Pozn. redakce: S laskvým svolením autora publikujeme na pokračování apologetický text, který sestavil a ve spolupráci s Cisterciáckým opatstvím Vyšší Brod vydal P. Mgr. Ing. Jiří A. Pleskač.

2. Důkazy Boží existence

Předpoklady pro důkaz o existenci Boha

1. Smyslová zkušenost, kterou konstatujeme přírodní divy.
2. Filosofické myšlení, které se ptá po důvodech a zkoumá příčiny.
3. Uznávání základních zákonů myšlení, především zákona příčinnosti, na kterém je postavena celá věda. (Nic se neděje bez příčiny.)
4. Odvaha přijmout transcendentnost a metafyziku. To znamená, že když už nemůžeme najít příčinu ve skutečnosti zkušenosti je třeba se povznést (transcendovat) nad ní, a hledat příčinu za viditelnou a hmatatelnou přírodou (metafyzika) v nadpřirozené skutečnosti. Důkazy o Bohu nejsou téhož druhu jako přírodovědecké pokusy a měření, protože Bůh není součásti přírody. Předpokládají více než dobré oči a uši, totiž opravdu svobodné a otevřené myšlení a vnitřní ochotu přijmout poznanou pravdu.

Sedm důvodů proč jako vědec věřím v Boha

C. Morrison – president newyorské Akademie umění a věd.

1. Dejme tomu, že vložíte do kapsy deset mincí očíslovaných od jedné do deseti, a důkladně jimi zamícháte. A zkuste je vytahovat v pořadí od jedné do desíti vkládajíce vytaženou minci zase zpět a znovu jimi zamíchejte. Matematicky víme, že pravděpodobnost vytažení jedničky je 1:10, pravděpodobnost vytažení jedničky a hned dvojky je 1:100, vytažení jedničky, dvojky, trojky je 1:1000, a tak dále. Vaši naději, že byste vytáhli všech deset mincí podle pořadí od jedné do desíti, lze vyjádřit poměrem jedné ku deseti miliardám.

Podle podobné úvahy je třeba stejně přesných podmínek, aby mohl na Zemi existovat život a je vyloučeno, aby jejich vzájemné správné uspořádání bylo dílem náhody. Naše planeta se otáčí na rovníku kolem své osy rychlostí 1 666 km za hodinu. Kdyby se otáčela jen 150 km za hodinu, naše dny a noci by byly jedenáctkrát delší a horké slunce by spálilo za den všechnu vegetaci a zbytek by se stal obětí dlouhé mrazivé noci.

Dále: Slunce, zdroj všeho života na Zemi má povrchovou teplotu 6 000 °C a naše planeta je od něho právě natolik vzdálena, aby nás zahříval tento věčný žár, ale nespálil. Kdyby slunce vydávalo jen polovinu svého záření, mrzli bychom, a kdyby vydávalo o polovinu více, uhořeli bychom.

Zemská osa je nakloněna o 23°, čímž získáme 4 roční doby. Kdyby nebyla takto nakloněná, výpary z oceánu by se pohybovaly na sever a jih, a vytvořily by nesmírné plochy ledu.

Kdyby měsíc byl od nás vzdálen jen 100 000 km, mořský příliv by byl tak velký, že dvakrát denně by všechny světadíly byly úplně pod vodou, která by spláchla i nejvyšší horu.

Kdyby zemská kůra byla jen o tři metry silnější, nebylo by v ovzduší kyslíku, který by se spojil s jinými prvky na různé sloučeniny tvořící zemskou kůru, a nebylo by organického života.

Kdyby moře bylo jen o několik metrů hlubší, pohltilo by všechen náš kyslík a kysličník uhličitý, a nemohly by existovat žádné rostliny.

Nebo kdyby ovzduší bylo značně řidší, některé z meteorů, kterých se denně spaluje v ovzduší miliony, by dopadly na různé části země a založily by zde oheň.

Následkem těchto a spousty jiných okolností není ani jediná možnost z milionů, že by život na naši planetě vznikl náhodou.

