Polsko má velký skandál. Z iniciativy nově zvoleného maršálka (předsedy) Sejmu Szymona Holowni, který se deklaruje jako liberální katolík podporující potraty, měl proběhnout na chodbě Sněmovny náboženský rituál židovského svátku chanuka vedený židovskými rabíny za účasti prezidenta a dalších státních činitelů. Chanuka neboli svátek světel je slaven ortodoxními židy na památku znovuposvěcení jeruzalémského chrámu za makabejského povstání r. 165 před Kristem. Na chodbě v budově Sejmu byla zapálena velká menora, tj. sedmiramenný svícen. K němu mohli účastníci přidávat další zapálené svíčky. Poslanec pravicové Konfederace Grzegorz Braun však 12. prosince vzal hasicí přístroj a všechen oheň jím uhasil. Rozptýlený prášek vytvořil na chodbě mlhu, jež znemožnila vykonání obřadu.

Nebudeme se vyjadřovat ke vhodnosti či nevhodnosti formy, jakou poslanec Braun zvolil. V sázce jsou mnohem závažnější témata s tím související. Pan Braun je tradičním katolíkem, který se pravidelně účastní tridentské mše sv. a odmítá pokoncilní zřeďování zjevené pravdy z motivace falešného ekumenismu a pseudodialogu. Vystupuje bojovně proti potratům a genderové ideologii jako těžkým zločinům současnosti, v době covidového šílenství odvážně napadal opatření omezující svobody občanů kvůli pseudopandemii, zejména zákaz bohoslužeb. Je polským patriotem, odpůrcem diktátu EU, monarchistou a stoupencem trestu smrti. Před vstupem do politiky byl filmovým režisérem nábožensky motivovaných dokumentárních filmů bránících katolickou nauku. Za komunistické vlády zažil perzekuci pro svoji opoziční aktivitu, podporoval i český disent, mj. mluví výborně česky (autor tohoto článku se s ním osobně zná, vystupoval v jednom z jeho dokumentárních filmů).

Všechno nejdůležitější v Ježíšově životě se uskutečnilo za spoluúčasti Panny Marie. Není proto nic divného, že když se Jeho opětovný příchod jeví jako něco, co je nám stále blíže, Ona… se vrací taktéž. A stejně jako před 2 000 lety Ho znovu ohlašuje, prosí o milosti a setrvává věrně uprostřed těch, kteří ztratili víru.

Panna Maria se jako první dozvěděla, že po staletí očekávaný Mesiáš přichází, že se narodí již za několik měsíců. Oznámil jí to archanděl Gabriel. Věděla o tom jako úplně první ze všech lidí, mohla vcelku přesně určit datum Jeho příchodu a podělit se o tuto radostnou zprávu s těmi, které uznala za hodné to vědět.

A taky se o tuto novinu podělila. Věděla totiž, že je natolik významná, že stojí za to překonat všechny těžkosti, aby byla oznámena světu! Stává se tak první apoštolkou a první učitelkou Církve, ukazujíc, že neexistují překážky, které by se nedaly překonat kvůli ohlašování Spasitelova příchodu! Vydává se tudíž v požehnaném stavu pěšky přes hory ke své příbuzné Alžbětě. Ujde přitom více než 100 km! A to kvůli tomu, aby hlásala slávu Toho, který shlédl na poníženost své služebnice a učinil, že od této chvíle ji budou blahoslavit všechna pokolení!

Vždy se Synem

Kristus Jí věnuje třicet let svého života, aby následně učil svět po dobu… tří let. Když má vykonat svůj první zázrak, uskuteční se tak… na Její přímluvu. Vždyť správcové svatby v Káně Galilejské se obracejí na Ni a prosí Ji o pomoc v momentě, kdy pochybělo víno. A Ona se za ně u svého Syna přimluví! Kristus Pán přece až po Matčině přímluvě vykoná zázrak proměnění vody ve víno.

Čtyři italské soudy přepisují historii nedávného očkování proti covidu. V Itálii Vatikán a Italská biskupská konference se tenkrát poslušně podřídily tehdejší vládě premiéra Maria Draghiho a vyvinuly zcela podle jejího nařízení morální i mocenský nátlak na lidi, aby se nechali proti covidu očkovat. Prý jde o „projev lásky k bližnímu“, jehož je třeba chránit před nákazou. Papež František nařídil, aby se všichni zaměstnanci Sv. stolce a Státu Vatikán dali naočkovat. Odmítnutí bylo trestáno degradací nebo přímo propuštěním z práce. Totéž uplatnila italská vláda proti některým profesním skupinám jako jsou policisté, vojáci, lékaři (také zvěrolékaři) a zdravotnický personál a též učitelé. Čtyři nejnovější rozsudky italských soudů však předkládají úplně jiná fakta než oficiální. Zde jsou v krátkém shrnutí:

Tyto rozsudky budou směrodatné i pro vyšetřovací výbor pro covid italského parlamentu. Všechny čtyři judikáty mají velký význam pro svobodu a základní práva občanů, která byla v době covidu svévolně pošlapána. Rozsudky slouží jako precedens. Tři ze čtyř jsou pravomocné.

