikdy objeven, nebo o pohlaví jako „kulturním“ a nikoli biologickém fenoménu.

Nyní je v popředí otázka tzv. transhumanismu, čili jak pomocí robotizace zajistit člověku údajnou nesmrtelnost, když se jeho intelektuální schopnosti a vlastnosti „digitalizují“ do umělé inteligence. Robot jako takový je pouhý stroj, není to živý tvor, tím spíše ne člověk. Pokud bude použit pouze k tomu, aby usnadnil lidem náročnou práci, tak nelze nic namítat, je to normální řádná věda. Jenže současná pseudověda nabízí tady údajnou „nesmrtelnost“ pomocí digitalizace. Je v tom kus fantazie známého dramatu Karla Čapka R.U.R. Roboti najednou se stávají lidmi, neboť začnou milovat. To je ovšem nesmysl, neboť robot jakožto stroj není schopen vlastní vůle a lidských citů, dělá jen to, co má naprogramováno. Nikdy se nemůže „přetvořit“ v živou lidskou bytost.

Mezinárodní teologická komise v Římě vydala letos dokument schválený papežem Lvem XIV. pod názvem „Quo vadis, humanitas?“ (Kam kráčíš, lidstvo?), kde se touto problematikou zevrubně zabývá a vidí ji jako velikou hrozbu. Člověk není a nikdy nebude schopen překročit limity své lidské přirozenosti. Dokument říká: „Překonat stárnutí a smrt pomocí technologií je projevem naivní a arogantní domýšlivosti.“ Tzv. „digitální nesmrtelnost“ totálně odporuje křesťanské naději na věčnou spásu.

Vyhlídky tohoto projektu jsou strašlivé. Jestliže Darwinův evolucionismus smazával hranici mezi zvířetem a člověkem, tento tzv. transhumanismus jde ještě dál – smazává hranici mezi strojem a člověkem. Je-li ovšem člověk pouhý stroj, jak učil již v 18. století francouzský osvícenec LaMettrie, potom neexistují žádné svědomí, žádné morální zábrany a žádný soucit. Člověk, pokud totálně nepotlačí své svědomí a přirozené lidské city, když dostane příkaz k vyhlazení celého kontinentu jadernou zbraní, bude váhat, rozmýšlet se a bránit se toto udělat, stroj ale nikoliv, neboť je pouze naprogramovaný bez vůle a citu. Modleme se tedy, aby transhumanismus byl jasně demaskován a odmítnut.