Slavný svatý Josefe, vzore všech pracujících, vypros mi milost,
abych i já pracoval v duchu pokání, abych činil zadost za své četné hříchy; abych pracoval svědomitě, spíše z pocitu povinnosti než pro svou zálibu; abych pracoval radostně a abych byl Bohu vděčný za život i za všechny dary, které jsem od Něho obdržel; abych pracoval řádně, pokojně, s vírou a trpělivostí a nenechal se odradit únavou nebo obtížemi; abych pracoval především s čistým úmyslem a nesobecky a abych měl stále před očima svou smrt a počet, který budu skládat za ztracený čas, za nevyužité schopnosti, za opuštění dobrého díla, za ješitnost ve zdaru, která tolik škodí dílům Božím. Všechno pro Ježíše, všechno skrze Marii, všechno podle tvého vzoru, svatý patriarcho Josefe. To buď mým heslem v životě i při skonání. Amen.
Papež Benedikt XVI. hned po svém zvolení r. 2005 v kázání při inaugurační mši svaté varoval před celosvětovou „diktaturou relativismu“. Pojem „relativismus“ pochází z osvícenství a odvolává se na názory tzv. sofistů, tj. řeckých filozofů ve starověku, kteří tvrdili, že prý člověk nikdy nemůže pravdu s jistotou poznat. To hlásal částečně Kant, na něhož navázala celá tzv. německá klasická filozofie v čele s Hegelem. Relativismus znamená tedy nejistotu v poznání pravdy, pochybnost ve schopnost lidského rozumu stanovit, jestli to, co se mi jako pravda jeví, odpovídá skutečnosti.
Toto bylo vztaženo především na poznání Boha a katolickou nauku: Nemůžeme prý tvrdit, že Bůh existuje, protože náš rozum a naše poznání jsou neschopné toto dokázat, co se nám jeví jako důkaz, je prý pouze zdánlivé, relativní. Z toho ovšem vyplývá, že ani v morálce neexistuje závazná a prokazatelná pravda, což má nejhorší a nejnebezpečnější dopad. Nemáme prý žádné důkazy, že krást, vraždit, podvádět apod. je objektivně špatné. Tím lze ospravedlnit všechny zločiny a krutosti dějin: vyhlazovací tábory pro lidi jiné rasy, národnosti a odlišného přesvědčení, vraždění nenarozených dětí a starých, nevyléčitelně nemocných lidí, pornografii, likvidaci manželství a rodiny aj. Přesně toto měl na mysli papež Benedikt XVI., když prohlásil 7. 12. 2012 k členům Mezinárodní teologické komise:
Prezident Papežské akademie pro život abp. mons. Vincenzo Paglia opět učinil výjimečně kuriózní a skandální prohlášení, v němž tvrdil nejen to, že Církev není „distributorem pilulek pravdy“ v morálních otázkách, ale též prý může za jistých podmínek připustit možnost provedení procedury… asistované sebevraždy.
Abp Paglia tak znovu vyvolal kontroverzi na téma lidského života, který z titulu svého úřadu má chránit. Udělal to na Mezinárodním novinářském festivalu v italské Perugii, jehož se účastnil. „Osobně bych nepomáhal sebevrahům, ale chápu, že právní řešení může být největším dosažitelným dobrem za jistých podmínek,“ řekl.
Prohlásil poté, že při zachování určitých právních podmínek (odvolal se přitom na výrok italského Ústavního soudu z r. 2019) „nelze vyloučit regulérnost“ tohoto typu sebevraždy. Duchovní použil slovo praticabile, které podle všeho se vztahuje spíše na technickou stránku provedení než na morální souhlas, nicméně celý kontext ukazuje na jeho nejednoznačný postoj v této věci.