Španělsko si pod sebou stále sveřepěji podřezává větev. Svědčí o tom kroky, které podstupují tamní čelní představitelé státu či měst. V zemi, kde r. 2021 zavedli eutanazii a kde se vloni narodilo více dětí samostatně žijícím matkám než těm žijícím v manželství (cca 165 000 x cca 164 100), se zakazuje např. i veřejná modlitba.

K tomuto jevu došlo docela nedávno, kdy policie na základě nařízení představitelů vlády sestavené především ze socialistů zabránila skupině katolíků ve večerní růžencově modlitbě za vlast před jedním z madridských kostelů. Organizátoři modlitby prý podali pozdě žádost o povolení k veřejné modlitbě. Věřící se k modlitbě za vlast přesto sešli, jejich setkání však bylo ukončeno zásahem policie, která zajistila jednu starší ženu.

Začátkem měsíce vyjádřila španělská levice své velké rozhořčení nad názory předsedkyně autonomního společenství Madrid Isabel Díazové Ayusové. Ve Španělsku totiž platí presumpce viny při obvinění z „nenávistných projevů“ vůči LGBT komunitě. V praxi to znamená, že žalobce nemusí prokázat vinu žalovaného, ale žalovaný jedinec musí prokázat svou nevinu. Isabel Díazová Ayusová přišla s tím, že je třeba učinit změny v právním řádu ve prospěch presumpce neviny. Proti této snaze vystoupili s patřičně okázalým a určitě i upřímným pobouřením vládní socialisté, z jejichž úst dokonce zaznívají výzvy směrem k Evropskému parlamentu, aby zasáhl a reformu zablokoval.

V parlamentě této největší latinskoamerické země probíhala 6. 12. debata na téma zavedení „Národního dne tridentské mše“. Návrh podala poslankyně Beatriz Kicis Torrents de Sordi ze Strany svobody bývalého prezidenta Jaira Bolsonara, praktikující katolička chodící pravidelně na tradiční mši sv. Za vlády prezidenta Bolsonara působila jako prokurátorka hlavního města Brasilia. Návrh byl zamítnut, poslanci se odvolávali na motu proprio „Traditionis custodes“ (dále jen TC) papeže Františka z r. 2021, které celebraci mše sv. v tomto obřadu radikálně omezuje.

Intence poslankyně Kicisové byla taková, aby v určitý den roku, který v případě schválení návrhu by konkretizovala, se tradiční ritus sloužil po celé zemi jako výraz vděčnosti, že brazilská křesťanská civilizace a kultura se v minulosti zformovaly právě na této mši.

Nicméně značná část brazilských biskupů vyznává teologii osvobození a používá TC jako argument k potlačení tradičního obřadu ve svých diecézích. V Brazílii, největší katolické zemi světa, je Církev již delší dobu v krizi. Příčiny jsou především politické povahy, na jedné straně je to marxistická teologie osvobození, na druhé potom masové šíření protestanských evangelikálních sekt z USA.

Někteří brazilští biskupové šli dokonce ještě dále než samotný dokument TC. Prohlásili všechny věřící, kteří by se účastnili celebrace tradičního ritu, byť slouženého pouze soukromě v bytě, za exkomunikované. Návrh na zavedení Národního dne tradičního ritu je proto chápán jako obrana proti represím biskupů. Parlamentní výbor pro kulturu o tom celý den jednal a pozval si k tomu 4 experty, mezi nimiž byl i kněz kongregace redemptoristů P. Bráulio Róger Martins Nunes Pereira.

Britský spisovatel Samuel Beckett ve svém absurdním románu „Čekání na Godota“ vystihuje psychický stav současného člověka, který neustále na někoho nebo na něco čeká. Čekání je trvalým údělem jeho pozemské existence. Jenže hrdina této knihy se stále dozvídá jedno a totéž: pan Godot, jehož očekává, nakonec nepřijde.