2. Vynalézavost a přizpůsobivost života je projevem vševládnoucí nejvyšší inteligence.

Nikdo nikdy nevyzkoumal, co život vlastně je. Nemá váhy ani rozměru, ale má velkou sílu, neboť rostoucí kořen rozloží tvrdý kámen.

Život si podmanil vodu, zemi, vzduch, ovládl prvky a přinutil je, aby se rozkládaly a tvořily sloučeniny. Život je jako sochař. Dává tvář všem živoucím věcem, a jako malíř vykresluje každý list a barví každý květ. Život je hudebníkem, který naučil ptáčka písním a hmyz bzukotu. Život je znamenitý chemik, který dává chuti ovoci a koření, růže naplňuje kouzelnou vůní, vodu a kysličník uhličitý mění v cukr, a přitom uvolňuje kyslík, který potřebují živočichové k dýchání.

Podívejte se na téměř neviditelnou kapénku protoplazmy, průhledné, rosolu podobné, jež je schopná se pohybovat, berouc k tomu sílu ze slunce. Tato jediná buňka, tato průhledná kapénka chová v sobě zárodek života a má schopnost předávat tento život každému živoucímu tvoru, malému, či velkému. Síla této buňky je větší, než síla všech lidí, zvířat a rostlin, protože z ní vyšel všechen život. Příroda nestvořila život, neboť žárem vyžehnuté skály a slané moře, nemohly dát potřebné předpoklady. A kdo jej sem tedy přinesl?

3. Moudrost zvířat jasně mluví o dobrotě Tvůrce, který vložil pud do jinak bezmocných tvorů.

Mladý losos tráví léta v moři, načež se vrací do rodné řeky a táhne proti proudu po té straně řeky, na které se do ní vlévá říčka či potok, v němž se narodil. Co jej vede tak přesně zpět do rodiště? Přinesete-li ho do jiné říčky, okamžitě ví, že není ve správné vodě, razí si cestu zpátky do hlavní řeky, a potom zase na místo svého určení (zrodu).

Ještě obtížnější je určení úhoří záhady. Tito podobní tvorové se stěhují v době dospělosti ze všech řek a rybníků na celém světě do moře a spěchají do nesmírných hlubin u Bermud, což znamená, že úhoří z Evropy musejí uplavat tisíce kilometrů, tam se páří a umírají. Maličcí úhoříci, kteří zřejmě nemohou vědět nic, než že jsou v nesmírné vodní poušti, se přesto vydávají na zpáteční cestu a najdou nejen pevninu, ze které vyšli jejich rodiče, nýbrž i řeky a jezera a rybníky, takže každá voda je opět osídlena mladými úhoři. Žádný americký úhoř nebyl nikdy chycen v Evropě, a žádný evropský úhoř v Americe. Příroda dokonce zdržela dozpívání evropského úhoře o rok, aby nahradila jeho delší cestu. Odkud se vzal pud, který to všechno řídí?

Jistá vosa přemůže kobylku, vyhrabe v zemi díru, dá kobylce žihadlo na přesně určené místo, aby nezahynula, ale byla v bezvědomí a žila dále jako kus konzervovaného masa. Potom naklade vajíčka těsně vedle kobylky, aby její mláďata se mohla pást na kobylce, která zůstává živá, protože její mrtvé tělo/maso by mladé vosy usmrtilo. Stará vosa toto vše dělala poprvé v životě, ale její druh to dělá od nepaměti, protože by jinak nebylo takových vos. Takovou tajemnou techniku nelze vysvětlit nějakým způsobem (přizpůsobením) se poměrům, ta musela být prostě dána.

4. Člověk má něco více než pouhý zvířecí pud, má schopnost myslet. Ještě nikdy nebylo o žádném zvířeti zaznamenáno, že by dovedlo počítat do desíti, či jen rozumělo významu čísel. Tam kde pud je jediným tónem flétny, krásným, ale omezeným, – lidský mozek obsahuje tóny všech nástrojů orchestru. Tento čtvrtý důvod není třeba rozvádět. Díky lidskému rozumu jsme schopni úvahy, že jsme tím, čím jsme, jen proto, že se nám dostalo jiskry Boží moudrosti.