Ještě větší nejasnost vnesly do jeho výpovědi věty, v nichž jasně dal najevo svoji distanci od výroku Učitelského úřadu Církve, což je pro modernistické biskupy typické. Konkrétně prohlásil, že Církev není „distributorem pilulek pravdy“ v současné pluralistické společnosti, dále prý „teologické myšlení se v historii vyvíjí v dialogu s Magisteriem a se zkušeností Božího lidu (sensus fidei fidelium) v dynamice vzájemného ‚obohacování se‘ “.
Koncepce kněžského celibátu je v současné době terčem útoků jak ze strany nepřátel Církve, kteří se snaží ho odmítat jako nesmyslný a omezující, tak i ze strany papeže Františka, který v nedávné době pronesl řadu poznámek naznačujících, že v blízké budoucnosti by se celibát kněží nemusel vyžadovat. Zkoumání raného období církevních dějin však osvětluje vývoj kněžského celibátu i skutečnost, že tato nauka konzistentně existovala od velmi raných dob.
V nedávném rozhovoru při příležitosti desátého výročí v papežském úřadu František zopakoval některé své obvyklé fráze týkající se kněžského celibátu a dělal narážky na budoucí kroky směřující k podkopání tradiční nauky Církve. „V tom, aby se kněz mohl oženit, není žádný rozpor,“ řekl papež. „Celibát v západní církvi je časný předpis: nevím, jestli se to vyřeší tak nebo onak, ale v tomto smyslu je časný. Není věčný, jako například kněžské svěcení, které je navždy, ať se vám to líbí nebo ne.“ Papež celibát označil za „věc disciplíny“ a na otázku, zda takový předpis „může být revidován“, odpověděl kladně. František takovéto poznámky dělá pravidelně po celou dobu svého pontifikátu, což média vede ke spekulacím o tom, zda nebude katolická nauka o celibátu kněží pod papežskou sekerou další na řadě. 1
Zkoumání původu kněžského celibátu v prvních staletích Církve však osvětluje krásu a význam katolického učení v této věci.
Milí přátelé!
Od okamžiku vzniku našeho webu jsme obdrželi celou řadu povzbuzujících emailů, za něž vyslovujeme tisíceré díky a zahrnujeme Vás všechny do svých modliteb. Někteří z Vás vyslovili také přání, abychom se věnovali i tématu Boží existence. Ano, činíme tak právě tímto následujícím článkem, který je mj. i odpovědí jednomu ateistovi, jenž naše stránky pravidelně čte a ve svých emailech neustále tvrdí, že pro pravdivost katolické nauky nemáme prý dostatek důkazů.
Nuže tedy: Boží existenci, jak nás poučuje katolický katechismus, dokazujeme třemi přesvědčivými argumenty:
Lidským rozumem, který poznává, že tento svět a vesmír, veškerá neživá i živá příroda, lidský organismus, jenž je složitým obdivuhodným strojovým mechanismem, celý makro i mikrokosmos se vší důmyslnou konstrukcí, nemohl vzniknout pouhým náhodným shlukem atomů nebo jakýmsi samočinným „vývojem“ bez projektu geniálního Konstruktéra, který je Osobou s rozumem a svobodnou vůlí. Proto naprostá většina špičkových učenců, fyziků, chemiků, astronomů, biologů aj. byla věřícími lidmi (Isaac Newton, v moderní době Max Planck, Werner Heisenberg, Niels Bohr a mnoho dalších). Nicméně tento důkaz z rozumu neodpovídá na další otázku: Kdo je tento tajemný Konstruktér? Co od Něho můžeme čekat? Lidským svědomím, tajemným vnitřním hlasem, který nás nabádá: čiň dobré, varuj se zlého. Německý filozof Immanuel Kant v 18.
Povolení odsloužit anglikánské obřady v papežské bazilice sv. Jana na Lateráně v Římě vyvolalo skandál mezi věrnými katolíky. Hlavní postavou byl tady jistý Jonathan Baker, už mnoho let člen zednářské lóže, rozvedená osoba žijící v konkubinátu a „biskup“ anglikánské komunity.