Adventní doba (advent znamená příchod) upozorňuje člověka všech generací, že neustálé čekání na příchod něčeho nebo někoho je součástí jeho pozemské existence. Čekáme na dopravní prostředek, v obchodě u pokladny, u lékaře, na úřadě… To jsou samozřejmě banality. Čekáme ale též na povýšení v zaměstnání, na vyšší plat, na uzdravení z nemoci, na setkání s životním partnerem pro manželský svazek, na maturitu či promoci svou nebo svých dětí… ano, čekáme i na změnu režimu, na osvobození od diktátu globalistů atd. A když to nevyjde přesně podle našich představ, jsme zklamaní. Symbolický „pan Godot“ nepřišel. Ano, každé lidské čekání může být čekáním na Godota. Nemusí se naplnit – a často se nenaplnilo – tak, jak my chceme a toužíme.

Jen jedno čekání poskytuje záruku jistoty: čekání na příchod Božího Syna Ježíše Krista. On určitě přijde, vždyť jako Bůh to slíbil – a Bůh nemůže lhát nebo nedodržet své slovo. Již jednou přišel, vstoupil do lidských dějin jako náš Zachránce a Spasitel – a to v Nazaretě do lůna Panny Marie a potom v Betlémě ve stáji pro dobytek před více než dvěma tisíci roky. Z izraelského národa ho téměř nikdo nečekal, pouze Panna Maria se svatým Josefem, Alžběta se Zachariášem, stařeček Simeon a stařenka Anna – a ještě některé další omilostněné duše. Proroci jeho příchod předpovídali, jenže absolutní většina národa na jejich slova zapomněla. Ale ten malý hlouček duší, které čekaly, nebyl zklamán. Jimi očekávaný Mesiáš přišel tak, jak proroci předpověděli.

Lidé současnosti ve značné míře pohlížejí na katolické duchovní optikou „co kněz, to pedofil“. Stalo se tak pod vlivem mainstreamových médií. Nepopíráme závažná provinění, která se skutečně stala a rozhořčeně odsuzujeme činy těchto nehodných služebníků oltáře, nicméně nelze nevidět také fakt, že mnoho těchto kauz je vylhaných.

Nám jde ale v článku o něco jiného. Média neustále připomínají, pravdivě i nepravdivě, hříchy katolických kněží minulosti a přítomnosti. Jenže když se na věc podíváme komplexně s veškerou objektivitou, tak musíme konstatovat, že mnohem více bylo a dosud je u příslušníků tohoto stavu hrdinských ctností než mravních selhání. Jedním z dokladů je chování tří katolických kněží na palubě Titaniku, obří britské lodi, jež – jak známo – ztroskotala po srážce s ledovcem v severním Atlantiku v dubnu r. 1912. O nich média i historické studie zarytě mlčí. Proč asi?

Kdo byli tito duchovní? Jejich jména jsou: P. Juozas Montvila (Litevec), P. Thomas Byles (Angličan) a P. Joseph Peruschitz (Němec). Všichni cestovali na lodi II. třídou (Titanic měl 3), seznámili se a vzájemně si ministrovali při mši sv., kterou každý denně na lodi sloužil.

P. Juozas Montvila se narodil r. 1885 v rolnické rodině praktikujících katolíků v Gudynách na Litvě, která byla tehdy součástí carského Ruska. R. 1908 přijal po seminárním studiu kněžské svěcení. Ve své duchovenské službě ostře vystupoval proti ruské politice násilného nucení katolických Litevců k přestupu na pravoslaví, proto byl pronásledován carskou policií. Když se ho její agenti pokusili zavraždit, rozhodli církevní představení o jeho emigraci do USA. Vděční farníci vybrali mezi sebou peníze na zaplacení jeho plavby na Titaniku.

29. listopadu začíná novéna před svátkem Neposkvrněného Početí Panny Marie. Ráz této novény jest radostný:

• obírá se odvěkým vyvolením Matky Spasitele;
• jest očekáváním a přípravou na příchod vítězné Panny zaslíbené v ráji, jež potře hlavu starého hada a svým příchodem bude lidstvu zvěstí spásy a smíru;
• můžeme blahopřát svaté Panně k milostem, jimiž byla ve svém Neposkvrněném početí vyzdobena;
• konat ji na poděkování Pánu, že se konečně smiloval a poslal tu, jež zrodí lidstvu Osvoboditele, nebo
• jako přípravu na výroční obnovu svého zasvěcení nejbl. Panně.

Cosi posvátného mají v sobě tyto dny radostného očekávání, blahého toužení, pečlivé přípravy a výzdoby svatyně našeho srdce.