V portugalské obci Balazar byla 13. října slavnostně otevřena nová svatyně s obřadem uložení tělesných pozůstatků bl. Alexandriny Costové. Slavnost vedl apoštolský nuncius v Portugalsku arcibiskup Andrés Carrascosa Coso. Alexandrina Costová, která zemřela r. 1955, byla vizionářkou a neustále upozorňovala na úctu k Eucharistii jako na princip katolické zbožnosti.

Narodila se v roce 1904 v Balazaru ve zbožné katolické rodině, v níž zejména matka měla na její víru hluboký vliv. V 11 letech přijala první sv. přijímání, o rok později svátost biřmování. Protože v její obci nebyla škola, rodina jí platila podnájem ve vsi vzdálené 13 km, kde absolvovala základní vzdělání. Když měla 14 let, vnikli do domu, kde bydlela, 3 muži a pokusili se ji znásilnit. Utekla jim skokem z okna ve výšce 3 m, přitom ale utrpěla vážné poranění páteře, které jí způsobilo ochrnutí. Zbytek života strávila připoutaná na lůžko. Prosila vroucně Pána Ježíše a Pannu Marii o uzdravení, toužila jít na misie. Boží vůle ale rozhodla jinak.

Od 30. let 20. století mívala Alexandrina vidění Pána Ježíše a Panny Marie. Ti ji vyzvali, aby své utrpení obětovala za obrácení hříšníků, především mladých lidí. Pokorně se podřídila a učinila heslem svého dalšího života 3 slova: milovat, trpět, usmiřovat. Dostala ale zvláštní milost, že od 3. října r. 1938 do 24. března r. 1942 mohla každý pátek vstát z lůžka a vykonat si křížovou cestu. Na žádost zpovědníka P. Pinha svá vidění zapisovala. Tak např. r. 1936 Spasitel žádal, aby papež Pius XI. zasvětil svět Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, podobně jak o to prosila Panna Maria ve Fatimě. Zpovědník vizionářky předal tento vzkaz na zodpovědná místa. Zasvěcení vykonal později Pius XII. r. 1942.

R. 1941 Pán Ježíš Alexandrinu žádal, aby obětovala své utrpení za obrácení jednoho kněze, jenž žil velice hříšným životem a hrozilo mu věčné zatracení. Ona to učinila a tento duchovní náhle zemřel na duchovních cvičeních ve Fatimě ihned poté, co se vyzpovídal. Od r. 1942 potom přestala – podobně jako ct. Teresia Neumannová v Německu a Marta Robinová ve Francii – přijímat jakékoliv jídlo a nápoje a byla živa pouze ze svatého přijímání. To vyvolalo obrovský ohlas. Musela se podrobit lékařským vyšetřením v nemocnici v Portu. Lékaři prohlásili její stav za mimořádný bez přirozeného vysvětlení. Vizionářka zemřela 13. října r. 1955 v den posledního zjevení Matky Boží ve Fatimě r. 1917 v pověsti svatosti. Svou smrt dopředu přesně předpověděla. Papež Jan Pavel II. ji r. 2004 zařadil do seznamu blahoslavených.

Odkaz bl. Alesandriny Costové má 2 roviny. Tou první je mravní čistota, kterou heroicky bránila. Katolická církev tuto ctnost vysoce cení, proto také pozvedla ke cti oltáře některé mučednice panenské čistoty jako např. Marii Gorettiovou v Itálii, Annu Kolesárovou na Slovensku, Karolinu Kózkovou v Polsku, Cristinu Camposovou v Brazílii nebo Veroniku Antalovou v Rumunsku. K nim se plným právem řadí i Alexandrina Costová, neboť – řečeno slovy sv. Pavla – „kladla hříchu odpor až do krve“. Jenže tato světice nezůstala pouze u toho. Své doživotní utrpení s nemožností vstát z lůžka obětovala za druhé, neuzavřela se, nezatrpkla, naopak podle svědectví druhých dokázala být i veselá a těšit druhé v jejich zármutku a bolestech.

Druhou rovinou je potom eucharistická úcta. Alexandrina byla pevně přesvědčena o reálné přítomnost Krista v oltářní svátosti, ba co více, tuto přítomnost Spasitele hluboce prožívala. Své utrpení spojovala s utrpením Božího Syna na Kalvárii. Její příklad nás markantně upozorňuje, že středobodem katolické spirituality nejsou nějaké organizační struktury nebo pastorační teorie a programy, nýbrž je to sám živý Ježíš Kristus, který se zpřítomňuje v Nejsvětější oběti mše svaté. Pán potvrdil pravdivost zázraku Eucharistie, tj. své přítomnosti ve svátosti chleba a vína, zázrakem vykonaným na bl. Alexandrině, že mohla být 13 let živa pouze ze sv. přijímání.

Bl. Alexandrina zároveň ukazuje, že i život člověka trvale upoutaného na lůžko má smysl a úžasnou hodnotu, když ten ho dokáže spojit s Kristem a své utrpení proměňovat na modlitbu za druhé. Tváří v tvář tomu se nejzřetelněji jeví eutanazie a všechny zmatené teorie o „neplnohodnotném životě“ jako nesmyslné a nemorální – a to zejména v dnešní době, která cení pouze výkonnost, společenský úspěch a hmatatelné výsledky. Alexandrina se nemohla pohybovat, nebyla schopna cestovat, kázat, organizovat, vyvíjet dalekosáhlé iniciativy k zakládání nových církevních institucí – a přesto vykonala pravděpodobně víc než mnozí jiní, kteří právě těmito díly prosluli. Její poselství tvoří tyto body: věrnost Kristu, úcta k Eucharistii, modlitba, pokání a ochota obětovat vlastní utrpení za spásu duší. Oběť a láska – to je ten nejúčinnější apoštolát.