5. Prostředky Boží pro zachování všech živých tvorů – podivuhodné geny. Tyto geny jsou tak nepatrná tělíska, že kdyby bylo možno dát dohromady všechny geny odpovědné za zrození všech lidí na světě, vešly by se do dvou náprstků. A přece tato ultra-mikroskopická tělíska, zvaná geny, a jejich průvodci chromozomy, obývají každou živou buňku a jsou nositeli všech lidských i zvířecích charakteristických vlastností. Dva náprstky jsou velmi malá prostora, aby se do ní vešly všechny charakteristické individuální vlastnosti miliardy lidí. Ale jsou to nade všechnu pochybnost zjištěná fakta. Nuže, jak tedy geny uchovávají všechny dědičné vlastnosti mnoha předků, a jak zachovávají psychiku každého v tak nepatrném množství hmoty? Zde je vlastně začátek v buňce dědičnosti, jednotce, která v sobě chová a nese geny. Jak je možné, aby několik málo miliónů atomů tvořících ultra-mikroskopický gen absolutně ovládlo všechen život na světě? To je příklad úžasné moudrosti a prozíravosti, jenž může vycházet jen z nejvyšší moudrosti Tvůrcovy – žádná jiná hypotéza to nevyloží.

6. Účelná hospodaření přírody nás učí, abychom si uvědomili, že jen nekonečná Moudrost mohla předvídat a ovládat nejrůznější eventuality, jež se v přírodě vyskytnou.

Před mnoha léty byl v Austrálii vysazen jistý druh kaktusu, jako ochranný plot. Nemaje v Austrálii žádného nepřítele z říše hmyzu, kaktus se přímo zázračně rozmnožil, a pokryl území tak široké a dlouhé, jako je celá Anglie. Vyhnal obyvatele z vesnic a farem a zničil jejich polnosti. Vědci hledali po celém světě nějakého nepřítele tohoto kaktusu. Konečně nalezli hmyz, který se živil jenom kaktusem a nechtěl žrát nic jiného. Hmyz se rychle množil, neměl žádného nepřítele v Austrálii. Tento hmyz brzy přemohl kaktus, takže dnes už je ho v Austrálii málo, a současně skoro úplně vyhynul hmyz, který hubil kaktus. Takové zásady a udržování rovnováhy v přírodě řídí jistě nějaká nejvyšší Moudrost. Proč tak rychle se množící hmyz neovládl celou planetu? Protože nemá takové plíce jako člověk, nýbrž jen dýchací průduchy. Když hmyz roste, tyto průduchy nerostou úměrně s ním. Proto se nikdy na světě nevyskytl opravdu veliký hmyz. Kdyby nebylo tohoto moudrého zařízení, nemohl by člověk existovat na zemi. Představte si, že byste se setkali se sršněm velikým jako tygr.

7. Okolnost, že člověk chápe Boha.

Pojetí Boha tryská ze schopnosti člověka, inteligence, kterou ostatní tvorové na této planetě nemají. Jen díky této úžasné vlastnosti člověk samojediný mezi všemi tvory může nalézat důkazy věcí neviditelných. Obzory, které tato vlastnost člověka otvírá, jsou nekonečné, neboť když se lidská zdokonalená inteligence stává spirituální skutečností, může ve všem účelném uspořádání a dění kolem sebe vidět a poznat velikou pravdu, že nebe je všude, že Bůh je všude a ve všem – a že nikde nám není tak blízko jako v našich srdcích.

