Níže je uvedeno oficiální znění Otevřeného dopisu odporu, adresovaného papeži Lvu, který podepsalo více než sto tisíc katolíků od chvíle, kdy jsem jej poprvé představil na zasedání Catholic Identity Conference dne 4. října 2026. Poté jsem jej zveřejnil 15. října 2026 v The Remnant Newspaper a následně přijel do Říma, abych jej prostřednictvím svých kontaktů ve Vatikánu předal Svatému Otci.

Změní to něco? To ví jen Bůh. Ale pokud to nezkusíme, nic neuděláme – a pokud nic neuděláme, k čemu tu pak jsme? Modlím se, aby z toho díky Boží prozřetelnosti vzešlo něco dobrého. Doufám, že tento počin inspiruje i další, aby se pokusili o podobné projevy katolické angažovanosti a probudili Vatikán z jeho synodálního spánku.

Zatímco jsem byl v Římě, během pouti Summorum Pontificum do Svatopetrské baziliky se strhla hotová bouře. Tisícům poutníků – mladým rodinám s malými dětmi – Vatikán zakázal vstup do baziliky svatého Petra. Samozřejmě se modlím za papeže Lva, ale pokud jsem měl o tomto Otevřeném dopisu odporu nějaké pochybnosti, tento týden je rozptýlil projev kruté lhostejnosti vůči tradičním katolíkům tady v Římě.

Skoro to vypadá, jako by se někdo ve Vatikánu záměrně snažil dát Kněžskému bratrstvu svatého Pia X. za pravdu po červencových svěceních. Byl to sám papež Lev, kdo zakázal věřícím katolíkům – včetně mnoha malých dětí v náručích jejich matek – vstup do Svatopetrské baziliky, nebo někdo, kdo jednal „in persona Petri“? Nevím. A ani nevím, zda na tom ještě vůbec záleží. Vatikán je okupovaným územím – přesně tak, jak to již v roce 1907 prohlásil papež Pius X.

Dlouhá válka tedy pokračuje a my se obracíme s prosbou o pomoc ke společenství svatých. V roce 1907 prohlásil papež Pius IX. svatého Josefa za patrona univerzální Církve. Modleme se tedy ke svatému Josefovi a k Panně Marii, Královně míru, aby se přimluvili za „maličké“, pohoršené tím, že jim byl odepřen vstup do baziliky svatého Petra, když tam šli se modlit za svého Svatého Otce.

Je zřejmé, že mají naše budovy, ale – dá-li Bůh – my si hodláme zachovat víru. MJM

Jeho Svatost papež Lev XIV.,
Náměstek Ježíše Krista,
Nejvyšší pontifik univerzální církve,
Nástupce knížete apoštolů,
Služebník služebníků Božích

Svátek svatého Františka, 4. října 2026

Vaše Svatosti!

Obracíme se na vás, Svatý Otče, jako věrní synové svaté Matky Církve „s palčivou starostí“ o duše našich dětí.

Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus přikázal Petrovi, aby se modlil, aby jeho víra v době zkoušek nepřestala. Také my se dnes za Petra modlíme, aby jeho víra nezakolísala v této době velkých zkoušek.

Neodvažujeme se stavět na roveň světcům minulosti, jako byli svatý Atanáš či svatá Kateřina Sienská, kteří považovali za svou povinnost před Bohem napomenout Petrova nástupce. Přesto cítíme povinnost nabídnout stejně důrazný korektiv – ne jako svatí, ale jako hříšníci; ne jako domýšliví kritici, ale jako opuštěné ovce, které pohoršuje, když pastýři hlásají jiné evangelium, než jakému jsme se učili na katolických školách založených katolickými biskupy, schválených katolickými papeži a vedených katolickými kněžími a řeholnicemi.

Dobře jsme si osvojili jejich lekce. Naučili jsme se nazpaměť jejich katechismy. Naučili jsme se milovat latinskou mši, které nás učili; při biřmování jsme pak slíbili, že zachováme katolickou víru a že budeme připraveni raději zemřít, než abychom ji zapřeli.

Svatý Otče, tato církev našeho dětství je již k nepoznání. Je zmítána skandály; její svatyně byly srovnány se zemí, oltáře rozbity a oltářní mřížky odstraněny. Mnohá její učení a dogmata byla odmítnuta a její budovy jsou uzavřeny nebo rozprodávány, aby se zaplatily právní výlohy spojené s obviněnými kněžími.

Přesto navzdory skandálům jsme stále tady. Neopustili jsme církev našeho dětství. Každý den ji hledáme a probíráme se troskami kdysi mocné katolické pevnosti, která chránila všechny lidi na zemi před světem, tělem a ďáblem. Hledáme malé kaple, které ještě stojí a kde kněží stále učí víře, kterou jsme zdědili po svých předcích.

Vaše Svatosti, jako misionářský kněz si jistě dokážete představit, jaké to musí být pro rozptýlené ovce, které se cítí opuštěné a zrazené svými pastýři. S údivem sledujeme, jak jsou naše živé farnosti, kde je sloužena tradiční latinská mše – naše duchovní oázy v poušti relativismu – zavírány na příkaz Vatikánu z důvodů známých jen Bohu.