18. dubna na základě povolení vatikánských úřadů vstoupilo do proslulé Lateránské baziliky, nazývané matkou a hlavou všech kostelů města Říma i světa, třicet anglikánských heretiků v čele se jmenovaným Bakrem z anglikánské administrativní komunity Fulham. Tito anglikánští pastoři pobývají aktuálně na „tříletých rekolekcích“ v Římě, organizovaných v rámci „ekumenických vztahů“. Jsou ubytováni ve Villa Palazzola, kde je umístěn katolický seminář pro osoby anglického jazyka.
Není jasné, na jakém základě byl udělen souhlas k heretickým obřadům imitujícím mši sv. v katolickém chrámu. Servis LifeSiteNews se obrátil s tímto dotazem na vatikánskou administrativu, ale dosud se nedočkal odpovědi. V každém případě však v rámci priority pokoncilní ekumenické agendy vydala tzv. Papežská rada pro jednotu křesťanů r. 2020 dokument, v němž se sugeruje, že „v případě, kdy diecézní biskup zjistí, že to nezpůsobí pohoršení a zmatek mezi věřícími, může nabídnout jiným křesťanským komunitám, aby využili ke svým bohoslužbám prostory katolického kostela“.
Představeným anglikánů, kteří si vypůjčili ke svým obřadům katolickou baziliku, je vzpomínaný Jonathan Baker, rozvedený a žijící v konkubinátu.
V Praze se konala v neděli 16.4. další mohutná demonstrace proti Fialově vládě. Požadavky, aby přestalo zdražování potravin a energií, jež postihuje především nejchudší vrstvy obyvatelstva, aby Česká republika nebyla zatažena do nesmyslné a nemravné války na východě, aby naše politická reprezentace se nepodřizovala diktátu Bruselu a hájila naši národní a státní suverenitu, jsou spravedlivé a v souladu s katolickou sociální naukou. To samozřejmě neznamená, že je třeba souhlasit se všemi názory, které v projevech různých řečníků zazněly. Přesto ale demonstraci jako takovou hodnotíme pozitivně, mimo jiné i proto, že proběhla v klidu a nedošlo k žádným násilnostem. Vláda skutečně musí pocítit odpor občanů proti opatřením, která ohrožují jejich sociální a občanská práva. Pochod Prahou před sídlo vlády byl skutečně impozantním vyvrcholením celé akce.
Přesto ale jako katolíci, jimž leží na srdci sociální království Kristovo, jak o něm psal papež Pius XI. v encyklice „Quas Primas“ r. 1925, musíme k těmto hodnotám připojit další, ještě důležitější. Ty, o něž šlo den předtím 15.4. na jiné akci, pořádané Hnutím pro život: na Pochodu pro život v Praze. Ano, jde o to, že v ČR, jakož i v celé Evropě, se legitimně vraždí ty nejbezbrannější lidské bytosti – nenarozené děti. Proto náš odpor vůči EU nesměřuje pouze proti dekretování spalinových norem, emisních povolenek, finančních rozpočtů, výdajů na armádu apod.
Znáte kromě katolického křesťanství ještě nějaké jiné náboženství, o jehož zakladateli by stovky očitých svědků tvrdily, že jej poté, co byl strašlivě mučen, ukřižován a mrtvý položen do hrobu, viděly živého, mluvily s ním, někteří dokonce s ním i jedli – a pár jich to zaznamenalo také písemně (evangelia plus celý Nový zákon)? Že jeho hrob byl nalezen prázdný a tito svědkové byli ochotni pro své svědectví podstoupit mučednickou smrt a mnozí ji také podstoupili? Já žádné jiné náboženství, které by takto mohlo doložit nauku o svém zakladateli, neznám. Znáte kromě katolického křesťanství ještě nějaké jiné náboženství, které by uchovávalo pohřební plátno s otiskem lidské podoby svého zakladatele, kdy věda je schopna říci pouze tolik, že se tak mohlo stát v důsledku vyzáření díky obrovské energii, což by potvrzovalo zmrtvýchvstání, dosvědčené stovkami svědků (bod 1)? Já ne. Znáte kromě katolického křesťanství ještě nějaké jiné náboženství, v němž by se stovky let uchovalo 150 těl světců v rozporu se všemi přírodními zákony neporušených? Já ne. Znáte kromě katolického křesťanství ještě nějaké jiné náboženství, kde by se v desítkách případů při liturgii chléb proměnil v lidský srdeční sval, jenž dodnes i po stovkách let je živý a tluče jako srdce člověka ve smrtelné agónii (nejznámější Lanciano v Itálii), čímž jsou potvrzena zakladatelova slova o zpřítomnění jeho vykupitelské smrti na kříži za spásu lidstva v mešní oběti?