Je to pravda tak vědecká, tak rozumově poznatelná, co napsal Žalmista Páně: „Nebesa vypravují spásu Boží a obloha zjevuje dílo Jeho rukou.“

Výroky velkých přírodovědců o Bohu

• Mikuláš Koperník (1473–1543), astronom, původce moderní teorie heliocentrické soustavy světa:
  „Koho by se nezmocnil obdiv vůči všemohoucímu Tvůrci, když pozoruje a zamýšlí se nad obdivuhodným pořádkem ve vesmíru, pocházejícím z Boží moudrosti.“
• Paracelsus Teofrastus z Hohenheimu (1403–1541), lékař, obnovitel lékařské vědy:
  „Zkoumejte přírodu, jestliže chcete poznat Boha a pravdu!“

• Johanes Kepler (1571–1630), matematik a astronom, objevitel zákona o pohybu nebeských těles:
  „Snažil jsem se hlásat lidem vznešenost Božího tvorstva, nakolik můj omezený rozum dokázal chápat neomezenou dokonalost Boha.“ „Věnovat se astronomii znamená číst Boží myšlenky.“
• Athanastus Kircher (1601–1680), přírodovědec, hudební teoretik, jazykovědec a vynálezce laterny magiky (promítacího přístroje):
  „Nechcete věřit, že tento můj malý globus povstal sám od sebe a máte pravdu. Jak tedy můžete věřit, že tento obrovský originál, který vidíme a obdivujeme, povstal sám od sebe?“
• Blaise Pascal (1623–1662), matematik, fyzik a filozof:
  „Víra tvrdí co smysly nevnímají, ale netvrdí opak toho, co smysly vnímají: stojí nad nimi, ale ne proti nim.“ „Lidi a lidské věci je třeba znát, abychom je milovali. Boha a božské věci je třeba milovat, abychom je znali.“
• Isac Newton (1643–1727), matematik, fyzik, astronom, zakladatel klasické teoretické fyziky, objevitel zákona zemské přitažlivosti:
  „Nádherný pořádek a soulad vesmíru mohl vzniknout jen podle plánu vševědoucí a všemohoucí Bytosti. Toto je můj poslední a nejvyšší poznatek.“
• Gottfried Wilhem Leibnitz (1646–1716), matematik, fyzik a filozof:
  „Pořádek symetrie a harmonie nás okouzlují. A Bůh je nejvyšší pořádek a Původce všeobecné harmonie.“
• Karl Von Linne (1707–1778), přírodovědec, zakladatel moderní botaniky a původce soustavy rostlin:
  „Viděl jsem přecházet kolem sebe Věčného, Nekonečného a Všemohoucího Boha, a z úcty jsem padl na kolena.“
• Friedrich Wilhelm Herschel (1738–1822), astronom, objevitel planety Uran:
  „Čím více se rozšiřuje pole vědy, tím více se objevuje nepopíratelných důkazů o věčné a všemohoucí Stvořitelské Moudrosti.“
• Andree Marie Ampere (1775–1836), elektrofyzik, objevitel základního elektrodynamického zákona:
  „Nejpřesvědčivějším důkazem o existenci Boha je očividný soulad prostředků, které udržují pořádek ve vesmíru a živým bytostem dodávají vše, co je potřebné pro jejich organismus, aby mohly existovat, rozmnožovat se a rozvíjet své fyzické a duševní schopnosti.“
• Lord Thomson William Kelvin (1824–1907), fyzik, objevitel několika přírodních zákonů:
  „Všude kolem sebe nacházíme přesvědčivé důkazy o rozumu a moudré účelnosti věcí, které poukazují na to, že v celé přírodě účinkuje svobodná vůle a zároveň nás učí, že všechny živé bytosti závisí na věčném Stvořiteli a Vládci.“
• Arthur Stanley Eddington (1882–1966), fyzik a astronom:
  „Moderní fyzika nás neodvádí od Boha, ale naopak, nevyhnutelně nás vede blíže k Bohu. Ani jeden z původců ateizmu nebyl přírodovědcem. Všichni byli pouze průměrnými filosofy.“

Jak to, že někteří přírodovědci přesto všechno nevěří v Boha?

