Biskup Athanasius Schneider z Astany v Kazachstánu, který dlouhodobě kritizuje pokoncilní vývoj v Církvi, poskytl rozhovor katolíckému spisovateli a tvůrci podcastů Mattovi Gaspersovi na jeho kanálu Veritatis Vox. Video nese název „Základní otázka – II. vatikánsky koncil a FSSPX“ a biskup Schneider tady diskutuje s Mattem Gaspersem o tom, jak se vyvíjela situace celých 60 let od ukončení koncilu, přičemž komentuje i nejnovější kontroverzi mezi Vatikánem a Kněžským bratrstvem svatého Pia X. (FSSPX) ohledně plánovaných biskupských svěcení k 1. červenci letošního roku.

V rámci rozhovoru biskup Schneider otevřeně konstatoval to, co už začínají pozorovat vzhledem k excesům některých prelátů i ti laici, kteří nejsou příliš informovaní o událostech posledních desetiletí – totiž že pozoruhodný počet vysoce postavených duchovních ztratil katolickou víru: „Chtějí jinou Církev: napůl protestantskou, napůl světskou přizpůsobenou tomuto světu. Za posledních 60 let jich bylo pozoruhodné množství. Mají vliv v Církvi… Prosazovali to s vnitřním přesvědčením, s touhou skutečně změnit katolickou víru, úplně ji přizpůsobit světu a mít tady nové náboženství, které je relativistické, jakýsi synkretismus.“

Za bod zlomu označil biskup rok 1965, rok ukončení II. vatikánského koncilu. V záplavě událostí je dnes už zbytečné mluvit o konkrétních jednotlivcích v hierarchii, když podle biskupa už máme před očima výsledek – ovoce:

„Obrovský všeobecný zmatek, mlžení a temnota, pokud jde o nauku, morálku a liturgii.“

Od reflexe koncilu Matt Gaspers poté přešel k neuralgickému bodu současných dnů, ke sporu Vatikánu s FSSPX a zeptal se biskupa Schneidera, proč kardinál Fernández žáda Bratrstvo, aby bezpodmínečně přijalo koncil jako podmínku uznání FSSPX Vatikánem. Zároveň Gaspers dodal, že je zvláštní, proč Vatikán nepožaduje podobnou deklaraci od různých komunit i na adresu předchozích 20 koncilů v církevních dějinách. Dodejme, že na rozdíl od II. vatikánského koncilu všechny předchozí obsahují explicitní závazné kánony, které musí katolíci přijmout, jinak je nad nimi automaticky vyhlášená anatema. Je pochopitelné, že některé koncily jako např. IV. lateránský, který obsahuje kánony o postoji Církve k muslimským a židovským občanům, jsou dnes pro církevní progresisty krajně nepříjemné. Kánon 67 nařizoval redukovat nepřiměřené úroky z půjček židů křesťanům, kánon 68 nařizoval židům a muslimům nosit jiný oděv než křesťané a kánon 69 zakazoval židům zastávat veřejné funkce s autoritou nad křesťany. Když tedy katolické komunity nemusí vyjadřovat svůj speciální souhlas s IV. lateránským sněmem a jeho závaznými (!) kánony (které mimochodem Církev vůbec nepřipomíná), proč musí vyjadřovat svůj souhlas s koncilem, který jeho vlastní svolavatelé označili pouze za „pastorační“?

Biskup Schneider k tomu uvedl, že církevní hierarchie ho pokládá za neomylný navzdory tomu, že sám papež Pavel VI. ho označil za nedefinitivní, nepřinášející žádné nové pravdy víry. Tím se podle biskupa vytváří všeobecná atmosféra, v níž se vyžaduje od věřících souhlas ve svědomí s něčím, co samotní hierarchové za definitivní nepokládají. Biskup připomíná, že Boží Zjevení a jeho závazný definitivní výklad Katolickou církví v průběhu 2 tisíc let má přednost před nedefinitivními vyhlášeními:

„Také tam, kde mluvíme o Bohu, Který se nám už zjevil, musíme podřídit svůj intelekt a svou vůli Bohu, Jeho Zjevení. A ne papeži nebo biskupovi, který sám hlásá nebo vyhlašuje, že jeho výroky jsou nedefinitivní. Myslím si, že toto je zneužití autority, jejímž nositelem je pouze Bůh. Svůj intelekt a vůli musíme podřídit učení, které je už definitívní.“

Jako příklad podobného zneužití autority uvedl biskup Schneider oficiální povolení papeže Františka pro diecézi Buenos Aires podávat svaté přijímání rozvedeným a znovu sezdaným (pouze na úřadě). Navzdory tomu, že to odporuje nauce Církve, kardinál státní sekretář Parolin tvrdil, že tento dokument je součástí Magisteria! Ale podle této logiky bychom, když se jedná o údajné Magisterium, museli podřídit svůj intelekt a vůli něčemu, co odporuje katolické doktríně. Totéž se týká podle biskupa i takových dokumentů jako Fiducia supplicans. Jde o „zneužití moci papeže a Říma, jež trvá celá desetiletí, aby donutilo lidi vypnout svůj intelekt“.

Biskup připomenul, že tento tlak doprovázel od prvopočátku i spory mezi Bratrstvem a Vatikánem, nicméně požadavek Říma je těžko splnitelný. Vatikán totiž chce od FSSPX deklaraci, že II. vatikánský koncil je plně v soulade s katolickou Tradicí. Takovou žádost označil biskup za „násilí na rozumu“ a „cvičení v mentální akrobacii“. Podle všeho proto, poněvadž není těžké pouhým zdravým okem vidět trhliny mezi katolickou Tradicí a některými výroky koncilu, jejichž diskontinuitu nezachrání ani následné mlžení a vágní brzdící mechanismus v textech. Toto mlžení a tato vágnost umožňují podle biskupa Schneidera, aby se i „doktrinálně zpochybnitelné“ inovace papeže Františka a papeže Lva označovaly za „rozvoj nauky II. vatikánského koncilu“. Celý tento tlak na katolíky oddané Tradici se stupňuje podle biskupa v čase, kdy „německá Synodální cesta, ale i další biskupové po celém světě otevřeně hlásají hereze a v liturgií dovolují rouhání, beztrestně, bez napomenutí“. V tomto kontextu je jakékoliv jiné napomínání, tudíž i vůči FSSPX, podle biskupa Schneidera nespravedlivé. Výsledkem je katastrofa:

„Ale vidíme, že je to katastrofa. Jestliže plodem je pouze zmatek, nejednoznačnost – jak může být nejednoznačnost hlasem Ducha Svätého? Nikdo nedá svůj život za něco, co je nejednoznačné.“

Zdroj: Článek „Biskup Schneider: Pozoruhodný počet vysokopostavených duchovných stratil katolícku vieru. Koncil priniesol zmätok“ in www.christianitas.sk 11. 6. 2026