Papež Lev XIV. otevřel cestu k pozvednutí na oltář Boží služebnice sestry Barbary Stanislawy Samulowské z Polska, když 26. března tohoto roku schválil dekret o jejich hrdinských ctnostech. Proto může být uctívána jako „ctihodná služebnice Boží“. Jí se jako dvanáctileté dívce r. 1877 v lokalitě Gietrzwald více než dva měsíce zjevovala Panna Maria. Církev toto zjevení uznala za pravé. Vizionářka se stala poté řeholnicí charitativní kongregace Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly a 53 let se věnovala službě chudým a nemocným v latinskoamerické Guatemale.

Barbara Samulowska se narodila r. 1865 ve vsi Woryta v severním Polsku v oblasti zvané Warmia. Její rodiče byli chudí domkáři, ale zbožní katolíci a polští vlastenci. V tomto duchu vychovávali i své 3 děti. Barbara již od útlého dětství vynikala hlubokou zbožností a dobrým chováním. Její matka, když byla vyslýchána biskupskou komisí po zjeveních r. 1877, uvedla, že „byla vždycky mírná, srdečná a hodná“. Její rodiče se rádi modlívali různé novény: za Svatého Otce, za místního biskupa a faráře, za nemocné atd. Barbara se vždycky připojila. V 10 letech přistoupila k prvnímu sv. přijímání.

Její příbuzní ale vzpomínali, že Barbara nebyla uzavřená do sebe, i když většinu volného času trávila v kostele. Projevovala se jako veselá, povídavá a zvědavá. Tak píše ve své knize krátce po zjevení její bratranec Andrzej Samulowski, který byl známý ve warmijském kraji jako lidový básník a literát, původním povoláním učitel.

Vizionářka

Źivot Barbary se ale radikálně změnil 30. června r. 1877, když jí bylo 12 let. Těsně předtím 29. června se dozvěděla od své 13leté sestřenice Justyny Szafryńské, že předešlého dne, tj. 28. června, se jí večer zjevila na javoru těsně u kostela v Gietrzwaldu, který byl jejich farností, Matka Boží. Místní farář Augustyn Weichsel jí řekl, aby tam šla i následující den v tutéž hodinu. Několik dětí se rozhodlo jít s ní, zvědavá Barbara, která si nechtěla nechat nic zajímavého ujít, také. Když se večer rozezněl zvon, dívky se začaly modlit růženec. Vidění Justynky z předchozího dne se opakovalo. Uviděla „paní v bílém, jak sedí na žlutém křesle s dítětem na rukou v doprovodu dvou andělů,“ jak sama uvedla. Totéž viděla i Barbara, jiné děti ale nezpozorovaly nic mimořádného.

Po skončení modlitby růžence „paní odešla do nebe“, jak dívky ihned poté sdělily faráři Weichselovi. Ten se zeptal, jestli jim „krásná paní něco řekla?“. Odpověděly, že nic. Vyzval je tedy, aby šly na místo i následující den a zeptaly se této ženy, co si přeje a co potřebuje.

30. června, den před 1. sv. přijímáním ve farnosti Gietrzwald, Justynka a Barbara se vypravily v tutéž večerní dobu na totéž místo. Při modlitbě sv. růžence opět uviděly krásnou paní. Justynka podle rady faráře Augustyna si dodala odvahu a zeptala se: „Paní, co si přeješ?“ Dostala krátkou a věcnou odpověď: „Chci, abyste se denně modlily růženec.“

Zajímavé na tom bylo, že žena, která se jim zjevila, mluvila polsky. Warmia byla součástí Německa a vláda kancléře Bismarcka potlačovala všechno polské. Polským jazykem se mohlo mluvit jenom doma, ve veřejném životě byla závazná němčina, stejně tak ve škole. Děvčata vizionářky hned od počátku školní docházky se musely učit německy, v tomto jazyku též probíhala výuka jednotlivých předmětů. Za užívání rodné řeči ve škole hrozily těžké tresty. Němci dělali všechno pro to, aby Poláky poněmčili. Krom toho Bismarck byl též velkým odpůrcem Katolické církve, k níž se polské obyvatelstvo warmijského regionu hlásilo. Německá vláda vedla proti Církvi politiku tzv. „Kulturkampfu“ (kulturního boje), který se vyznačoval administrativními represemi duchovenstva i věřících.