To má obyčejně dvě příčiny: Buď jsou natolik zaujatí a přímo posedli svou vědou, že si nenajdou čas a nesnaží se vyjít z okruhu své vědy a otázat se na poslední příčiny tedy filozofovat. „Přírodní vědy – za předpokladu, že se poctivě domysli až do konce – neodvádějí od náboženství, ale přivádějí k němu.“ (H.Horsmann)

Anebo se bojí důsledků víry v Boha (Desatero Božích přikázání, posmrtný soud, věčnost, láska k Bohu, modlitba, služba lidem atd.) Už anglický filosof Bacon (+1626) řekl: „V Boha nevěří jen ti, kteří mají zájem na tom, aby Ho nebylo.“ Musíme si též uvědomit, ani nejsilnějšími a nejklasičtějšími důkazy nemůžeme obrátit nevěřícího, jestliže on sám nechce. Každé rozumové přesvědčení závisí totiž na dobré vůli nechat se přesvědčit. Kde chybí dobrá vůle, je zbytečná každá námaha. (Máme však všechno zkoumat a poznat, a toho dobrého se držet – srov. 1Te 5, 21). Jako křesťané víme, že je při tom potřebná mimořádná Boží milost, kterou můžeme vyprosit modlitbami. Proto se máme často modlit za ateisty, za lidi kterým chybí nejvyšší hodnost a nejvznešenější úloha v životě člověka: Poznat Boha, děkovat Mu, milovat Ho a sloužit Mu. Konečně jako křesťanům nám musí být jasné, že od víry v Boha některých přírodovědců je třeba udělat ještě velký krok ke křesťanské víře, která je něco více než přesvědčení o existenci „první příčiny“. Křesťanství je v prvé řadě zjeveným náboženstvím.

Sám Bůh nám zjevil pravdy, kterých jsme svým lidským rozumem nemohli dosáhnout a kterým máme jednoduše věřit, přijmout srdcem. Být křesťanem znamená vyznávat vedle přirozeného zjevení Boha ve stvoření i nadpřirozené zjevení, které bylo vloženo zejména do Písma Svatého (Bible). A dále křesťanské náboženství je náboženstvím vykoupení , kterého se lidem dostalo skrze oběť smíření v smrti Syna Božího na kříži. Druhá osoba Trojjediného Boha, Syn Boží Ježíš Kristus, jenž se stal člověkem, zemřel na kříži, aby nás vysvobodil z pout hříchu a smrti a udělal dítkami Božími, dědici věčné slávy.

„Věřím v jednoho osobního Boha a s klidným svědomím mohu říci, že jsem nikdy v životě neholdoval žádnému bezbožnému životnímu systému. Již jako mladý student jsem odmítal vědecký postoj 80-tých let, a považuji vývojové teorie Darwinovy, Haeckelovy a Huxleovy za beznadějné a zastaralé. Nesmíme zapomínat na to, že i vývoj pokračuje a to nejen v technice, ale i ve vědě a především v jejich přírodovědeckých odvětvích. O většině představitelů této vědy můžeme říci: Jsou zajedno v tom, že víra a věda nestojí nepřátelsky proti sobě. Jistěže existuje několik vědců, kteří stojí na tomtéž bodě jako jejich předchůdci z let okolo 1880. Jsem přesvědčen, že bez náboženství by lidstvo ještě dnes bylo na úrovni barbarů. Úroveň společenského života by byla na velmi primitivním stupni. Sotva by existovala bezpečnost života a soukromého majetku a boj všech proti všemu, který je jedním z lidských pudů, by se znetvořil ještě více, než je tomu dnes. Pravé náboženství pomohlo lidstvu k pokroku ve všech oblastech.“

