Apologie Církve
Svatá Filoména – tichá růže mučednictví
recenze knihy
Svatá Filoména. Mladičká světice, jež si v řadách věřících získává stále více ctitelů, pro mnohé jiné však nadále neznámá, světice, jejíž příběh je naprosto uchvacující, odzbrojující, plný úžasných, dech beroucích Božích zázraků.
Co o jejím životě víme? Žila ve 3. století. Její otec Kalistos byl vládcem řeckého ostrova Kós. Se svou ženou, Eutropiau, dlouho nemohli mít děti. Poté však, co se oba tajně obrátili na křesťanskou víru, byli požehnáni mimořádně krásnou dcerou, které dali jméno Lumena a posléze při tajném křtu Filoména, tj. Dcera světla, a mysleli tím světlo víry.
V pouhých jedenácti letech Filoména do rukou stařičkého kněze Nikandrose složila slib doživotního panenství a naprostého odevzdání se Spasiteli. Tento úkon učinila potají, protože nejspíše věděla, že otec ji bude chtít výhodně provdat. Krásné, dalo by se řící až idylické dětství, strávené s milujícími rodiči, bylo narušeno nepříjemnou událostí: otec byl předvolán císařem Diokleciánem do Říma.
Malé Filoménce v Římě byla dopřána úžasná milost účasti na mši svaté v katakombách. (Byla to doba velmi krutého pronásledování křesťanů.) Její otec byl předvolán k Diokleciánovi, kde ho nečekalo nic příjemného. Od císaře se dočkal jen ponižujícího zacházení. Na závěr mu byl dán rozkaz, aby se do hodiny vrátil s manželkou i s dcerou. Při pohledu na krásnou mladou dívku zvrhlý a podnapilý císař najednou zjihl. Zamiloval se do Filomény na první pohled. Najednou zapomněl na křivá obvinění vůči Kalistovi…a požádal ho o ruku jeho dcery. Rodiče byli radostně překvapeni… a Filoména se chvěla odporem už při pohledu na císaře…červené odulé tváře vydávaly neklamné svědectví o až příliš kladném vztahu k alkoholu a nesly zřetelnou pečeť bezuzdného chtíče.
Nadšení rodičů z toho, že se jejich dcera stane císařovnou, narušila sama Filoména, když jim oznámila, že se zaslíbila Božskému Ženichovi a za císaře se neprovdá. Rodiče zuřili, byli v šoku a oznámili jí své rozhodnutí: že si prostě císaře vezme a basta! Chudince Filoméně nezbylo než uchýlit se v modlitbách k Jedinému Bohu, u Něhož našla útěchu. Milost Boží ji skrz naskrz prostupovala a tato třináctiletá dívka se tak zčistajasna proměnila v nedobytnou pevnost, na jejíž ztečení nedisponoval nikdo v Římě, ba ani na celém světě žádným válečným obléhacím strojem, schopným byť jen mírně narušit mohutné hradby vystavěné kolem její vůle, kolem jejího rozhodnutí, že svůj slib Kristu Ježíši neporuší.
Ježíš svou snoubenku nenechal na holičkách. Naplnil ji odvahou a silou vydat svědectví o katolické víře. Nepředbíhejme však dobu. Filoména, donucena vlastními rodiči, musela jít do Diokleciánova paláce, kde se císař během bujaré hostiny chystal oznámit světu radostnou novinu, že tato krasavice brzy bude jeho ženou. Jak šeredně se mýlil!
Filoména se dusila hnusem v tomto ohavném prostředí, kde si obžerství podávalo ruku se zhýralostí. Hrdlo se jí svíralo a vybraných lahůdek se sotva dotkla. Hlavou jí táhla vyděšená myšlenka: Jak si může myslet, že mu budu patřit? Nemohla bych s tím ohavou být, ani kdybych nebyla zasnoubena s Pánem Ježíšem. Jak krásný je On, jak krásné je být v Jeho blízkosti! Ne, už to tady dále nesnesu, už abychom byli pryč! Její přání však splněno nebylo. Když po ní chtěl opilý a škytající Dioklecián potvrzení jejich zásnub, statečná dívka položila pohár s vínem vedle sebe a pevným, ale i laskavým hlasem řekla: já nikdy tvoje nebudu. Jsem již zadána. Patřím našemu Pánu Ježíši Kristu.
Mezi účastníky slavností večeře zavládlo zděšení. Brunátný císař, nepříčetný vzteky, jí dal na vybranou: buď si jej ihned vezme nebo ji dá vsadit do vězení. Domníval se, že pobyt ve vězení ji „přivede k rozumu.“ Ale to se mýlil…opakovaně zažíval on, domnělý vládce celého světa, jak ho krásná dívka odmítá. Po sedmatřiceti dnech mu došla trpělivost…a Filoména byla podrobena krutému mučení. Po bičování, které skoro nepřežila, byla zázračně uzdravena. Následovalo další přemlouvání, další výhrůžky…všechno marné. Filoména svůj postoj nezměnila. Nejen že odmítla opakované nabídky k sňatku, ale také odhodlaně vydala svědectví o Ježíši Kristu, našem Spasiteli. V duchu prosila za ty, kteří Krista uráželi a posmívali se i jí. Neohroženě přijala rozsudek smrti. Ráda zemře pro svého Spasitele.
Dioklecián nařídil, aby jí přivázali na krk kotvu a svrhli ji do Tibery. Jenže se přepočítal…kotva byla sňata a spadla do vody, zatímco Filéma najednou stála živá a zdravá na břehu. Pak ji museli táhnout za koněm, stříleli po ní šípy, které ovšem letěly úplně jinam…a opět byla zázračně uzdravená. Nakonec byla sťata mečem.
Svatá Filoména zemřela mučednickou smrtí v pátek 10. srpna 305 ve tři hodiny odpoledne. Byla pohřbena v katakombách svaté Priscilly.
Křesťanský lid ji vzývá jako přímluvkyni v mnoha záležitostech. I svatý farář arský s ní rád spolupracoval a doporučoval nemocným, aby ji prosili o přímluvu.
Pokud byste se chtěli o této statečné dívce dozvědět víc, doporučuji výše jmenovanou knížku. Jde o poutavé beletristické zpracování. Myslím, že kniha může být i vhodným dárkem pro dnešní mládež – kéž mezi zástupy různých pseudohrdinů z akčních videí, sci-fi či hororů zazáří příklad dívky, která i přes svůj mladý věk neohroženě hlásala víru v Ježíše Krista.