Toto indické náboženství, přesněji řečeno nesourodý konglomerát obrovského počtu kultů, je dnes velikou módou v Evropě i mezi křesťany. V rámci současného neomodernistického všenáboženského synkretismu často slyšíme o údajně „ušlechtilých“ zásadách hinduismu, které jsou prý na stejné úrovni s křesťanstvím. Fakta jsou ovšem jiná.

Původ hinduismu

Hinduismus krom uctívání velkého množství bohů považuje za hlavní božstva Višnu, Šivu a Brahmu. To ovšem nemá nic společného s katolickou vírou v Boží Trojici. Trojjediný Bůh v křesťanství je totiž pouze jeden, i když ve třech osobách, kdežto hinduistická trojice jsou tři různí bohové. Ti jsou známí svými avatary, tj. převtěleními, z nichž nejznámější je hrdina Krišna, avatar Šivy a Višnu. Šiva prý sídlí v Himalájích, má tisíc očí, tisíc rukou a tisíc nohou a je „hrůzostrašný“. Jeho symbolem je lotosový květ a Phallus, čili mužský pohlavní úd.

Hinduističtí bohové mají také své družky, bohyně. Družkou (manželkou) Šivy je příšerná bohyně Kálí, která je zobrazována nahá s náhrdelníkem z 50 lidských lebek a s ozdobami z lidských useknutých rukou. Má vyplazený jazyk, v ruce srp a někdy sedí na tygru.

Katolická víra podle nauky Starého zákona i nauky sv. Pavla (1 Kor 10. kap.) odedávna hlásá, že pohané, když přinášejí své oběti bohům, přinášejí je vlastně démonům. To je v hinduismu markantně zjevné především u lidských obětí, které byly v Indii přinášeny ještě i ve 20. století navzdory všem zákazům britské koloniální správy. Bl. Matka Tereza se ještě r. 1948 setkala s obětováním lidí v chrámu bohyně Kálí v Kalkatě. Hinduismus se též vyznačuje tím, že manželka zemřelého muže je spolu s jeho mrtvolou spálena na hranici. Tyto zřejmé antihumánní praktiky jsou jasným dokladem démonického původu hinduismu, rovněž tak i obnažený penis jako symbol boha Šivy.

V tomto náboženství se vyskytují metody odevzdání se do plné moci jednotlivých božstev (je jich několik desítek milionů), ve skutečnosti démonů, pomocí zasvěcení, dále pak metody, jak dostat do démonického vlivu tělo, aby mohlo být nečistými duchy démonů manipulováno lidské myšlení. K nim náleží také meditace a jóga, jež vůbec neznamená, jak se mnozí katolíci naivně domnívají, pouhé cvičení těla, nýbrž řeč těla. Zdánlivě nevinný „pozdrav slunci“ je ve skutečnosti vyznáním falešné víry, že slunce je živou bytostí, bohem, nikoli pouhou stvořenou hmotou.

Hlavním úkolem hinduismu je zatajit lidem existenci jednoho jediného Boha a udělat z něj neosobní nepoznatelnou sílu, kterou nemá smysl hledat. Je tedy pravým opakem Písma svatého a katolického katechismu. Hinduismus učí promyšleně zákeřné falešné evangelium, hlásající přesně ty lži, které ďábel chce lidem pod záminkou „dokonalejšího poznání“ vnutit.

Osvícení je jen tělesná iluze ducha bezbožnosti

Při tzv. uctívacích rituálech duch bezbožnosti využívá k manipulaci s lidskou psychikou své lidské pomocníky, tzv. guru. Skrze ně jim poskytuje iluzi jakéhosi “vyššího poznání”,“osvícení”, které však je jen dočasným klamem a nemá nic společného s pravdou.

Hinduismus učí, že život zde na zemi je vlastně trestem v různých stupních společnosti kvůli karmické zátěži z minulých životů (karma =převtělování, reinkarnace). Život je podle hinduismu nekonečné kolo reinkarnací, tedy převtělování lidského ducha do různých těl. Jedinou cestou, jak z toho ven, je splynutí s brahmánem, tj. nicotou, veškerou přírodou a vesmírem. Satan lidem vnucuje myšlenku, že takové splynutí (de facto s démonem) je vlastně nekonečnou radostí a slastí, kterou často předvádí na jejich tělech. Je to ale jen anestetikum smrti. Lidé popisují “vibrace lásky”, “vzduch jiskří láskou a citem” – podobně jako u drogy extáze. Skutečným záměrem démonů je však věčné zatracení duše v pekle.

Oklamaní lidé jsou lidé tělesní, kteří se mylně domnívají, že pravda se nějakým způsobem řídí podle emocí a pocitů uvnitř lidského těla. Ve skutečnosti není žádným problémem vyvolat v lidském těle pocit “nekonečného poznání”, “spojení s Universem”, “absolutního štěstí” a podobně. Tyto stavy mozku je možno vyvolat i drogami, hypnózou, psychonarkotiky a jinými metodami včetně sexuální rozkoše. Jedná se o nekonečný kolotoč vzrušení a uspokojení, které mocnosti temnot mohou použít až k zotročení lidského jedince ve službě zlu a posléze k věčnému zavržení.

Poučky hinduismu vypovídají o satanově nenávisti k lidem. Hinduismus tvrdí, že je zcela žádoucí nic nevnímat, čekat na smrt a nepomáhat lidem okolo, neboť tím by se prý narušila jejich karma a v příštím životě by se jim vedlo hůř než nyní. Lidé se zde na zemi ukazují v různých společenských vrstvách podle toho, jaká je jejich karma, tedy zátěž špatných skutků z minulých životů.