V Gietrzwałdu Polákům a katolíkům přišla ale na pomoc samotná Panna Maria – Královna Polska. Proto politika Kulturkampfu skončila porážkou, což byl sám Bismarck nucen nakonec přiznat tím, že uzavřel konkordát se Sv. stolcem. Poselství Panny Marie z Gietrzwaldu adresované Polákům ztvárnil Andrzej Samulowski v těchto verších:

Barbara viděla Neposkvrněné Početí

Zjevení, při němž se krásná paní představila, proběhlo 1. července r. 1877 v neděli. Ten den děti z farnosti, mj. i Justynka Szafryńska, přistupovaly k 1. sv. přijímání. Ve večerních hodinách již ale pod javorem stál zástup lidí, neboť zpráva o zjevení se rychle rozšířila. Když Justynka uviděla krásnou paní, jak „měkce“ se snesla z nebe, hned se jí zeptala, kdo je. Uslyšela odpověď: „Jsem Nejsvětější Panna Maria počatá bez poskvrny dědičného hříchu“.

Barbara Samulowská se ten den něco opozdila a když přišla pod javor, tak již Matku Boží neviděla, jenom jasné světlo. Ale Nejsvětější Panna se jí ukázala ve snu téže noci, tentokrát ale byla stručnější než na javoru. Řekla jenom: „Já jsem Neposkvrněné Početí“ – stejně jako v Lurdech.

Dívky to, co slyšely, sdělily faráři. Ten se nejprve vylekal, měl pochybnosti, jestli děti nefantazírují. Proto se rozhodl, že je při dalším zjevení podrobí zkoušce. Přikázal jim, ať předtím, než se jim Matka Boží zjeví, se postaví daleko od sebe, aby se sebou nemohly komunikovat. Požádal děvčata, aby se zeptala Panny Marie, jestli mohou přivést k ní nemocné k uzdravení.

Po zjevení nejdříve zavolal k sobě na faru Justynku a zeptal se, jakou odpověď jim Matka Boží dala. Ta sdělila, že Nejsvětější Panna řekla lakonicky: „Později.“ Potom zavolal Barbaru. Ta řekla totéž a připojila, že jí Matka Boží ještě oznámila některé další informace.

Jedna z nich zněla: „Budu tady ještě dva měsíce”, a skutečně zjevení se skončila přesně dva měsíce poté, co to Panna Maria řekla. To přesvědčilo patera Augustyna, že děti mluvily pravdu. Od této chvíle se stal velkým šiřitelem těchto zjevení a poselství, které obsahovala. Napsal: „Obětoval jsem sebe i celou svoji farnost Neposkvrněné Panně.“ Matka Boží během těchto dvou měsíců také vyjádřila svoji podporu Polákům při obraně národní identity. Proto farář Augustyn Weichsel se octl za šíření obsahu zjevení v Gietrzwaldu 70krát před soudem a několik dní byl vězněn.

Opilství je zhoubou Polska

Při zjeveních si Matka Boží dětem stěžovala, že mnoho lidí k ní nechová žádnou úctu, což ji velice bolí. Na prosbu faráře Weichsela se děvčata zeptala Panny, odkud se bere v dnešní době tolik zla. Ta poskytla odpověď, jež je i dnes velice aktuální: „Nyní, před koncem světa, satan obchází zemi jako vyhladovělý pes, aby požíral lidi.“

Neposkvrněná Panna poukazovala na konkrétní hříchy, které vedou polský národ do otroctví ďábla. Jmenovala mimo jiné opilství. Na jedné stránce své knihy Andrzej Samulowski zaznamenal: „Na otázku, jestli se opilci obrátí, odpověď Matky Boží byla velice krátká: ‚Budou potrestáni.‘ “ Samulowski jako básník komentuje toto varování čtyřstrofovýmn veršem v optimistickém tónu:

Slova Panny Marie proti alkoholismu tak pohnula srdci mnoha osob požívajících nadměrně alkoholické nápoje, že v celé Warmii se rozproudila masová podpisová akce, jejíž signatáři se zavazovali k abstinenci. Tyto archy s podpisy byly ukládána ve farních kostelech ve zvláštních skříňkách. Místně příslušný biskup Krementz ustanovil k prošetření zjevení zvláštní komisi. Ta se vyjádřila blahosklonně, nicméně k oficiálnímu prohlášení tohoto mariánského zjevení za pravé došlo až r. 1977.

