Ve svém mládí jsem záviděl palestinským současníkům Kristovým. Viděli Ho na vlastní oči, slyšeli na vlastní uši, mnohé z nich osobně uzdravil z jejich neduhů, další byli toho svědky. O to my jsme dnes údajně ochuzeni. Jenže omyl! O svátku Božího Těla ten sám Ježíš, který tenkrát kráčel ulicemi Jeruzaléma, Jericha, Kafarnaa a dalších palestinských měst, prochází nyní ulicemi Prahy, Brna, Olomouce a mnoha dalších lokalit. Ano, přesně tentýž historický Ježíš, Bohočlověk a Spasitel. A opět přesně jako tenkrát promlouvá k zástupům a uzdravuje na duchu i na těle.

Rozdíl tkví pouze v tom, že se tak děje jinou formou. Obyvatelé Judska a Galileje v 1. století Ho viděli a slyšeli přímo fyzicky, my se ale musíme spokojit s Jeho tajemnou přítomností v Nejsvětější svátosti. Účinky jsou ale ty samé. On tak jako před dvěma tisíci roky v lidské podobě, tak i nyní skrytý v Nejsvětější svátosti káže a léčí duši i tělo.

Ateisté si poklepou na čelo: Jak může tento oplatek ve zlaté monstranci kázat a uzdravovat? Vaše víra je bláznovstvím určeným pro psychiatrickou léčebnu! Jenže odpověď jim dal už v 17. století matematik, fyzik a filozof Blaise Pascal: „Jak nenávidím zpozdilou nevěru ve svátost oltářní! Jestliže Ježíš Kristus je Bůh, jestliže evangelium je pravé, jaká je tu nesnáz?“

Víra v Eucharistii, číli v přítomnost Krista v Nejsvětější svátosti, vychází ve skutečnosti z přísně logických zásad. Pascal se svým přesným matematickým myšlením to pochopil. Ano, Kristus je Bůh a Jeho Božství lze dokázat i vědecky, čili rozumově podle principů zdravého myšlení a uvažování. Nový zákon, který nám předkládá Jeho život, byl celý napsán ještě v 1. století, čili za života Ježíšových současníků. To je doloženo exaktně, vědecky. Jeho autoři patřili v naprosté většině k očitým svědkům těchto událostí – a za toto očité svědectví také položili svůj život. To je taktéž vědecky doložitelné a nezpochybnitelné. A zdravá logika říká, že obětovat svůj život za to, co jsem osobně viděl a slyšel, zasluhuje stoprocentní důvěru, jen duševně nemocný člověk tak učiní pro něco, o čem sám ví, že není pravdou. Že by všichni autoři Nového zákona a mnoho dalších očitých svědků popravených pro Krista byli takovými šílenci? To opravdu postrádá jakékoliv opodstatnění a logiku (srvn. náš článek Ježíš Kristus – důkazy pravdivosti Jeho existence a Božství). Historicitu Ježíše Krista potvrzují i mimokřesťanští pisatelé té doby.

On byl tedy opravdu Bůh, k tomu lze dospět na základě předložených nezpochybnitelných fakt přirozenou logikou, zdravým rozumem. Ten nám byl dán Stvořitelem, abychom jej využívali ke svému dobru tělesnému i duchovnímu. Zároveň je ale nutné varovat se přílišného lpění na svém rozumu a jeho principech zdravého uvažování. Právě k tomu nás Pán vede svým požadavkem víry v Eucharistii. On prohlásil něco, co je lidskému rozumu nepochopitelné, navenek dokonce absurdní: při konsekračních slovech chléb a víno přestávají být chlebem a vínem, a stávají se Jeho Tělem a Krví, i když všechny vnější znaky chleba a vína dále trvají. A v eucharistické řeči (Jan 6. kap.) dokonce tvrdí, že Jeho Tělo je skutečně pokrmem a Jeho Krev skutečně nápojem… a kdo Ho jí a pije, má věčný život.

Kdyby toto prohlásil kdokoliv z lidí, tak je doopravdy „zralý pro Chocholouška“ (legendární přednosta psychiatrické kliniky ve filmu „Jáchyme, hoď ho do stroje“), neboť člověk nemá ani moc, ani schopnost něco takového realizovat. Jenže Kristus byl nejen Člověk, ale také Bůh. A u Boha není nic nemožného. Není proto proti lidské logice a zdravému rozumu naše víra, že konsekrovaná hostie je ve skutečností živým Spasitelem, tímtéž Bohočlověkem, o Němž píše Nový zákon a v Něhož věří Církev. On to řekl, On Bůh, jenž toto může – na rozdíl od člověka – udělat. Je to pro nás nepochopitelné tajemství, ale my víme, že je to pravdou, poněvadž On Bůh toto prohlásil. Více než stovka eucharistických zázraků, z nichž mnohé trvají i dnes (srvn. náš článek „Eucharistické zázraky jsou trvalým dokladem pravosti katolické nauky“), to potvrzují.

Víra v reálnou přítomnost Krista v Eucharistii nám ukazuje hranice našeho rozumu. Nemáme ho podceňovat a máme se jím řídit a poznávat Boží velikost a lásku, ale nemůžeme jej klást na první místo v pýše, že všechno poznáme, zjistíme a všemu přijdeme na kloub, aniž bychom potřebovali Pána Boha. Kam tato opovážlivá nadutost vedla, dokazují novověké totality počínaje jakobínskou za Francouzské revoluce koncem 18. století, pokračující nacistickou a komunistickou ve 20. století a nyní ve 21. století potratářsko-homosexualistickou.

Konsekrovaná hostie nesená ve zlaté monstranci knězem je živým Bohem, druhou Božskou Osobou – Ježíšem Kristem. Je v ulicích, aby kázal. Říká přesně to, co tenkrát v Palestině: Obraťte se, čiňte pokání, uvěřte a začněte se chovat podle Božího zákona, varujte se hříchu, žijte v milosti posvěcující! Proto se u jednotlivých oltářů čtou a zpívají texty Písma sv. s tímto obsahem. A zároveň i eucharistické řeči Spasitelovy – o ustanovení mše svaté při poslední večeři v synoptických evangeliích a slova z eucharistické promluvy Pána podle 6. kapitoly sv. Jana. Přijímání Jeho Těla a Krve je skutečně nezbytné pro náš duchovní růst a pro naši spásu, to vyplývá ze všech Božítělových textů, které jsou vlastním kázáním Kristovým před staletími i dnes. Ano, tak mluví Ježíš k zástupům, Ježíš ve svaté hostii.

A tak jako za Spasitelova života na zemi, i dnes se dějí zázraky duchovního a fyzického uzdravení. Velké množství konvertitů se obrátilo právě tehdy, když se setkali s Kristem přítomným v Nejsvětější svátosti. Mnoho věřících dosvědčuje, že právě díky Eucharistii se stal jejich duchovní život plnější a oni získali horlivost pro Boží službu. A nechybějí ani zázraky fyzického uzdravení, např. některé se v Lurdech udály právě při procesí s Nejsvětější svátostí, kdy kněz jí požehnal věřící.

Přeji proto všem čtenářům krásné prožití svátku Božího Těla. Bohočlověk Ježíš jde našimi ulicemi a mluví – ne sice fyzickými ústy, ale duchovně do našeho srdce. Nicméně ani ta fyzická stránka tady nechybí, Jeho autentická slova zaznívají u jednotlivých oltářů. Nepromarněme tedy tuto krásnou možnost a nabídku setkání s milujícím Spasitelem, jenž za nás dal svůj život na Kalvárii! Aleluja!