Albert Einstein

Slovy církve…

Katechismus Františka kardinála Tomáška

Slovy Písma svatého…

Kniha Moudrosti 13

Vskutku nicotní jsou od přírody všichni lidé, kterým nebylo dáno znát Boha. Ze všeho dobrého, co mají před očima, nedokázali poznat toho, který je, a z pohledu na dílo nerozpoznali Tvůrce. Ale oheň, vítr nebo rychlý mrak, hvězdný kruh, dravé vodstvo nebo nebeská světla považovali za světovládné bohy. Jestliže uneseni jejich krásou je pokládali za bohy, tím spíše měli poznat, oč lepší je jejich Pán, neboť on, té krásy Prapůvodce, vše stvořil. Jestliže žasli nad jejich mocí a působením, měli z nich pochopit, oč mocnější je ten, kdo je uspořádal. Neboť z velikosti a krásy tvorů může být srovnáním poznán původce jejich bytí. Ale ovšem, zasluhují malou výtku: zřejmě bloudí při hledání Boha a ve snaze ho nalézt. Zabývají se totiž jeho dílem a zkoumají je , ale spoléhají na svůj zrak, neboť je krásné, co vidí. Nelze je však omluvit, neboť jestliže dokázali tolik poznat, že byli schopni probádat svět, jak to, že nenašli hned Pána těchto věcí? Ubozí ti, kdo doufají v mrtvé věci, kdo nazývají bohem kdejaký výtvor lidských rukou, zlato a stříbro, umělecké výrobky, napodobeniny zvířat nebo neužitečný kámen, dílo rukou z dávné doby. Když nějaký řezbář porazí vhodný strom, oloupe obratně všechnu kůru, úhledně jej opracuje a zhotoví užitečné nářadí pro domácí potřebu; toho, co při práci odpadlo, použije k přípravě pokrmu, aby se nasytil. Ten z odřezků, který se k ničemu nehodí, dřevo zkroucené a samý suk, vezme a ve volném čase pečlivě ořeže, dovedně a důmyslně jej ztvární, až dostane obraz člověka, nebo vytvoří podobu nějakého obyčejného zvířete. Natře to suříkem, jeho povrch obarví na červeno a každou vadu na něm barvou zakryje. Připraví pro to vhodné umístění, postaví to ke stěně a připevní skobou. Postará se, aby to nepadlo, neboť ví, že si to samo nemůže pomoci. Vždyť je to obraz, který potřebuje, aby se mu pomáhalo. Modlí se k tomu za majetek, za své manželství a děti, a nestydí se mluvit k bezduché věci. Vzývá kvůli zdraví bezmocný předmět. Žadoní o život u něčeho, co je mrtvé, škemrá o pomoc na tom, co není ničeho schopné, o zdar cesty na něčem, co nedokáže udělat ani krok; o výdělek, zdar v podnikání a úspěšné dílo vlastních rukou se obrací o pomoc k tomu, jehož ruce pomoci nemohou.

Žalm 13

Bloud si v srdci říká: „Bůh tu není.“ Všichni kazí, zohavují, na co sáhnou, nikdo nic dobrého neudělá. Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. Zpronevěřili se všichni, zvrhli se do jednoho, nikdo nic dobrého neudělá, naprosto nikdo. Což nevědí všichni, kdo páchají ničemnosti, kdo jedí můj lid, jako by jedli chleba, ti, kdo Hospodina nevzývají, že se jednou třást budou strachem? S pokolením spravedlivého je Bůh. Radu poníženého ostouzíte, ale Hospodin je jeho útočiště. Kéž už přijde Izraeli ze Sijónu spása! Až Hospodin změní úděl svého lidu, bude Jákob jásat, Izrael se zaraduje.

Římanům 1, 18 – 23

A skutečně, Bůh jasně dává z nebe najevo svůj hněv proti každé bezbožnosti a špatnosti takových lidí, kteří svou špatností překážejí pravdě. Neboť co se může o Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh sám zjevil. Co totiž je u něho neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí – to je možno už od začátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto je nejde omluvit, Ačkoliv Boha poznali, přece ho jako Boha nectili a neprojevovali mu vděčnost. Jejich uvažování k ničemu nevedlo a jejich nemoudrá mysl se zatemnila. Myslili si o sobě, že jsou mudrci, a zatím se z nich stali blázni, když zaměnili vznešeného nesmrtelného Boha za pouhé vyobrazení smrtelného člověka, ptáků, čtyřnožců a plazů.