Jaký je náš zločin? Proč jsme pronásledováni za to, že věříme a uctíváme to, čemu nás učily věřit a uctívat katolické školy našeho dětství? Je to skandál i v očích světa, který s naprostým úžasem přihlíží tomu, jak katolická církev – udržovaná už jen na přístrojích – likviduje těch několik málo katolických společenství, která ve světě ještě prosperují.

A přesto, než se pokusíme napravit to, co se tak strašně pokazilo, je jen spravedlivé, aby nám bylo řečeno, jakých hříchů jsme se dopustili, které podle papeže Františka v dokumentu Traditionis Custodes vedly k rozkolu. Jak může papež tvrdit, že tradiční mše je zdrojem rozkolu, zvláště když jeho vlastní předchůdce, Benedikt XVI., tuto mši obnovil jako nezcizitelné dědictví katolíků všech dob?

Považoval jste za vhodné pokračovat v synodálním přístupu svého předchůdce, který zahrnuje výslovnou církevní touhu naslouchat ovečkám. Pokud je to tak, pak vás prosíme, abyste naslouchal i nám.

Svatý Otče, jsme v první linii. Každý den na vlastní oči vidíme, že Kristova církev trpí krizí, která v její historii nemá obdoby. Samotný Vatikán nedávno zveřejnil údaje o stavu umírající církve ve Francii. Nejstarší dcera církve je „na přístrojích“. Stejně jako zbytek církve v Evropě je v kritickém stavu.

Proč jsou například prosperující centra tradiční latinské mše ve Francii zavírána papežským dekretem, když vatikánské statistiky uvádějí, že od roku 1980 do roku 2024 se počet kněží ve Francii propadl z 39 000 na 12 000 – což je pokles o sedmdesát procent; že katolické farnosti ve Francii se snížily o sedmdesát dva procent – že tři ze čtyř farností ve Francii již neexistují?

Jak můžeme nedojít k závěru, že Vatikánu na nás a našich dětech vůbec nezáleží, když nás úmyslně vyhání z našich vlastních kostelů a odmítá bránit naše děti před slídícími sekularistickými vlky?

Zatímco církev ve Francii setrvává v kómatu, které si sama přivodila, francouzská vláda proměňuje nejstarší dceru Církve v neúrodnou a nebezpečnou pustinu. Nejprve legalizovali manželství osob stejného pohlaví; poté francouzský parlament v roce 2024 odhlasoval, že se Francie stane první zemí na světě, která zakotví právo na potrat jako ústavně zaručenou svobodu; a nakonec letos v srpnu přijal zákon o asistované sebevraždě.

Zatímco se to všechno děje, církevní hierarchie dusí katolické obrození tím, že potlačuje a omezuje silné hnutí katolíků, kteří ve Francii navštěvují tradiční latinskou mši – jedinou část církve, která se vzpírá trendu nezadržitelného úpadku. Kněžské bratrstvo svatého Pia X. se také ve Francii jen hemží mladými rodinami a má mnoho kněžských povolání, a přesto jste, Vaše Svatosti, považoval za vhodné prohlásit jeho členy za exkomunikované.

Jaký byl jejich zločin?

Vaše Svatosti, v létě jste médiím řekl, že Bratrstvo svatého Pia X. odmítá přijmout „některé základní prvky Církve, počínaje několika body Druhého vatikánského koncilu“. Ale kterých „několika bodů Druhého vatikánského koncilu“, Svatý Otče? Nemáme snad právo vědět, které doktrinálně závazné prvky Druhého vatikánského koncilu musíme přijmout i my, abychom neohrozili spásu svých duší? Jak se jinak můžeme vyvarovat toho, abychom neupadli do stejného omylu, který je natolik závažný, že za něj hrozí exkomunikace?

Co je z Druhého vatikánského koncilu věroučně závazné, a musí to tedy přijmout všichni katolíci, aby neohrozili spásu svých duší? Řekněte nám, Svatý Otče: Co je toto nové dogma Druhého vatikánského koncilu a v kterém vyznání víry je uvedeno? Řekněte nám to, protože plně přijímáme každé dříve definované dogma, které je v dokumentech Druhého vatikánského koncilu znovu potvrzeno.

Ostatně, Svatý Otče, o kterém Druhém vatikánském koncilu mluvíte? Protože podle vašeho předchůdce, papeže Benedikta XVI., byly dva: pravý koncil a „koncil médií“, který „způsobil tolik katastrof, tolik problémů, tolik utrpení“. Který koncil tedy, Vaše Svatosti, Bratrstvo svatého Pia X. „odmítá přijmout“? Ten skutečný, který nikdy nebyl skutečně implementován, nebo ten druhý, o kterém Benedikt XVI. řekl, že vyprázdnil semináře a zbanalizoval liturgii?

