Fatima a portugalský katolicismus
Stačí jen osm dní poutního zájezdu – a člověk má co dělat, aby se neutopil v obrovském množství zážitků a dojmů. Není snadné vybrat ty nejdůležitější a nejnosnější, nicméně přesto se o to pokusím.
Začínáme uprostřed Atlantického oceánu na Azorských ostrovech, vzdálených 1500 km vzdušnou čarou od evropských břehů. Je to zámořské území Portugalska, obývané výlučně Portugalci, nicméně má svoji autonomní vládu a dokonce vlastní univerzitu, i když počet obyvatel činí pouhých 230 tisíc. Největším ostrovem z celkového počtu devíti je Sao Miguel se 150 tisíci.
Lid je zbožný a hluboce mariánský, fixovaný na Pannu Marii Fatimskou. Její reliéfy zdobí na vsi skoro každý dům. Podobně jako každý muslim musí minimálně jednou za život navštívit Mekku, platí na Azorech jako nepsaný zákon, že každý obyvatel má minimálně jednou za život navštívit Fatimu. Rázovití venkované na tuto cestu šetří často dlouhá desetiletí.
Sochy Matky Boží Fatimské nemohou chybět ani v nádherných chrámech hlavního města Azor Ponta Delgada, které leží na ostrově Sao Miguel a čítá 65 tisíc obyvatel. Tamní kostely jsou postaveny v typickém slohu portugalského baroka, které na rozdíl od českého se vyznačuje větším množstvím obrazů a soch a nádhernými nástěnnými či stropními mozaikami.
Hovoříme s panem farářem obce Agua de Pau, kde jsme byli ubytováni, velkým ctitelem Panny Marie Fatimské. Zdůrazňoval především její výzvy k pokání a nápravě života. Téměř každý rok vede do Fatimy nějakou pouť. Vesnice má necelou tisícovku obyvatel, v neděli je ale podle tohoto kněze na liturgii 350 osob, čili víc než třetina celkového počtu, o velkých svátcích skoro celá obec. U nás farnosti, které se mohou pochlubit takovou statistikou, již neexistují.