Nadpřirozené Boží zjevení¹

Bůh se v dějinách zjevil a sám mezi lidmi v lidském těle přebýval. Toto zjevení nazýváme Boží Zjevení v Ježíši Kristu a máme je uložené v Písmu svatém a Posvátné Tradici.² Ke spáse nestačí jen v Boha věřit. Podle víry musíme také žít. Ovocné stromy nejsou jen k tomu, aby kvetly, ale aby přinášely ovoce. Podobně víra není k tomu, abychom jen věřili, ale abychom podle víry také žili. Víra je jako květ a život podle víry, zvláště skutky lásky k Bohu a k bližnímu, to má být ovoce květu víry. To znamená: Musíme plnit zákon Boží! „Neboť jako je tělo bez duše mrtvé, tak i víra bez skutků je mrtvá.“ (Jk 2, 26) Bůh chce, aby každý člověk byl spasen. Proto vložil svědomím svůj zákon do duše každého člověka. Není tedy od něho ani prominutí, ani odvolání. I nevěřící je podroben přirozenému zákonu a bude také jednou podle něho od Boha souzen. Písmo svaté o tom hovoří takto: „Jádro zákona je vepsáno v jejich srdcích. A o tom spolu vydá svědectví jejich svědomí, tím totiž, že se jejich myšlenky budou vzájemně obviňovati neb i obhajovati.“ (Ř 2, 15). Toto je přirozený zákon Boží, který poznávají i pohané. Mnozí však nepoznávali tento zákon dosti jasně a zřetelně, nebo ho nedbali. Proto Bůh svůj zákon výslovně oznámil, neboli zjevil, zvláště na hoře Sinaj. To je zjevený zákon Boží neboli Desatero Božích přikázání, které je vysvětlením a rozvedením největšího přikázání lásky.

Bůh dal Desatero z hory Sinaj asi roku 1 500 před Kristem, aby je Mojžíš následně odevzdal izraelskému národu na dvou kamenných deskách. I my jsme povinni Desatero zachovávat,³ protože vysvětluje přirozený Boží zákon s největším přikázáním lásky a Pán Ježíš výslovně poručil jej zachovávat: „Chceš-li vejíti do života věčného, zachovávej přikázání.“ (Mt 19, 17) „Nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit.“ (Mt 5, 17)

Etické rozdíly mezi lidmi žijícími ve stejném prostředí jsou tak velké, že svobodná vůle je jediným přirozeným vysvětlením. Svoboda, o které mluvíme, se nedá vědecky popsat. Nedá se vypočítat, zda si konkrétní člověk vybere dobro nebo zlo. Není to předem zcela dané okolnostmi, geny, charakterem. Nad to všechno se člověk dokáže postavit, protože dostal dar svobodné vůle. Příroda a přirozené věci se možná dají popsat rovnicemi či teorií pravděpodobností, ale se svobodnou vůlí tomu tak není. Věříme tedy, že člověk je zároveň materiální i duchovní bytost. Každý z nás má příležitost podobat se svému Stvořiteli už z toho důvodu, že Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem. Stvořil ho, aby byl obrazem Božím.⁴ Možnost být Božím obrazem a existence svobodné vůle jsou svědectvím, že člověk byl stvořen Bohem. Věříme, že byli, jsou a budou lidé, kteří touží po tom, aby se mohli podobat Bohu, a sám Bůh je k tomu proměňuje.

Seznam všech pokračování

1. díl (Proč věřit v Boha?)
2. díl (Důkazy Boží existence)
3. díl (Co znamená věřit?)
4. díl (K čemu je zde církev? Jak dosáhnout pravého štěstí v nešťastném světě? Proč věřit, poslouchat a milovat Boha?)
5. díl (Vnitřní uzdravení)
6. díl (Rizika života bez Boha a v hříchu. Co je hřích a jeho důsledky. Co po nás žádá Bůh?)

Použité zkratky

Literatura

Poznámky