Ve městě Boadilla del Monte ve Španělsku poblíž hlavního města Madridu místně příslušný biskup z Getafe mons. Ginés García Bertrám spolu s kněžími své diecéze pokřtili 10. října 15 dětí, jež měly být zabity umělým potratem, ale matky se nakonec rozhodly porodit. Stalo se tak díky organizacím „Záchranáři Jana Pavla II." (Rescatadores Juan Pablo II.) a „Více budoucnosti" (Más Futuro). Tato sdružení se již dlouhodobě věnují kontaktům se ženami, které zamýšlely jít na potrat. Spolu s nimi hledaly cesty, jak jim pomoci ve složité sociální, psychické nebo rodinné situaci (kdy např. žena je vystavena tvrdému tlaku ze strany partnera nebo rodinných příslušníků). V mnoha případech se povedlo, podle dat těchto jmenovaných sdružení by měl letos počet dětí zachráněných před smrtí umělým potratem činit v celém Španělsku 9 tisíc. Mezi pokřtěnými zachráněnými je i dítě 23leté matky, která v minulosti podstoupila 5 potratů. Obě organizace sestávají z obětavých dobrovolníků, mezi nimiž převažují mladí lidé.

Ženy, jejichž děti byly v Boadille pokřtěny, nakonec konvertovaly ke katolické víře. Předsedkyně sdružení Más Futuro Marta Velardeová řekla ale v rozhovoru pro média, že křest těchto dětí není koncem, nýbrž teprve začátkem. Tyto matky potřebují hlavně duchovní obnovu a růst ve víře. Proto je nutné nadále s nimi udržovat kontakt a být jim oporou, zvláště pak těm, které již mají za sebou v minulosti potrat a trpí postabortivním syndromem. Přesně toto je případ oné 23leté ženy, jež byla na 5 abortech. Situace těchto osob není jednoduchá, mnohé z nich procházejí mimořádně náročnými a složitými osobními i rodinnými situacemi. Prioritou je tady vytvoření stabilního rodinného prostředí pro ženu a její dítě.

Katolická nauka v této věci je jasná. Již starokřesťanský spis Didaché z přelomu 1. a 2. století, tedy z doby krátce po vzniku novozákonních knih, odsuzuje potrat jako usmrcení nevinné lidské bytosti. V tomto duchu se Církev vyjadřovala stále v celé své historii, nejradikálněji papež Jan Pavel II. v encyklice „Evangelium Vitae" r. 1995. Potrat je samozřejmě jedním z nejtěžších a nejhroznějších těžkých hříchů a zároveň bezprecedentním útokem na nejzákladnější přirozené právo člověka, právo na život. Proto je nutno kategoricky odmítnout postoj některých katolických politiků a žel i některých duchovních, kteří hlásají: potrat ne, ale nelze jej zakázat. O jeho absolutní zákaz musí katolíci usilovat stůj co stůj.

Na druhé straně je ale pravdou, jak upozorňuje na několika místech ve výše uvedené encyklice Jan Pavel II., že pouhé morální odsuzování tohoto zla nestačí. Ochrana života s sebou přirozeně nese i starost o ženu, jež je tlačena k potratu vnějšími těžkými životními okolnostmi. Proto si zaslouží vysokého uznání všichni obětaví dobrovolníci (dobrovolnice), kteří se věnují konkrétní duchovní, psychické nebo v případě potřeby též materiální pomoci nastávajícím matkám, pro které se mylně jeví potrat jako jediné východisko, předkládané často i některými lékaři. Záchrana životě nenarozeného dítěte je bezesporu záslužným skutkem pro nebe.

Ani toto však ještě nestačí. Žena, která dobrovolně podstoupila potrat, se nejen dopustila těžkého hříchu, ale uvalila na sebe i církevní tresty. Katolická církev však, věrna nauce Božského Spasitele, nikoho nezatracuje a i těmto ženám nabízí možnost Božího odpuštění a smíření s Jeho nekonečnou láskou. Neexistuje žádný hřích, který by nebyl odpuštěn, když kajícník upřímně lituje a má pevnou vůli ve hříšné činnosti nepokračovat, neboť Boží milosrdenství je – řečeno slovy polského spisovatele Jana Dobraczyńského – „jako moře". Pouze hříchy proti Duchu Svatému, tj. když člověk o Boží odpuštění buď nestojí nebo stojí, ale chce se hříchu nadále dopouštět, odpuštěny být nemohou, jak řekl sám Ježíš Kristus. Proto je zapotřebí být duchovně nablízku a připraven pomoci nejen ženám, jež se nakonec rozhodly správně a na potrat nešly, ale i těm, které podlehly a nechaly své nenarozené dítě zabít. Ty, pokud zcela neotupily své svědomí, trpí postabortivním syndromem a naléhavě potřebují někoho, kdo by jim v lásce a s taktem ukázal jediné východisko: mřížku ve zpovědnici. Ženy po potratu, které se obrátí, pocítí opravdové osvobození, mnohé z nich se nakonec staly velkými bojovnicemi za životy nenarozených dětí, jako např. Abby Johnsonová v USA, předtím dokonce ředitelka potratové kliniky.

Křest španělských dětí zachráněných před umělým potratem má proto mimořádnou vypovídací hodnotu. To, že jejich matky, které předtím byly připravené dát je zabít, se nakonec rozhodly darovat jim nejen život pozemský, ale i věčný udělený svátostí křtu, svědčí o něčem nadějném. Přece jen existují v naší zvrácené společnosti lidé, již jsou schopni zanechat svého špatného úmyslu, když se setkají s osobami, které jim projeví lásku a dají jednoznačně najevo: nejsi mi lhostejný, jsem připraven ti pomoci.

Napsáno na základě informací z článku: Branislav Krasnovský: Biskup z Getafe pokrstil patnásť detí zachránených pred potratom, www.christianitas.sk 13. 10. 2026