A pak je tu otázka, které náboženství je pravé: to, podle něhož jsou, podle papeže Františka, různá náboženství „všechna cestami k Bohu“, či to papeže Pia XI., který v Mortalium Animos učil, že katolická církev „je domovinou víry“ a „kdo do ní nevstoupí nebo kdo ji opustí, zůstává vzdálen naději na život a spásu“?

Změnil Vatikán učení Církve o vnitřním zlu homosexuálních aktů? Vzhledem k tomu, že ve Fiducia Supplicans povolil Vatikán katolickým kněžím žehnat homosexuálním párům, je stále nutné, aby činili pokání z činů, které jsou podle Katechismu katolické církve „vnitřně neuspořádané a v rozporu s přirozeným morálním zákonem“? Pokud ano, proč to Vatikán neřekne tak, aby to celý světu slyšel? Platí stále napomenutí Ježíše Krista v Jan 8:11: „Jdi, čiň pokání a už nehřeš“?

Co máme jako rodiče učit své děti o šestém a devátém přikázání? Že i Bůh změnil názor?

Pokud bude synodalita pokračovat tímto směrem, Vaše Svatosti, jak by ji dějiny mohly nepopsat jako hospicovou ošetřovatelku, která byla přivolána, aby poskytla paliativní péči umírající katolické církvi?

Jak je možné, že jsme problémem my, jen proto, že nás zděsily tak radikální odchylky od neomylně definovaného učení Církve našeho dětství, kterému chceme zůstat věrní?

Před Bohem máme právo znát pravdu. A dokud Vaše Svatost toto právo neuzná, nemáme jinou možnost, než se pevně držet Tradice a dělat to, co řekl blahoslavený Fulton Sheen v raných dobách modernistické krize: být myslí, očima a ušima, které pomohou zachránit Církev.

Blahoslavený Sheen řekl, že je na nás, laicích, abychom dbali na to, aby se naši kněží chovali jako kněží, naši biskupové jako biskupové a naši řeholníci jako řeholníci. A protože jste, Svatý Otče, římským biskupem, také na to, aby se naši papežové chovali jako papežové.

Svatý Otče, jistě víte, že stejně jako Ráchel oplakávala své děti, tak dnes naše manželky a matky pláčou nad svými dětmi, ztracenými v poušti modernismu a bezbožného nového světového řádu.

Latinská mše je jediná mše, kterou naše děti kdy poznaly. Udržela naše rodiny sjednocené v katolické víře. Díky ní můžeme plnit svou první povinnost otců vůči dětem – dbát o spásu jejich duší.

Vzhledem k tolika církevním skandálům, které se dnes objevují na titulních stránkách světových novin, si nejsem jistý, kolik toho naše děti ještě snesou. Zaslechly věci, o kterých nám svatý Pavel říká, že bychom o nich neměli ani mluvit: sexuální zneužívání dětí, homosexuální zneužívání seminaristů, rouhání proti Bohu a nyní – podle Traditionis Custodes – že ta nejkrásnější věc na této straně nebe je podle jejich Svatého otce v Římě rozdělující a je třeba ji zrušit.

Svatý Otče, nejsme vašimi nepřáteli, ale naopak vašimi nejvěrnějšími syny, kteří bdí a modlí se, aby ve vás Petrova víra nepřestala. A pokud Vaše víra nazakolísá, nenajdete oddanější obránce než nás, katolíky, kteří se pevně držíme dvoutisíciletého učení a Tradice Církve.

Dokud v této krizi nedostaneme od svého pastýře jasné odpovědi, nedovolíme Vatikánu ani komukoli jinému, aby nás rozdělil a ovládl, ať už exkomunikací nebo zákazem.

Tradiční katolíci celého světa stojí jednotně uvnitř Církve, spojeni vírou našich otců, svatou tradiční latinskou mší – kterou si najdeme, ať už bude jakkoli daleko a kolik času to vezme – i věrností Kristu Králi, který s námi bude vždy, až do skonání světa.“

Vaše Svatosti, s úctou Vás žádáme, abyste respektoval naše oprávněné liturgické požadavky, jak je zaručil svatý Pius V. v Quo Primum a jak je obnovil papež Jan Pavel II. v Ecclesia Dei a papež Benedikt XVI. v Summorum Pontificum.

Úpěnlivě Vás prosíme, Svatý Otče, abyste nás vyslechl, pochopil nepopiratelně silné argumenty, které předkládáme, a obnovil tradiční latinskou mši, mši našich otců. Pokud se tak nestane, pak v duchu svatého Pavla, který se Petrovi postavil tváří v tvář, my, tradiční katolíci – jejichž prvořadou povinností je péče o spásu duší našich dětí – nebudeme mít jinou možnost, než učinit totéž.

Mezitím se modlíme k Pánu a k Panně Marii, aby ve Vás Petrova víra nepřestala a abyste – jak žádala svatá Kateřina – učinil to, co je správné.

Kéž Bůh žehná Vaší Svatosti a kéž Panna Maria ochraňuje naši milovanou Církev, která je v obležení.

V Kristu Králi,

Michael J. Matt
Eric Frankovitch
Catholic Identity Conference
Svátek svatého Františka, 4. října 2026