Skrytá před světem

V průběhu zjevení dívky nebydlely s rodiči. Musely být ukryty před davy zvědavců a dotěrných osob a také před německými špehy. Barbara tajně přebývala u sedláka Józefa Grosse bezúhonné pověsti ve Worytě. Na radu warmijského biskupa Filipa Krementze obávajícího se o bezpečnost vizionářek byla se souhlasem rodičů umístěna do internátní školy vedené Milosrdnými sestrami w Lidzbarku.

Milovala školní výuku a prospívala. Jedna z jejich učitelek napsala, že je velice pilná a svědomitá a dobře se učí. Ve škole v Lidzbarku byla i druhá vizionářka Justynka Szafryńská. Obě pocítily povolání k řeholnímu životu, Matka Boží v posledním zjevení 16. září r. 1877 jim sdělila své přání, aby si zvolily konsekrovaný život. Obě děvčata to Panně Marii slíbila – a svůj slib splnila. Vybrala si řeholi Milosrdných sester, u nichž byla vzdělávána.

Barbara Samulowská vstoupila do postulátu Milosrdných sester sv. Vincence z Pauly r. 1883. Německé úřady ale začaly pronásledovat kongregaci za to, že přijala do svých řad tyto dvě vizionářky z Gietrzwaldu, neboť zjevení Panny Marie chápaly jako protiněmeckou provokaci. Proto vedení řehole rozhodlo, aby obě kandidátky odjely do Paříže, kde měly dokončit svůj noviciát. Barbara zatoužila po misijní práci v zemích, kam ještě nedorazila Kristova radostná zvěst.

Její pařížská představená rychle zpozorovala, že tato novicka žije hlubokým duchovním životem. Napsala: „… v této novicce je něco neobvykle nadpřirozeného, budí dojem, jakoby sám Božský Mistr byl s ní přítomen“.

Novicka Barbara ihned po ročním pobytu v Paříži začala pracovat v útulku pro děti. Ty ji přímo velebily. Když ukončila noviciát, složila věčné sliby a přijala řeholní jméno Stanislawa. Připravovala se na práci v misiích. R. 1895 ji představené poslaly do Guatemaly, aby tam sloužila těm nejchudším.

Kněz P. prof. Lucjan Świto, biskupský delegát diecézního tribunálu pro blahořečení sestry Barbary Stanislawy, o ní napsal: „Stály před jejím příbytkem fronty lidí, kteří chtěli od ní radu v těžkých životních situacích, manželských, profesních a dokonce i ve věcech týkajících se obnovy hlavního města Guatemaly po zemětřesení. Uměla chudé vyslechnout a pomoci jim. Tato řeholnice měla v sobě magnet, který k ní přitahoval davy. Neměla žádný mimořádný dar, např. konat zázraky, šlo o důsledek osobní blízké vazby s Pánem Bohem. To vždycky působí, že takový člověk je atraktivní pro jiné, ať už pracuje kdekoliv…“ P. Świto připomenul také velikou pokoru této sestry, jež nehledala obdiv lidí. „O svých zjeveních nikdy nehovořila. Bylo o ní známo, že viděla Matku Boží, ale když byla na to dotázána, pokaždé se jenom usmála a neodpovídala. Zcela nepochybně však byla s Pannou Marií silně spojena…“ řekl dále P. Świto.

V dokumentech je zaznamenána krátká výpověď sestry Samulowské na téma Matky Boží. Zapsala si ji jedna z postulantek v Guatemale. Zněla: „Panna počatá bez poskvrny je nevýslovnou krásou.“

V guatemalské vinici Páně sestra Stanislawa pracovala neúnavně 53 let až do dne, kdy ji rakovinný nádor již nedovolil vstát z postele. Tehdy také napsala svůj poslední dopis svým rodinným příslušníkům v Gietrzwaldu. Zemřela 6. prosince r. 1950 v nemocnici v Guatemale, kde sloužila nemocným tolik let, v pověsti svatosti ve věku 85 let.

Zdroj: Článek „Widziała Matkę Bożą w Gietrzwałdzie, służyła bliźnim w Gwatemali. Historia siostry Barbary Samulowskiej“ in www.pch24.pl 25. 4. 2026