Nejzajímavější však je, že nikdo neví, co bylo špatné a co ne, protože v hinduismu to žádný filozof nebo guru nedefinoval. Mravní dobro a zlo jsou vlastně na stejné úrovni. Satan v hinduismu říká: Bůh je něco absolutně neznámého a nepopsatelného, takže se o to nestarejte, protože byste to stejně nepochopili. Křesťanství naopak učí, že díky působení Bohočlověka Ježíše Krista na této zemi víme, jaká je pravda o Božím Království a celém Stvoření.

Guru a jeho úkol

Satan používá své lidské služebníky a dává jim někdy i nadpřirozenou moc. Ježíš Kristus mluví na několika místech Nového zákona o nepravých prorocích, kteří budou dělat zázraky a divy.

Hinduismus v první řadě není schopen něco pozitivního budovat. Staví pouze chrámy satanovi a jeho démonům. V poslední době se snaží vyvolat zdání, že mezi křesťanstvím a hinduismem není v podstatě žádný rozpor, že je vlastně jedno, jestli je někdo křesťanem nebo hinduistou. Této ďábelské lži žel napomáhají ti katoličtí církevní hodnostáři, kteří pořádají s hinduistickými duchovními společné pobožnosti a vytvářejí falešnou iluzi o „přátelství“ a „duchovní blízkosti“, jako kdyby mohlo existovat nějaké přátelství mezi Kristem a Belialem (satanem).

Nejdůležitějším cílem hinduismu v západní civilizaci není kupodivu prosazení hinduismu v čisté podobě, ale jeho infiltrace do křesťanství. Satan potřebuje zlikvidovat pravou Církev Kristovu právě tím, že její nauku rozmělní prvky jiných, pohanských kultů. Hinduismus se tady pro své velké množství vyznavačů nabízí na prvém místě. Problémem je ale to, že hinduismus prezentuje Boha jako něco nepochopitelného a nepoznatelného, což je pro křesťany, věřící v biblického Boha Stvořitele, nepřijatelné. Proto v poslední době hinduismus opouští tuto ideu a přiklání se stále více k pojmu osobního Boha, jehož má reprezentovat hlavně bůh Šiva.

V hinduismu schází jakákoliv objektivní učitelská autorita, ta je de facto zbytečná, když nejvyšší božská bytost je nepoznatelná, dokonale neznámá a nepochopitelná. Když o něčem (někom) ale nic nevíme, nemůžeme o tom učit. Přesto desítky milionů lidí sedly na lep logickému klamu hinduismu: hinduističtí bohové nemohou nikomu radit, co má dělat, a někam ho vést, když smysl a původce stvoření jsou dokonale neznámí. Pokud přesto se nabízejí služebníci nejrůznějších hinduistických kultů, zvaní guru, jako vůdcové, tak se jedná jenom o lež a past démonů.

Hinduismus se zejména v poslední době tváří velmi nábožensky, velmi svatě, velmi duchovně a velmi tolerantně, ale je zcela jasné, že jeho pravý smysl spočívá v popření Písma svatého, Ježíše Krista a katolické nauky. Kvůli tomu existují a k tomu směřují všechna učení hinduismu. Aby to nebylo tak nápadné, v nejnovějších definicích hinduismu se říká, že hinduismus je tolerantní a nic takového nedělá. Je to ale stejné, jako kdyby měl zloděj v hypermarketu napsáno na košili: “Já nekradu”. Kdo chce, ten jasně vidí. Kdo chce odmítnout Boha a odsoudit se vlastními slovy, pro toho je hinduismus sladkou písní.

Mnozí evropští zastánci hinduismu argumentují ušlechtilými zásadami, obsaženými v posvátných knihách Upanišády, Mahábharáta, Bagavadgíta aj., a také tím, že v hinduismu existuje mnoho filozofických směrů, které se ne vždy kryjí s náboženskou vírou lidu. Ano, už sv. Tomáš Akvinský psal v Teologické sumě, že v každém bludu je vždycky obsaženo alespoň zrníčko pravdy. My katolíci ale nejsme žádné slepice, abychom jenom „vyzobávali zrnka“, když máme celou pravdu, již nám Bůh chtěl zjevit, obsaženou v Bibli a v nauce Katolické církve. Je pravdou, že v hinduismu se vyskytly i některé ušlechtilé postavy, nejznámějším je ve 20. století Mahátma Gándhí. Nutno ovšem dodat, že Gándhí byl ovlivněn evropskou kulturou a částečně také křesťanstvím, které velice ctil. Nicméně v jeho životě jsou i nemalé záporné momenty, např. lpění na kastovnickém systému a postoj za II. světové války, kdy stranil Němcům a Japoncům proti Britům.

Vždycky platil a platí známý Kristův výrok: Po ovoci poznáte je. Navzdory některým ušlechtilým zásadám, obsaženým v hinduistických spisech, se toto náboženství ukázalo v praxi jednoznačně jako antihumánní, když svým božstvům obětovalo miliony lidí, když nechalo upalovat živé manželky zemřelých mužů spolu s nimi na hranici, nebo když nechalo pobíhat po zemi „posvátné“ krávy, které nikdo nesměl zabít na maso, ačkoliv lidé hromadně umírali hlady, nebo když odmítá jakoukoliv pomoc trpícímu, aby se mu prý „v příštím životě nevedlo hůř“. V posledních letech narůstá v Indii, na Srí Lance a v dalších hinduistických zemích agresivita vyznavačů tohoto náboženství vůči křesťanům, jsou hlášeny pogromy a zapalování křesťanských svatyň. A srovnání hinduismu s křesťanstvím? Co tu srovnávat? Dějiny a praxe obou náboženství hovoří za všechno.

Literatura:

• Kubalík Josef: Dějiny náboženství, Praha 1976
• Kulczárová Zsuzsy a kol.: Světové mytologie, Praha 1972