V Katolické církvi po II. vatikánském koncilu se hlásají bludy naprosto oficiálně na církevních učilištích i z kazatelen. Jedním z nich, který zvláště nyní za pontifikátu papeže Františka se nebezpečně rozšiřuje, je tzv. proporcionalismus. Jde o chybné morální učení, že se nevyskytují žádné špatné skutky samy o sobě (tzv. intrinsece malum).
Církev od počátku učila, že existují skutky, které vždycky a za všech okolností jsou hříchy, tudíž špatné samy o sobě, a skutky, jež za jistých okolností jimi být nemusí. Toto rozlišení lze najít ve všech učebnicích morálky před koncilem. Tak např. úmyslná vražda (včetně umělého potratu) nebo mučení dětí jsou vždycky skutky špatnými samy o sobě, neexistuje situace, kdy by nebyly hříchem. Mohou se sice vyskytovat polehčující okolnosti, které hřích pachatele zeslabují, ale nikdy nelze říci, že se o žádný hřích nejedná. To platí také o smilstvu, cizoložství, umělé antikoncepci nebo praktikované homosexualitě. Hereze proporcionalismu však popírá existenci takových skutků špatných samých o sobě a tvrdí, že i tyto činy, pokud jejich pachatel sleduje objektivní dobro, mohou být bezhříšné.
Církevní magisterium tuto nauku opakovaně odsoudilo v řadě dokumentů už v 17. a 18. století, nejnověji tak učinil papež Jan Pavel II. v encyklikách „Veritatis Splendor“ r. 1993 a „Evangelium Vitae“ r.
Papež Pius XII. v encyklice „Mystici Corporis“ r. 1943 nazval Katolickou církev ve smyslu nauky sv. Pavla „mystickým tělem Kristovým“. Právě ono v současné době se nachází v předsmrtné agónii, možná už dokonce leží v hrobě. Ukazují to nezpochybnitelná data:
Na všech kontinentech s výjimkou Afriky a některých zemí Azie geometrickou řadou klesá počet křtů, biřmování, prvních svatých přijímání, církevních svateb a pohřbů. V Africe sice pozorujeme nárůst, ten je ale mnohem pomalejší než v době před II. vatikánským koncilem. Jinde situace již dospěla do stadia totální zkázy. Pokřtění katolíci od Církve odpadají, kostely se vyprazdňují a prodávají, mnoho farností, klášterů, seminářů a církevních škol se ruší. Kněžských a řeholních povolání ubylo takřka na nulu, mnohé diecéze na Západě již dlouhá léta nemají jediného bohoslovce. Ani u nás není situace příliš lepší. Pro srovnání: z mojí brněnské diecéze ještě na počátku 90. let bylo v olomouckém semináři několik desítek kandidátů kněžství, dnes je v tomtéž semináři pouhých 10 bohoslovců ze všech tří diecézí Moravy a Slezska dohromady. Na západ od našich hranic se prakticky již vůbec nezpovídá.
Budeme-li se ptát po příčině, tak existuje pouze jediná možná odpověď: ztráta víry. Nauka, která se z oficiálních církevních míst včetně samotného papeže Františka hlásá, je poznamenána kolosálními herezemi nejtěžšího kalibru.
Apologie Církve
